Článek
Těžké skleněné vázy a mísy, které se za socialismu objevovaly v obývacích stěnách, kredencích i vitrínách, dnes znovu získávají pozornost sběratelů. Mnoho lidí je roky považovalo za obyčejný lapač prachu po babičce, při stěhování je odnášelo do kontejneru nebo je nechávalo zapomenuté na chalupě. Právě mezi těmito předměty se ale mohou skrývat kusy, o které je na trhu překvapivý zájem. Nejvíce ceněné nejsou jen proto, že jsou staré. Rozhoduje autor návrhu, sklárna, barva, stav i to, zda jde o samostatný kus, nebo o kompletní soubor.
Z věcí na vyhození se stal žádaný retro design
Československé lisované sklo mělo dlouho zvláštní osud. V době svého vzniku bylo běžnou součástí domácností a často se vyrábělo ve velkém množství. Právě proto k němu mnoho rodin nemělo takový respekt jako ke starožitnostem po prarodičích. Váza z vitríny nepůsobila vzácně, protože podobnou měl soused, teta i kolegyně z práce. Jenže v posledních letech se pohled změnil. Retro interiéry, zájem o poválečný design a návrat k poctivým materiálům vytáhly staré sklo z půd zpět na světlo.
Dnešní kupující nehledají jen dekoraci do police. Zajímají se o československý design z druhé poloviny 20. století, o konkrétní tvůrce a o výrobky, které mají jasný rukopis. V tom je hlavní rozdíl mezi obyčejnou skleněnou miskou a kusem, za který někdo zaplatí tisíce korun. U výjimečně zachovalých souborů se hodnota může dostat výrazně výš. U některých kompletních sad se zmiňují částky přesahující i sto tisíc korun, pokud jde o vzácné provedení, známého autora a výborný stav.
Jména návrhářů hrají velkou roli
Za řadou výrobků nestály anonymní provozy, ale respektovaní výtvarníci a návrháři. Se sklem jsou spojována jména jako František Vízner, Adolf Matura, Jiří Zejmon nebo Miloš Filip. Právě jejich práce dnes pomáhá vysvětlit, proč se o někdejší běžné vybavení domácnosti zajímají sběratelé i lidé, kteří si zařizují moderní interiér. Jednoduché tvary, geometrie, hutnost materiálu a výrazná optika skla se totiž dobře doplňují i se současným stylem bydlení.
U Františka Víznera se často připomíná jeho působení ve Sklo Unionu v Dubí u Teplic, kde navrhoval výrobky z lisovaného skla. Právě autorské určení může být pro cenu zásadní. Pokud se podaří dohledat návrháře, výrobce a období, přestává být předmět jen starou vázou. Stává se kusem československého designu, který má příběh a místo v širším kontextu domácí sklářské tvorby.
Největší cenu má stav, barva a kompletní sada
Při určování hodnoty rozhoduje několik věcí najednou. První je stav. Sklo nesmí mít oťuky, praskliny, hlubší škrábance ani viditelně poškozené hrany. I drobná vada může cenu srazit velmi výrazně, protože sběratelé hledají kusy v co nejlepším zachování. Druhým faktorem je barevné provedení. Čirá varianta může být poměrně běžná, zatímco jantarové, fialové, černé nebo méně obvyklé zabarvení stejného modelu může být mnohem vzácnější.
Ještě atraktivnější jsou kompletní sady. Samostatná váza nebo miska může mít hodnotu, ale ucelený soubor ve stejném dekoru a barvě je pro sběratele mnohem zajímavější. Pokud se zachovala váza, větší mísa, menší misky, popelník nebo sklenice v jednom provedení, jde o kombinaci, která se po desítkách let hledá obtížně. Právě proto mohou ceny u zachovalých kompletů růst rychleji než u jednotlivých kusů.
Než staré sklo vyhodíte, ověřte si jeho původ
Kdo dnes vyklízí půdu, chalupu nebo byt po příbuzných, neměl by staré skleněné předměty odnášet rovnou do sběrného dvora. Základní kontrola zabere chvíli a může ušetřit velkou chybu. Vyplatí se předmět dobře nafotit ze všech stran, zaměřit se na dno, hrany, případné značení a také na celkový tvar. U lisovaného skla ale často žádná značka být nemusí, proto pomáhají katalogy skláren, muzejní databáze, odborné knihy nebo specializované sběratelské skupiny.
Rozumné je také nespoléhat se na první odhad z internetového bazaru. Ceny podobných předmětů se mohou lišit podle stavu, barvy, velikosti i potvrzeného autorství. Staré československé sklo tak nemusí být automaticky poklad, ale některé kusy si zaslouží pozornost. A pokud doma leží váza, kterou rodina roky brala jen jako těžkou vzpomínku na minulost, může být dnes zajímavější, než se na první pohled zdá.
Zdroje článku:
