Proč Ukrajina nesmí jednoznačně vyhrát

Zamýšlím se nad podivnou situací: jak „země, která nesmí vyhrát“, zjišťuje, že všichni spojenci jí drží štít, ale ne klíč od vstupních dveří. Jediná země, která potřebuje vítězství absolutně, je ta, která má nejméně vlivu na to, jak bude to vítězství vypadat.

A abych dospěl k nějakému rozuzlení otázku z nadpisu formuluji přesněji: Jaké zájmy různých aktérů vedou k tomu, že velká část světa neusiluje o ukrajinské vítězství v maximalistickém smyslu (úplné osvobození území + zásadní oslabení Ruska)?

Začnu trochu chladně a systematicky, protože tahle otázka je emočně nabitá. Tohle není jen věta proruských zdrojů. Je to i reálná obava některých politiků a analytiků na Západě i mimo něj. Pojďme to rozebrat po vrstvách, jako cibuli, která pálí do očí.

Zjednodušeně si odpovím, tyto tři scénáře:

Ukrajina zcela rozdrtí ruskou invazi. Osvobodí všechna okupovaná území včetně Krymu, vyžene ruského agresora a tak Putin bude politicky i vojensky ponížen.

Vítězství i nevítězství, „slušná dohoda“. Ukrajinci zachrání svůj stát, ale ne v původních hranicích; něco zůstane jako obnažený nerv, válka se „zamrazí“, Rusko může tvrdit, že taky něco získalo.

Ukrajina prohraje, „vynucený mír“. Moskva ukradne veliké území, Ukrajince oloupí o suverenitu v bezpečnostní politice, a zničí tam demokracii.

A znovu se mi vtírá do mysli ta protivná asociace. Proč řada aktérů ve světě reálně nechce scénář č. 1, i když veřejně říká: „Rusko nesmí vyhrát.“ Proč se bojí úplné porážky Ruska.

Zcela určitě jde o strach z jaderné eskalace. To je důvod číslo jedna. Všichni máme vážné obavy z toho, že v případě drtivé (leč spravedlivé) porážky by Kreml sáhl po taktických jaderných zbraních a vyvolal by přímý konflikt s NATO. Proto dávky pomoci jsou postupné, opožděné, kapající jako infuze. Některé zbraně přicházejí až „když se ukáže, že se zas až tak moc nestalo“. Každý soudný politik i občan nechce, aby Ukrajinská armáda prohrála, ale zároveň se bojí udělat to, co by bylo nutné k rychlému a úplnému vítězství. „Západ nechce, aby Ukrajina prohrála, ale není připraven na to, aby zvítězila.“ („The West doesn’t want Ukraine to lose but isn’t ready for it to win.“ James Nixey, Chatham House).

Další hodně citlivé téma. Někteří západní autoři uvažují, že úplná porážka by mohla vést k vnitřnímu chaosu v Rusku: rozpad federace, občanské války, nekontrolované jaderné arzenály, proudy uprchlíků, kriminalita. Pro řadu vládců v Evropě je „Slabé autoritářské Rusko, které prohrálo ne úplně, ale dost, aby bylo odstrašeno,“ lépe stravitelné než: „Rozpadlé, chaotické, nečitelné Rusko s jadernými hlavicemi.“ Takže raději dovést Ruskou armádu k „regulované porážce“ aby to dost podkopalo ruskou agresi, ale ne natolik, aby se celý režim sesypal jak domeček ze shnilých karet.

Ale je tu další problém, abych byl objektivní, a tím je strach z „příliš silné“ Ukrajiny a změny evropské mapy moci. Vítězná Ukrajina, vyzbrojená, zkušená, s podporou USA, by se stala novým těžkým hráčem v Evropě, někdy vnímána i jako tichá hrozba pro tradiční „starou“ EU. Tady asi chápu strategii slabého Ruska a silné Ukrajiny, to totiž může omezit vliv EU a posílit Washington ve východní Evropě. To je nepříjemná představa, protože se změní mapa bezpečnosti a vojenské síly, a s tím mocenská hierarchie v rámci EU.

Co mě ještě k danému tématu napadlo, ohledně obav z drtivého vítězství Ukrajinské armády. Kdyby jasně a dramaticky zvítězila, vznikne nebezpečný precedens pro Čínu, ale vlastně i USA, že velká jaderná mocnost může být poražena kulkami a dělostřeleckými granáty, že menší stát může odolat. Možná v Číně i v USA se řeší, že vítězství Ukrajiny díky pomoci EU dlouhodobě naruší stabilitu, v níž velmoci hrají šachy nad hlavami menších států.

Četl jsem text (Mearsheimer), že ukrajinská krize vznikla především kvůli západním politikám (rozšíření NATO, EU a podpora demokracie), které ohrozily ruské strategické zájmy tím, že táhly Ukrajinu na Západ. Že svržení proruského prezidenta Janukovyče v roce 2014 po odmítnutí EU dohody; Rusko vnímá jako puč, což vedlo k anexi Krymu a podpoře separatistů. Z ruského pohledu Putin chrání „nárazníkový stát“ Ukrajinu před NATO základnami na hranicích. Takže na vině je podle Mearsheimera Západ protože: „Putin vyvinul masivní tlak na novou vládu v Kyjevě, aby ji odradil od spojování se Západem proti Moskvě. Dal jasně najevo, že raději zničí Ukrajinu jako funkční stát, než aby dovolil, aby se stala západní pevností na ruském prahu.“ (Putin put massive pressure on the new government in Kiev to discourage it from siding with the West against Moscow, making it clear that he would wreck Ukraine as a functioning state before he would allow it to become a Western stronghold on Russia’s doorstep. str. 5).

