Článek
Podle předvolebního průzkumu Medianu si 76 procent občanů nepřálo, aby euro přijala vláda vzešlá z tehdejších sněmovních voleb. Zatímco se přeme o společnou měnu, otázka odměňování českých zaměstnanců zůstává ve stínu této debaty.
O přijetí eura dokážeme diskutovat celé roky. Jedni v něm vidí hospodářskou příležitost, druzí se obávají zdražování nebo ztráty samostatné měnové politiky. Mě ale zajímá ještě něco jiného. Proč nedokážeme stejně důrazně debatovat o hodnotě práce? O tom, za kolik jsou lidé ochotni pracovat a proč za srovnatelnou kvalifikaci dostávají v různých evropských zemích tak rozdílné výplaty?
V jedné nejmenované soukromé nemocnici jsem na vlastní uši slyšel následující rozhovor.
Lékař pocházející ze zahraničí říká lámanou češtinou zdravotní sestře:
„Na to dáme sestřičku.“
„Ne sestřičku, ale mastičku, pane doktore,“ opraví ho sestra.
Lékař se usměje.
„Ano, mastičku na to dáme, ne sestřičku.“
Někomu to může připadat legrační. Mně ne.
A teď si představme podobnou situaci v německé nemocnici. Tentokrát jde o smyšlenou příhodu, v níž si český lékař splete dvě německá slova. Zdravotní sestra, která se narodila v Německu tureckým rodičům, ho poslouchá.
„Der Patient bekommt jetzt eine Spitze,“ řekne lékař.
Sestra se na něj podívá.
„Eine Spritze, Herr Doktor. Keine Spitze.“
Lékař se usměje.
„Ja, eine Spritze. Keine Spitze.“
Místo Spritze, tedy injekce, řekl Spitze, špička.
Nejde mi o to, odkud lékař pochází ani jakým přízvukem mluví. Jediné přeřeknutí nic nevypovídá o jeho odbornosti
V nemocnici však musí lékaři, sestry, sanitářky, a především pacienti bezpečně rozumět tomu, co se říká. Dnes si sestra domyslí, že lékař chtěl mastičku. Co když příště půjde o dávkování léku? Za srozumitelnou a bezpečnou komunikaci zdravotnického personálu nese odpovědnost také nemocnice, která jej zaměstnává.
Z jedné příhody samozřejmě nelze vyvozovat závěry o kvalitě zahraničních lékařů. Jenže právě při podobných rozhovorech si uvědomuji, kolik odpovědnosti spočívá na lidech pracujících v nemocnicích. A začínám přemýšlet, jaké podmínky jim vlastně nabízíme.
Český stát investuje do vzdělávání lékařů, zdravotních sester a dalších odborníků. Jejich příprava stojí čas i peníze. Po absolvování školy se však mohou rozhodnout, zda budou pracovat doma, nebo odejdou do zahraničí. Není důvod jim tuto možnost vyčítat. Zajímá mě spíš, co děláme pro to, aby měli důvod zůstat.
Podívejme se na čísla
Podle údajů za rok 2025 činil medián hrubého měsíčního výdělku všeobecné zdravotní sestry bez specializace v Německu 4 587 eur. V českém veřejném sektoru to bylo po přepočtu přibližně 2 562 eur.
Rozdíl přesahuje 2 000 eur měsíčně.
Ještě pozoruhodnější je srovnání německé všeobecné sestry s českým lékařem bez atestace. Zatímco medián jejího výdělku dosahoval 4 587 eur, český lékař bez atestace měl ve veřejném sektoru medián platu přibližně 3 814 eur.
Německá všeobecná sestra tak v tomto statistickém srovnání vydělávala o 773 eur měsíčně více. U německých specializovaných sester dosahoval medián 5 057 eur.
