Článek
Putinova válka je válkou proti obyčejnému lidskému štěstí, proti klidu, bezpečí a právu žít bez strachu. Ničí, protože neumí snést svět, v němž se lidé mají dobře. Tento vzorec není nový. Ruská imperiální expanze po staletí útočila na stabilitu sousedů: od rozdělení Polska v 18. století přes potlačení maďarského povstání 1849 až po invazi do Československa 1968. Sovětský svaz pokračoval v tradici: okupace Pobaltí, zimní válka proti Finsku, maďarské povstání 1956. Motiv byl vždy stejný: svobodný a klidný život okolních národů představoval hrozbu pro autoritářskou moc v Kremlu.
Srovnání s mongolskou invazí (1237–1240) ukazuje paralely i rozdíly. Mongolové zničili Kyjevskou Rus, vyplenili města a podrobili obyvatelstvo Zlaté hordě. Putinova invaze ničí ukrajinská města, cílí na civilisty, snaží se vymazat ukrajinskou identitu. Rozdíl: Mongolové byli cizí dobyvatelé; Rusko útočí na své historické kořeny, opakuje imperiální vzorec, ale z pozice agresora proti svobodě.
Vladimir Putin rozpoutal útočnou válku proti Ukrajině, válku porušující mezinárodní právo, s prvky genocidy a systematické destabilizace Evropy. Cílem není jen území, ale rozklad svobodné a stabilní společnosti. Navazuje na carskou i sovětskou tradici, kde stabilní sousedé ohrožují režim založený na strachu a nepříteli.
Ale tohle by nedokázal bez Číny. Oficiálně se prohlašuje za neutrální, volá po mírových rozhovorech a politickém řešení ukrajinské krize. V praxi však poskytuje Rusku klíčovou ekonomickou podporu: rekordní obchod, nákupy ropy, dodávky technologií s dvojím využitím od dronů po mikroelektroniku, které pomáhají obcházet sankce a udržovat válečnou mašinerii. Neposkytuje přímé letální zbraně, ale její role destabilizuje Evropu a prodlužuje konflikt, oslabuje klidný a svobodný život, proti němuž Putin útočí. Čína v ruské slabosti vidí riziko pro své zájmy a v pokračující válce příležitost posílit svůj vliv. Je to chladné, vypočítavé sledování rovnic moci, které nemá soucit s lidským utrpením.
Pro Putina je klidný a svobodný život Evropanů hrozbou a pro Čínu také. Stabilní Evropa je živým důkazem, že lze žít bez neustálého strachu, bez vnějšího nepřítele, bez pevné pěsti. Tento důkaz musí Putin zničit. Stejně jako Stalin ničil Ukrajince holodomorem, nebo Brežněv dusil pražské jaro, ničí dnes města a civilisty válkou.
Destabilizace není vedlejší účinek, je to cíl. Chaos je jeho nástroj, strach jeho zbraň. Když lidé ztratí pevnou půdu pod nohama, hledají jednoduché odpovědi a silné ruce. V chaosu se vládne snáze než v klidu.
Válka je vzkaz: Ukrajině, že touha po normálním životě je nepřípustná; Evropě, že klid není samozřejmost; Rusům, že svět je nepřátelské místo bez autoritářské moci. Nestabilita se šíří rychleji než tanky. Přes propagandu, pochybnosti, otrávené poznámky, které rozleptávají víru v obyčejný, důstojný život ve stabilní Evropě.
Stabilita není hrdinství. Je tichá, neokázalá: rovná podlaha pod nohama, ulice ozářené pouličními světly, domy plné tepla, lidé, kteří plánují zítřek. Je výsledkem kompromisů a oprav, a právě proto křehká a historicky vždy terčem ruských pokusů o její narušení.
Putinova válka útočí přímo na stabilitu a na samotnou možnost žít beze strachu. Není to jen konflikt na východě; týká se každého, kdo si přeje, aby i další ráno bylo tiché.
Zbývá otázka: Chceme svět, kde je klid podezřelý a stabilita slabost? Nebo si troufneme bránit obyčejný život bez válek a strachu jako hodnotu, kterou stojí za to chránit?
Putin si to nemyslí. My bychom měli.
Obrázek č. 1
