Herečku Jiřinu Štěpničkovou režim vlákal do pasti i s malým synem. Kamarádky pak žádaly její smrt

Synem Jiřiny Štěpničkové je herec Jiří Štěpnička, od roku 1975 člen činohry Národního divadla. Byl s ní ve chvíli, kdy se na ni chystala zrada, o které neměla herečka ani tušení. Všechno přitom vypadalo jako naděje na lepší život.

Ačkoliv Jiřina Štěpničková studovala herectví navzdory přání svého otce - který s ní pak dokonce několik let nemluvil - patřila k těm nejslavnějším herečkám u nás. Přitom za války patřila k jedné z mála, která nehrála v německých filmech. I tak byla její sláva tak velká, že až brala dech. „Maminka byla maximální prvorepubliková hvězda. Do divadla jezdila kočárem a strážníci jí zastavovali dopravu. My jsme bydleli na Zbraslavi, tak jak jinak než kočárem?“ vzpomínal na ni syn.

Po válce vyjela dvakrát do Londýna, při druhé návštěvě se jí narodil syn Jiří. Tomu šel za kmotra sám Jan Masaryk. Později mnohé zdroje uváděly, že i to přispělo k tomu, aby si ji Státní bezpečnost vybrala jako exemplární případ umělkyně, kterou názorově převychová.

Malému Jiřímu byly tři (někdy se uvádějí čtyři) roky, když se jeho maminka rozhodla emigrovat na Západ. „Přijeď, holka, mám pro tebe práci,“ stálo v dopise. Psal se rok 1951 a malý klučík o ničem netušil, přesto byl celé události přítomen. „Maminka říkala, že jdeme za tatínkem do Karlových Varů a k narozeninám dostanu kolo,“ vzpomínal.

„Já si ten přechod pamatuju. Nebylo to snadný. Trvalo to několik dnů. Jednu noc mi bylo zle, a když jsem se probíral z mrákot, tak jsem při svítání viděl borovice. Myslel jsem, že už jsme ve Varech na kolonádě,“ dodal. Nedorazili ani do Varů, ani na Západ. Štěpničková se totiž stala obětí akce, která byla nazvána Generální prevencí. Pohlaváři ji naplánovali tak, aby z každého oboru byl lidu předhozen jeden představitel. Nehledal se někdo, kdo spáchal čin. Ale někdo, pro koho se později nalezne čin, který mu bude přiřčen.

Malý Jiří putoval do dětského domova, později žil u otce v Karlových Varech. Matka stanula před soudem. A pro některé se stala tak „silným odstrašujícím příkladem“, že některé kolegyně žádaly její smrt. Svůj podpis tehdy přidala i Jiřina Jirásková. „Tenkrát jsme se dozvěděli oficiální verzi, že byla napojená na americkou rozvědku a z tohoto důvodu prchala z Československa. Já jsem si prostě myslela, že je agent,“ vysvětlovala později.

Divadelní herečka Vlasta Chramostová pak ve svých pamětech uvedla, že trest smrti pro Štěpničkovou chtěla také Světla Amortová, Jarmila Švábíková, Světla Svozilová nebo Soňa Neumannová. Ačkoliv měla ale existovat jakási listina, kde byly podpisy, nikdy se taková nenašla.

Proces trval dva dny a Štěpničková byla odsouzená k patnácti letům vězení. Žádala o milost, nakonec ji byl trest snížen na 10 let. Z vězení byla propuštěna dva měsíce před prezidentskou amnestií v roce 1960. Znovu se vrátila k herectví, svým kolegům ale nikdy nezapomněla, jak se k ní zachovali. Poslední film Komediant natočila v době, kdy už bojovala s rakovinou. Dožila se 73 let.

Zdroj: iDNES.cz, Český rozhlas, zena.aktualne.cz, iDNES.cz, PRIMA ženy