Článek
Jenže skutečná otázka zní jinak: Kdo kontroluje veřejné peníze a kdo může ovlivňovat redakční práci? O tom by se mělo rozhodovat podle zákonů, ne podle politických hesel.
Proč má člověk povinně financovat média, která nesleduje, odmítá jejich obsah a nechce je podporovat? Odpůrci zrušení poplatků namítají, že financování ze státního rozpočtu ohrozí nezávislost ČT a ČRo. Jenže kontrolu hospodaření může vykonávat Poslanecká sněmovna a NKÚ, zatímco svobodu projevu chrání ústavní pořádek. Redakční nezávislost musí navíc zaručovat zákon, nikoli dobrá vůle politiků.
Proč tedy řešíme především původ peněz, a ne to, kdo skutečně ovlivňuje vedení, redakce a hospodaření těchto médií? Média financovaná státem mohou být nezávislá. A média financovaná domácnostmi mohou být závislá. Samotný způsob financování nezávislost nezaručuje.
A co demonstrace? Vědí jejich účastníci přesně, proti čemu protestují? Proti samotnému financování ze státního rozpočtu, nebo proti nedostatečným zárukám nezávislosti? To je zásadní rozdíl. Ať už argumenty zaznívají od ODS, vládních stran nebo organizátorů demonstrací, politická hesla nemohou nahradit věcnou debatu o konkrétním zákoně.
Řešení? Financování ze státního rozpočtu podle předem stanovených víceletých pravidel, zákonem zajištěná kontrola hospodaření NKÚ, parlamentní dohled nad veřejnými výdaji a účinné záruky proti politickému zasahování do redakční práce.
Kontrolujme, za co se platí. Nikoli to, co se smí vysílat.
