Článek
Kutná Hora bývala jedním z nejbohatších českých měst. Ve středověku zásobovala panovníky stříbrem, z něhož se razily pražské groše. Když zásoby rudy začaly slábnout, potřebovala nové odvětví, které by uživilo obyvatele. V 19. století takovou šanci nabízela železnice. Jenže koleje, které měnily hospodářskou mapu země, vedly jinudy.
Vlak přijel do Kolína. Kutná Hora čekala
Dne 20. srpna 1845 projel Kolínem slavnostní vlak na nové trati z Olomouce do Prahy. Město se dostalo na důležitou dopravní tepnu mezi českými zeměmi a Vídní. Obchodníci mohli snáze dovážet uhlí, suroviny i stroje a rychleji posílat výrobky k zákazníkům. Pro továrny to byla výhoda, kterou povozy po silnici nemohly nabídnout.
S železnicí by příběh Kutné Hory mohl být jiný.
Kutná Hora zůstala stranou. Lze uvést, že od zahájení provozu na hlavní trati do příchodu železnice k městu uplynulo 24 let. A ani rok 1869 situaci úplně nezměnil. Vlaky sice začaly jezdit přes dnešní kutnohorské hlavní nádraží, to však stálo u tehdy samostatného Sedlce, přibližně celé tři kilometry od historického centra. Kdo potřeboval dopravit zboží do města, musel překonat ještě poslední kus cesty.
V Kolíně mezitím rychle rostly továrny, sklady a další pracovní místa. Město postupně získalo navazující železniční tratě a proměnilo se v uzel, kde se vyplatilo podnikat. Kutná Hora tak přišla o zásadní roky průmyslové revoluce. Není možné vypočítat, kolik podniků by tu jinak vzniklo. Směr vývoje obou sousedů byl přesto odlišný.
Koleje do centra dorazily až po 38 letech
Teprve v roce 1883 začaly jezdit vlaky také do stanice Kutná Hora město. Od otevření spojení Olomouc–Praha uplynulo 38 let. Lokální trať byla užitečná pro obyvatele a místní podniky, nezajistila však stejné postavení, jaké měl Kolín na hlavní železniční magistrále.
Z tohoto hlediska je potřeba podotknout, že nešlo o úplnou absenci vlaků. Problémem bylo pozdní napojení a poloha nádraží mimo centrum. Pro investora rozhodovalo, zda má vlečku a hlavní trať po ruce, jak drahý bude dovoz surovin a zda se vyplatí rozšiřovat výrobu. V tomto ohledu je možné zmínit kupříkladu cukrovary, které potřebovaly přepravovat velké objemy řepy a hotového cukru.
Kutná Hora se řadí dnes k nejhezčím městům ČR.
Kutná Hora si zachovala úřady, školy a řemesla. Rozsáhlá industrializace se jí však do značné míry vyhnula. Město, které kdysi financovalo království, nemělo v době parních strojů stejnou startovní pozici jako jeho soused.
Doly skončily. Železnice nepomohla včas.
Samotná stříbrná éra skončila mnohem dříve. Ve Vlašském dvoře se mince razily od roku 1300 do roku 1726. „Konec ražby v roce 1726 měl jednoduchou příčinu – přestalo se razit, protože už nebylo z čeho,“ vysvětlil letos kurátor Českého muzea stříbra Josef Kremla. Předtím těžbu poškodily války a postupně rostoucí náklady na dobývání hlubších ložisek.
A při této příležitosti je nutné, aby zaznělo, že železnice nezpůsobila konec středověké prosperity. Přišla až o více než století později. Její nevýhodné vedení ale přispělo k tomu, že Kutná Hora nedokázala dřívější bohatství nahradit silným průmyslem. A tuto ztracenou příležitost město připomíná dodnes.
„Výstavou přibližujeme dějiny mincovny z let 1300 až 1726,“ uvedla letos ředitelka muzea Lenka Mazačová. Ani současná doprava přitom problém úplně neodstranila. V říjnové předvolební debatě Českého rozhlasu patřilo mezi probíraná témata zlepšení spojení města s Kolínem a Prahou. Přímé vlakové spojení až do centra je tak otázkou, která přetrvala z 19. století.
Zdroje