Žádné z těchto čísel ovšem neurčuje, čí práce je odborně náročnější nebo společensky potřebnější. Zdravotní sestra i lékař nesou vlastní odpovědnost za pacienta. Rozdíl v odměňování je přesto natolik výrazný, že si zaslouží pozornost.
Mediány hrubých měsíčních výdělků za rok 2025
Všeobecná sestra bez specializace česká 2 562 € | německá 4 587 €
Všeobecná sestra se specializací 3 011 € | 5 057 €
Lékař bez atestace / širší německá kategorie lékařů bez oborové specializace 3 814 € | 7 450 €
Lékař v interním oboru / německý internista-specialista 5 726 € | více než 8 050 €
Čísla je možné ověřit v českých statistikách odměňování a v německém Entgeltatlasu. A právě u lékařů se rozdíly ukazují v dalších souvislostech.
Medián hrubého měsíčního platu českých lékařů bez atestace ve veřejném sektoru činil přibližně 3 814 eur. V širší německé kategorii lékařů bez oborové specializace dosahoval 7 450 eur. Rozdíl představuje 3 636 eur, tedy přibližně 88 200 korun měsíčně.
To samozřejmě neznamená, že každý český lékař vydělává o takovou částku méně než stejně zkušený německý kolega. Statistické kategorie zahrnují různě dlouhou praxi i odlišné pracovní podmínky. O to důležitější je porovnávat konkrétní pracovní místa, délku služeb a skutečné výdělky.
U lékařů v interních oborech činil český medián přibližně 5 726 eur měsíčně. Německý Entgeltatlas uvádí u internistů-specialistů více než 8 050 eur. Rozdíl tedy přesahuje 2 324 eur, což představuje nejméně přibližně 56 400 korun měsíčně. Německá statistika přitom výdělky nad hranicí 8 050 eur přesně nerozlišuje, takže skutečný rozdíl mediánů může být vyšší.
Samotný nominální výdělek ovšem neříká všechno. V Německu jsou jiné životní náklady, daňové zatížení i ceny bydlení. Při rozhodování lékaře hraje roli také pracovní doba, počet služeb, dostupné vybavení nemocnice nebo možnost dalšího odborného růstu.
Právě tyto okolnosti bych chtěl slyšet ve veřejné debatě mnohem častěji
Lékaři vystudovaní na českých univerzitách nemusí mít o nic horší odbornou přípravu než jejich kolegové ze západní Evropy. Přesto mohou po příchodu do německé nemocnice získat finančně i profesně zajímavější nabídku.
Nedivím se proto lékaři, který o práci v zahraničí uvažuje. Na jeho místě bych se rozhodoval podle toho, jaké podmínky mi obě nemocnice skutečně nabídnou. Může mít rodinu, splácet bydlení a chtít po letech studia také obyčejný osobní život, na který mu po službách zbude čas.
Jeho odchod by mi ale nebyl lhostejný.
A právě tady bych od ministra zdravotnictví, vedení nemocnic a jejich zřizovatelů chtěl slyšet konkrétní odpovědi. Kolik zkušených lékařů za poslední rok odešlo z českých nemocnic do zahraničí? Jaké jsou jejich skutečné důvody? Kolik přesčasových hodin odslouží ti, kteří zůstávají, a jak se jejich pracovní zatížení promítá do bezpečnosti pacientů?
Zajímalo by mě také, kolik peněz je stát připraven investovat do udržení kvalifikovaného personálu a jakou odpovědnost za pracovní podmínky ponesou samotné nemocnice.
Když z interního oddělení odejde zkušený lékař, někdo musí převzít jeho pacienty a služby. Pokud není kdo, musí nemocnice hledat náhradu, přesouvat personál nebo omezovat provoz. Anebo musí přijít „cizinec“.
Podle údajů Národního registru zdravotnických pracovníků působilo v roce 2024 v českém zdravotnictví 50 944 lékařů, z nichž 6 109 mělo cizí státní občanství. To je téměř každý osmý lékař. Nejvíce bylo Slováků, celkem 4 366. Dalších 1 593 lékařů pocházelo ze zemí mimo Evropskou unii.
Tito lékaři jsou dnes součástí našeho zdravotnictví. Mnozí zde žijí dlouhá léta, jiní vystudovali přímo české lékařské fakulty. Z uvedených čísel nelze vyčíst, kolik z nich nastoupilo na místa po českých lékařích, kteří odešli do zahraničí. Přesto bych se chtěl zeptat, proč dokážeme hledat lékaře za hranicemi, ale stále hledáme odpověď na to, jak udržet ty, které jsme sami vzdělali. Ať přijde lékař odkudkoli, pacient musí mít jistotu, že je odborně způsobilý a že mu bude rozumět.
Otázka odměňování přitom nekončí u zdravotnictví
Stejně oprávněně se můžeme ptát na práci učitelů, řidičů, pokladních nebo zaměstnanců sociálních služeb. Každá profese má jiné podmínky a každá si zaslouží poctivé srovnání. Zdravotnictví je v tomto článku konkrétním příkladem.
Přijetí eura samo o sobě české mzdy na německou úroveň nezvýší. Společná měna může odstranit kurzové riziko a část nákladů podniků, ale o odměňování rozhodují také produktivita, hospodaření zaměstnavatelů, kolektivní vyjednávání a veřejné rozpočty.
Proto je mi lhostejné, zda euro přijmeme za pět, deset nebo patnáct let. Chci vědět, co se do té doby změní pro lidi, kteří každý den chodí do práce.
Proč má český zaměstnanec při srovnatelné práci a kvalifikaci často vydělávat podstatně méně než zaměstnanec západně od našich hranic?
O přijetí eura můžeme diskutovat další desetiletí. Čeští lékaři, zdravotní sestry, elektrikáři, pokladní i zedníci, kteří dnes podepisují pracovní smlouvy v Německu, už na výsledek té debaty čekat nemusejí.
Poznámka pod čarou
České údaje vycházejí ze statistik ISPV pro platovou sféru za rok 2025. Německé údaje pocházejí z Entgeltatlasu Spolkové agentury práce a vztahují se k zaměstnancům na plný úvazek. České platy jsou přepočteny kurzem z 21. října 2026. Profesní kategorie ani struktura pracovních úvazků nejsou ve všech případech totožné. Německá širší kategorie lékařů zahrnuje například také praktické lékaře. Částky jsou hrubé a nezohledňují rozdíly v daních, odvodech ani životních nákladech.
Zdroje
PwC CEO Survey 2025: Postoj generálních ředitelů k euru https://www.pwc.com/cz/cs/blog/byznys-a-spolecnost/pwc-ceo-survey-7-z-10-sefu-ceskych-firem-chce-euro.html
Median pro Český rozhlas, 21. září 2025: Postoj občanů k přijetí eura https://www.irozhlas.cz/volby/tri-ctvrtiny-lidi-nechteji-aby-pristi-vlada-prijala-euro-proti-jsou-zejmena_2509210800_kvr
ISPV: Platová sféra ČR, výsledky za rok 2025, tabulka PLS-M8 https://www.ispv.cz/archiv/CR_254_PLS.pdf
všeobecné sestry https://web.arbeitsagentur.de/entgeltatlas/beruf/8791
specializované sestry https://web.arbeitsagentur.de/entgeltatlas/beruf/8833
lékaři https://web.arbeitsagentur.de/entgeltatlas/beruf/58709
internisté https://web.arbeitsagentur.de/entgeltatlas/beruf/136100
Ministerstvo vnitra, Zpráva o migraci a integraci cizinců za rok 2024, str. 309. Údaje z Národního registru zdravotnických pracovníků, stav k 27. lednu 2025. Statistika zahrnuje pracující lékaře v celém zdravotnictví, nejen v nemocnicích.
