Berenika Kohoutová má slavnou sestru. Rozálie natočila seriál Děcko, rozvod rodičů byl pro ni těžký

Dát nahlédnout do rodinných vztahů tisícům diváků, to je pro mnohé šílená představa. Herečka Berenika Kohoutová tak činí, a to společně se svou maminkou, spisovatelkou Irenou Obermannovou. Mají podcast, ve kterém rozebírají všechny radosti i strasti života do těch nejmenších detailů.

Kdo se však v jejich rodině drží tak trochu v ústraní - alespoň, co se veřejného života týče - je talentovaná režisérka Rozálie Kohoutová. Ta stojí za velmi úspěšným seriálem Děcko, který režírovala spolu s Radimem Špačkem. Scénář napsala Lucie Macháčková a Kateřina Krobová.

„Od dramaturgů České televize jsme měli zpětnou vazbu, že ti lidé jsou hrozné karikatury, že takhle lidé nevypadají. Já si ale říkala: Ty jo, vypadají! Tak jsem si vzala velký režijní úkol, udělat z těchto karikatur, co dělají gender reveal party a jsou úplně šílený a točí se na iPhone, postavy, jež má divák rád a u nichž se projevuje laskavost a dobrota. Tohle si myslím, že se mi povedlo,“ nechala se slyšet Rozálie Kohoutová, která už má za sebou několik úspěšných dokumentárních filmů. Krátké filmy About the Shoes nebo Velmistr získaly ocenění také v zahraničí.

Natočila také dokumentární film o obci Kytlice, kde má její maminka chatu a rodina se tam často společně schází.

Rozálie studovala romistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté ji kroky vedly na FAMU. „Film mě zajímal, vždyť moje máma má FAMU, takže jsem věděla, že ta škola existuje. Na gymplu jsem inklinovala ke geopolitickým vědám, ale bavila mě i žurnalistika a kinematografie. Dokumentární tvorba mi přišla jako dobré spojení těchto oborů. Dlouho mě nechtěli vzít, povedlo se to až napotřetí,“ prozradila Rozálie, která si vzala zvukaře. Zatímco ona spatřuje svůj talent v rodině Obermannů, sama říká, že sestra Berenika je muzikální po tátovi.

Tím je hudebník Daniel Kohout, se kterým se jejich maminka rozvedla, když byly ještě malé. „Rozvod je pro každé dítě těžký. K tomu všemu jsou oba moji rodiče velmi impulzivní lidi. Z toho všeho potom plynuly problémy nebo neshody, které jsem tehdy třeba s tátou měla. Já jsem je ale vlastně měla i s mámou a s celým světem. Když rozvod přijde ještě v takovém věku – mně tehdy bylo deset –, člověk se s tím podle mě vyrovnává hodně dlouho,“ prozradila o rodinných vztazích Rozálie.

Berenika se sestrou vyrůstaly v dámské domácnosti, což s sebou občas neslo boj o to, kdo bude dřív slyšen. „Já s mámou řveme, jsme paličaté a rády se hádáme. Moje ségra Berenika je naopak taková jemná a od povahy mírná. Tím, že jsme si vždycky doma při večeři s mámou skákaly do řeči, do toho babička, která je podobné nátury jako my, tak tam sestra hrozně dlouho jenom seděla a nic moc neříkala. A když jí bylo sedmnáct nebo osmnáct, uvědomila si, že musí taky začít hrozně řvát, aby mohla něco říct,“ vyprávěla Rozálie.

O jejích rodinných vztazích toho jejich maminka také veřejně mnoho napsala. Literární postavy z nich udělala například v knize Deník šílené manželky. Obermannová v něm píše o jejich rodině po rozvodu. Ačkoliv to Rozálii nikdy nevadilo, v pubertě se proti rodině dost vymezovala. Dnes matku chápe a autobiografie je pro ni velmi zajímavý formát díla.

Berenika se v pár rozhovorech také svěřila, že puberta sestry pro ni byla odstrašujícím příkladem. Dnes si ale spolu skvěle rozumí, a byla to například Rozálie, která pro ni režírovala klip k písni Holka roku.

Zdroj: novinky.cz, iDNES.cz, kinobox.cz, wikipedia.org