Článek
Ona koučka – říkejme jí třeba Lenka – má charisma. To se musí nechat. Když mluví o tom, jak jsou dnes zralí muži vzácní jako srnka na Václaváku, věděl jsem, že říká pravdu. A když se vyjadřovala o „vibracích lásky“, znělo to, jako by opravdu věděla, kde tu srnku na Václaváku najít. V momentě kdy se lehce naklonila přes stůl, s tím svým dekoltem, co by zastavil veškerý pražský provoz, nedivím se, že její kurzy musejí být velmi zajímavé. Teď je bez chlapa, sama na tři děti, ale má tisíce sledujících.
Její hlas zněl jako vábička na kosy. Možná to bylo to latte, jehož pěnu si z horního rtu stírala tak pomalu, že to vypadalo jako scéna z uměleckého filmu. Anebo jsou její klienti jen další oběti doby, kde stačí pár lajků a filtry, aby se z koučování nefunkčních vztahů stal byznys.
„Víš,“ řekla a lehce se dotkla mé ruky, „láska je jako veřejná Wi-Fi. Všude kolem, ani nemusíš zadávat heslo.“
A já přikývl. Co taky říct, když vám podá takovou hlášku, ale hlasem tak vábivým – a ještě vystavuje ten svůj božský dekolt. Asi má pravdu. Třeba je láska opravdu jako veřejná Wi‑Fi. Ale se špatným routerem. A často se signálem tak slabým, že už se ani nepřipojíte. Je fascinující, jak snadno dnes lidé přetaví své neúspěchy ve značku. Nefunguje ti život? Paráda. Založ si profil. Mluv o traumatech z dětství, manželství nebo mateřství. A dej tomu příběh. Ideálně svůj vlastní.
Lenka dopila své latte, vstala, hodila si kabelku přes rameno a s naprosto okouzlujícím úsměvem řekla: „Musím běžet, mám webinář o sebelásce.“
Zůstal jsem tam – s účtem za dvě kávy a za kousek dortíku – s pocitem, že jsem sledoval divadelní kus: komedii, drama i frašku v jednom. V růžovém kabátku. A s hashtagem #sebeláska. Zřejmě je to tak v pořádku. Možná svět koučky jako je Lenka opravdu potřebuje. Krásná a charismatická. A možná – jen možná – ta srnka na Václaváku fakt existuje. Jen ještě nemá účet na sociálních sítích. Ale dáme jí šanci.