Proč nesmí Ukrajina vyhrát. Tady je to brutálně zřejmé. Porážka by znamenala zhroucení Ruské Federace, ztrátu sféry vlivu a konec Putina. Rusové ale spoléhají na to, že Západ nemá žaludek na dlouhou válku. A nemá ani zájem o úplné vítězství Ukrajiny, a tudíž Putin vsadil na válku opotřebovací. Kreml doufá, že se Západ dřív unaví ekonomicky, politicky, voličsky, a že nakonec zatlačí Kyjev k „mírové dohodě“, která zabetonuje ruské zisky. V ruském myšlení je neúplné vítězství Ukrajiny součástí strategie.

Mnoho vlád vidí válku ne jako „dobro proti zlu“, ale jako souboj NATO vs. Rusko na cizím území. Mluví o „dlouhém stínu“ kolonialismu. Západ kázající o mezinárodním právu, ale jinak bombarduje podle vlastní potřeby. Z toho plyne obava z toho, aby úplné vítězství Ukrajiny nebylo vnímáno jako velké vítězství Západu, které posílí americkou hegemonii. Některým státům vyhovuje patová situace, kde Západ i Rusko jsou oslabení a musejí se víc ohlížet na Peking, Dillí, Ankaru, Rijád a další.

Já osobně se domnívám, že Západ ve skutečnosti má jasně definovanou představu o řešení. Pomoc je dost velká, aby Ukrajina nepadla, ale příliš omezená, aby zlomila ruskou válečnou mašinerii. Z cynického pohledu tahle „pomoc Ukrajině“ má pro USA i několik „výhod“:

Rusko vykrvácí v dlouhé válce.

Ukrajina se stane závislou na Západě.

EU bude závislá na USA.

Nikdo „drtivě“ nezvítězí, světový systém se neotřese, možná jen trošku zachvěje.

A jakou zaplatí cenu Ukrajinci a Rusové? Stovky tisíc mrtvých, rozbitá země, permanentní nestabilita ve středu Evropy i v Rusku. Co dnes vypadá jako „rozumné zabránění úplné porážce Ruska“, může být jen předsálí většího pekla. Nedovolení ukrajinského vítězství skončí: „špatným mírem“, který jen odloží větší válku. Analýzy z prostředí Atlantic Council a dalších upozorňují, že kompromis typu „něco území za mír“ vytvoří: precedens, že agresivní změna hranic se vyplatí, a to dá čas Ruské armádě přezbrojit, poučit se, zaútočit lépe a znovu.

Západ se bojí jaderné eskalace, rozpadu Ruska, změny mocenské rovnováhy a příliš silné Ukrajiny; zároveň nechce, aby Rusko vyhrálo. Putin ale moc dobře ví, že jasná porážka znamená ohrožení režimu, takže sází na únavu Západu a polovičatou podporu Kyjeva. Vůdcové zemí mimo západ často vidí konflikt jako velmocenský střet a ne jako čistý případ obrany napadené země; část je spokojena s dlouhou, nikoho drtivě neporážející válkou, která oslabuje Západ. Ukrajina je jediný velký aktér, který existenciálně potřebuje skutečné vítězství; ostatní ho potřebují jen podmíněně a spíše ne.

MEARSHEIMER, John J. Why the Ukraine crisis is the West’s fault: the liberal delusions that provoked Putin. Foreign Affairs [online]. 2014, roč. 93, č. 5 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.mearsheimer.com/wp-content/uploads/2019/06/Why-the-Ukraine-Crisis-Is.pdf

NIXEY, James. Russia’s war against Ukraine: Chatham House experts on where things stand and what to expect next [rozhovor]. Radio Free Europe/Radio Liberty [online]. 2024-09-04 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.rferl.org/a/nixey-russia-ukraine-chatham-house/33144745.html

Atlantic Council. Putin’s peace ploy is a ruse to rearm. UkraineAlert [online]. 2024-12-10 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/ukrainealert/putins-peace-ploy-is-a-ruse-to-rearm/

CSIS. Russian nuclear calibration during the war in Ukraine. CSIS Analysis [online]. 2024-09-18 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.csis.org/analysis/russian-nuclear-calibration-war-ukraine

Nuclear risk during the Russian invasion of Ukraine. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001– [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Nuclear_risk_during_the_Russian_invasion_of_Ukraine

Atlantic Council. What is Trump’s strategy on Ukraine? New Atlanticist [online]. 2025-01-15 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.atlanticcouncil.org/blogs/new-atlanticist/trump-strategy-on-ukraine-hegseth/

HAASS, Richard N. a kol. The war in Ukraine and the Global South. International Affairs [online]. 2025, roč. 101, č. 3, s. 1005–1025 [cit. 2025-12-05]. DOI: 10.1093/ia/iiad123. Dostupné z: https://academic.oup.com/ia/article/101/3/1005/8106128

LSE Public Policy Review. The Global South and the Ukraine war: a complex picture. LSE PPR [online]. 2023, roč. 3, č. 1 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://ppr.lse.ac.uk/articles/10.31389/lseppr.88