Článek
V tiskovém sále se dnes odehrálo drama, které čeští televizní diváci nepamatují od dob, kdy v Ordinaci v růžové zahradě poprvé vyměnili herce v hlavní roli. Vládní koalice ANO, SPD a Motoristů představila „balíček mediální svobody“. Ten slibuje, že statisíce, ba miliony Čechů už nebudou muset platit ani korunu za vysílání České televize a Českého rozhlasu.
„Je to obrovský úspěch. Lidi už nebudou rukojmími těch redaktorů, co pořád jenom lžou a kradou,“ hřímal předseda Poslanecké sněmovny Tomio Okamura a u toho si demonstrativně odlepoval z čela nálepku s logem ČT. „Dáváme peníze lidem zpátky do kapes. Důchodci, studenti, živnostníci… ti všichni jsou teď osvobozeni. Je to historický moment, skoro jako když jsem získal to super vládní BMW, akorát tohle je pro všechny, ne jen pro moji rodinu,“ dodal s dojetím v hlase.
Matematika, kterou pochopí jen génius nebo volič
Celý vládní plán má ovšem jeden drobný háček, který je tak malý, že ho skoro nevidí ani Oto Klempíř přes své nové brýle. Koncesionářský poplatek se totiž v České republice platí jednou za celou domácnost. A právě v tomto legislativním detailu se skrývá ono pověstné kouzlo, které z vládního slibu dělá největší iluzi od dob Harryho Houdiniho.
Ministerstvo financí totiž potvrdilo, že ačkoliv je konkrétní osoba od poplatku „osvobozena“, domácnost jako celek musí platit dál, pokud v ní zbývá alespoň jeden člověk, na kterého se vládní milost nevztahuje. V praxi to znamená, že vláda sice rozdala dárky, ale ve skutečnosti za ně musíte zaplatit plnou cenu.
Vezměme si typický příklad českých seniorů, manželů Novákových. Panu Jaroslavovi je 75 let, jeho paní Marii 70. Podle nového nařízení je pan Jaroslav, jakožto senior nad 75 let, od poplatku slavnostně osvobozen. „Cítím se jako vítěz,“ prohlásil pan Jaroslav, zatímco si přepočítával úsporu 205 korun. Radost mu vydržela přesně do chvíle, než zjistil, že jeho manželka Marie (70) osvobozena není. Protože tvoří jednu domácnost, poplatek bude muset Marie platit dál v plné výši. Výsledek? Novákovi ušetřili přesně nula korun, ale pan Jaroslav má aspoň ten hřejivý pocit, že ho stát vidí.
Studenti a podnikatelé: Svoboda v rámci společného nájmu
Podobně revoluční je situace u mladých lidí do 26 let. Sousedova dcera, dvacetiletá studentka vysoké školy, která se doma objevuje jen proto, aby si vyprala prádlo a vyjedla lednici, je nyní také osvobozena. „Konečně vláda, která myslí na mladé! Teď si za těch ušetřených 205 korun můžu koupit… vlastně nic, protože naši to platí za celý dům a budou to platit dál, i když jsem teď oficiálně „daňový uprchlík“ z Kavčích hor,“ posteskla si studentka.
Filip Turek, který do vládní tiskovky vnesl závan elegance a vůni spálených pneumatik, k tomu podotkl: „Je to o svobodě. Student má právo neplatit. To, že jeho otec, který pracuje ve fabrice, platit musí, je jen logickým vyústěním faktu, že ten otec ještě pořád nemá Ferrari. Až budou mít všichni Ferrari, nebudou řešit nějaký poplatky.“
A pak je tu kategorie OSVČ. Pokud jste drobný živnostník, jako já, a vaše manželka je zaměstnanec, vláda k vám byla nesmírně štědrá. Mně, jakožto podnikateli, poplatek odpustili. Mohl bych si teoreticky dovolit zajít si někam na obědové meníčko. Jenže moje žena, která se provinila tím, že má normální pracovní poměr, zůstává v systému evidována jako plátce. Naše domácnost tedy bude posílat na účet České televize stejnou částku jako dosud. „Je to jako kdyby vám v restauraci řekli, že druhé pivo máte zdarma, akorát to první zdražili na dvojnásobek,“ komentuje situaci rozmrzelý instalatér z Kladna.
Většinový podíl na nule
Absurdita celého systému dosahuje vrcholu v tzv. vícegeneračních domech. Představte si domácnost, kde bydlí táta (podnikatel), máma (zaměstnanec), dcera (studentka) a babička (75+). V této konstelaci se vláda trefila do černého hned u tří lidí ze čtyř. Táta je OSVČ, dcera je studentka, babička je seniorka. Tři čtvrtiny obyvatel domu jsou tedy de iure osvobozeny od koncesionářské povinnosti.
Podle tiskového mluvčího vlády, který se při vysvětlování tvářil smrtelně vážně, je to „obrovský úspěch inkluzivní politiky“. Nicméně máma, která jako jediná v domě chodí do práce a není podnikatelkou, musí poplatek za domácnost uhradit. Rodina jako celek neušetří ani jeden haléř. „Je to geniální,“ prohlásil jeden z vládních poradců, který si nepřál být jmenován, protože se právě smíchy dusil kusem párku. „Vlk se nažral a koza zůstala celá.“
Celý tento vládní konstrukt připomíná situaci, kdy vám mobilní operátor nabídne slevu 100 % na hovory, které neuskutečníte, za předpokladu, že si ponecháte paušál za tisícovku. Je to čistá politická homeopatie - účinná látka je v roztoku tak naředěná, že tam vlastně není, ale věřící pacienti (vládní voliči) se hned cítí mnohem lépe.
Závěrem: Budoucnost bez poplatků pro nikoho a pro všechny
Na dotaz, zda vláda neplánuje zrušit poplatky prostě pro všechny, odpověděl Okamura rázně: „Ale samozřejmě, my chceme osvobodit úplně všechny! I ty poctivé lidi, co pracují od rána do večera a nemají čas ani na tu televizi koukat. Už na tom děláme. Jenom musíme s experty vymyslet takový model, aby byli technicky osvobozeni, ale ty peníze z nich vypadly tak nějak automaticky dál. Je to o pocitu svobody, chápete? Vy se budete cítit svobodní, protože papírově nic neplatíte, ale rozpočet bude sedět. To je ta naše nová matematika, kterou ta neschopná opozice nikdy nepochopí.“
Závěrem ještě jednou zopakoval, že je opravdu rád, „že se v první fázi podařilo osvobodit ty, kteří by to stejně neplatili, protože bydlí u rodičů“.
