Článek
Fotky, které doprovázejí tento článek, jsem udělal cestou z práce při předvčerejší přeháňce. Zaujala mě síla duhy, která na fotkách vypadá jako umělá - buď vytvořená s pomocí filtru, nebo dodatečnou manipulací. Fotky ale nejsou upravené, divák vidí přesně to, co jsem viděl já, když jsem fotil.
Představa, že bylo s fotkami manipulováno, vyplývá z naší každodenní zkušenosti umělého světa - člověk se dlouhodobě snaží udělat uměle to, co existuje přirozeně; např. vymyslel koženku, která sice nedosahuje kvality kůže, v mnoha ohledech ji ale dokáže nahradit. Imitace ovšem může být natolik dokonalá, že rozeznat originál od kopie může být obtížné, ne-li nemožné.
Imitační schopnosti člověka jsou využívány v umění, někdy více, jindy méně. V manýrismu se umělci snažili napodobit skutečnost natolik dokonale, aby jejich dílo nebylo k rozeznání od zobrazované skutečnosti. Američtí hyperrealističtí malíři usilovali o to, aby se jejich obrazy nedaly rozeznat od fotografie. Rovněž falzifikátoři se snaží, aby jejich falza byla zaměněna za originály.
Naše každodenní zkušenost s umělým světem má vliv na vnímání do té míry, že lidé někdy pokládají věci za umělé jenom proto, že jsou nezvyklé. Mí bývalí japonští spolužáci si mysleli, že si barvím vlasy jenom proto, že barva mých vlasů neodpovídá jejich každodenní zkušenosti, nemám je černé.
