Článek
Zaměstnanci České televize a Českého rozhlasu v úterý celý den stávkují. Protestují proti rušení poplatků a podle organizátorů to diváci ve vysílání poznají. Na ČT24 místo živých pořadů poběží reprízy starších pořadů. Když jsem si to přečetl, chvíli jsem přemýšlel, čím se ten den bude lišit od normálního úterý. Na nic jsem nepřišel. A pak mě napadlo: co kdyby stávka neskončila o půlnoci, ale trvala celý rok? Poznal by to vůbec někdo?
Úterý jako každé jiné
Představme si, že je středa 4. listopadu ráno a stávka pokračuje. Pak čtvrtek, pátek, další týden. V Českém rozhlase hraje místo živých pořadů hudba a archivní tvorba. Na ČT24 běží reprízy. Na ČT1 taky reprízy, ale tam to nikoho nepřekvapí, protože tam běží už od roku 2004.
Můj soused, pan Vávra, sleduje televizi od rána do večera. Ve čtvrtek ho potkám u schránek a zeptám se, jestli si stávky všiml.
„Jaký stávky?“ podiví se. „Včera jsem viděl Četnické humoresky, dneska dávají Nemocnici na kraji města a večer Hospodu. Všechno normální. Jenom v rádiu konečně hrají písničky místo toho věčného povídání, to se mi líbí.“
Za týden se ozve aspoň jeden divák. Na ČT sport běží v noci záznam šachového turnaje a někdo si stěžuje, že se mu to tah po tahu zdá povědomé. Divácké centrum ho uklidní. Je to opravdu repríza, ale poprvé se na ni také nikdo nedíval, takže pro většinu lidí je to vlastně premiéra.
Program, který stávkuje už dvacet let
V prosinci by stávka slavila první měsíc a já bych se začal ptát, jestli náhodou neprobíhá už dlouho. Většinu dne totiž Česká televize vysílá pořady, které pamatuje ještě moje babička. Reprízy repríz. Seriály, u kterých znám i chyby v titulcích. Detektivky, kde vím vraha dřív, než se objeví v první scéně.
Kdyby primář Sova z Nemocnice na kraji města dostal za každou reprízu zapsanou jednu směnu, měl by dnes odpracováno víc směn než celý Motol dohromady. A pořád by čekal na přidání.
Večerníček by stávku nepoznal vůbec. Krtek, Rumcajs a Pat a Mat chodí na obrazovku tak dlouho, že děti, které je sledovaly poprvé, je dnes pouštějí svým vnukům. Kdyby ČT jednou omylem pustila nový díl, rodiče by druhý den psali stížnosti, že Krtek nějak divně mluví.
Na ČT2 by běžely dokumenty o přírodě. Lvi by v nich lovili antilopy úplně stejně jako před patnácti lety a antilopy by utíkaly úplně stejně pomalu. Lvi by o žádné stávce nevěděli. Antilopy taky ne. A diváci, kteří u nich v neděli odpoledne usínají, by o ní nevěděli úplně nejvíc.
Zkusil jsem si spočítat, kolik pořadů by se během roční stávky změnilo. Vyšlo mi to jednoduše. Zprávy, sport, počasí a StarDance. Všechno ostatní by běželo dál, jen bez lidí, kteří by u toho seděli ve střižně.
Stávka by se tak v podstatě jen připojila k tomu, co se na obrazovce děje dávno. Rozdíl by byl jediný: místo dramaturga by program skládal automat podle abecedy.
Vánoce stávku nezastaví
Opravdová zkouška by přišla na Vánoce. Tady by měl každý stávkující obavu, jestli národ vůbec přežije svátky bez nového vysílání.
Jenže Štědrý den by vypadal přesně jako posledních čtyřicet let. Dopoledne Tři oříšky pro Popelku, odpoledne S čerty nejsou žerty, večer Pelíšky. A někde mezi tím? Mrazík. Ten by šel na obrazovku i v případě, že by stávkovala celá republika včetně elektráren. Mrazík je v České republice spíš státní svátek než pořad.
Moje teta každý rok u Mrazíka říká: „Hele, to už jsme viděli.“ Letos by to řekla taky. A měla by pravdu, jako každý rok. Nikdo by nepoznal, že tentokrát to není tradice, ale stávka.
Jediný problém: StarDance
Celý rok bez nového vysílání by prošel bez povšimnutí, nebýt jediného pořadu. StarDance.
Letošní řada běží právě teď v sobotu večer. Kdyby se zastavila, vedení by ve snaze zachránit sledovanost sáhlo do archivu a pustilo řadu z roku 2024. Diváci by si toho na první pohled nevšimli. Marek Eben, Tereza Kostková, parket, flitry, kamera nad hlavami.
Jediný, kdo by to prozradil, je porotce Richard Genzer. Letos v létě se pochlubil, že shodil přes 25 kilo, a celá republika ho chválila, jak skvěle vypadá. V sobotní repríze by ale seděl za porotcovským stolem zase o pár velikostí větší.
Od pondělí by se divácké centrum nezastavilo. „Co se stalo s panem Genzerem?“ „Je v pořádku?“ „Za týden přibral 25 kilo, to přece není možné!“ Výživoví poradci by v ranních pořadech rozebírali, jestli to byl řízek, nebo svíčková.
Pan Genzer by pak musel vyjít do pořadu Dobré ráno, který by mimochodem běžel taky jako repríza, a vysvětlit, že nepřibral. Jen se vysílá dva roky stará řada. Lidé by mu to nevěřili. Řada z roku 2024 by jim přišla mnohem novější než všechno ostatní, co Česká televize za celý rok pustila.
Stávka by měla aspoň jednu výhodu. Marek Eben a Tereza Kostková letos moderují StarDance naposledy. Díky reprízám by moderovali dál a donekonečna. Fanoušci, kteří je přemlouvají, aby nekončili, by tak dosáhli svého, a to bez jediného podpisu pod petici.
Po roce
Na začátku listopadu 2027 by stávka skončila. Zaměstnanci by se vrátili na Kavčí hory, rozsvítila by se studia a poprvé po roce by šlo do vysílání něco nového.
První den by divácké centrum zažilo největší nápor ve své historii. Telefony by nepřestaly zvonit. Diváci by volali, jestli se něco nestalo. Proč na ČT1 nejde Nemocnice na kraji města? Proč místo Četnických humoresek dávají nějaký nový seriál? A kdo ho schválil?
Vedení by po týdnu zvažovalo, jestli raději znovu nevyhlásit stávku. Divákům by se nový program nelíbil.
O Vánocích by pak Česká televize pustila Mrazíka. Jako vždycky. A národ by si konečně oddechl, že se všechno vrátilo do normálu.
