Jak dnes žije Matýsek z filmu S tebou mě baví svět? Lukáš se stal pošťákem, slavnou větu nenávidí

Jeho filmový osud je spojen s větou, kterou zná v této zemi snad každý člověk. Lukáš Pelánek, který tuto roli ztvárnil, byl tehdy ještě batole a netušil, jak moc mu tento krátký okamžik před kamerou ovlivní další roky života.

K roli se přitom dostal úplnou náhodou. Režisérka Marie Poledňáková hledala malé dítě, které by bylo dostatečně trpělivé a roztomilé pro náročné natáčení v mrazu. Lukášova maminka ho vzala na konkurs a on mezi stovkami dalších dětí vyhrál. Přestože si z natáčení kvůli svému nízkému věku logicky nic nepamatuje, film mu v pozdějším věku přinesl spíše starosti než radost. V dětském kolektivu i v dospělosti si kvůli své roli vyslechl mnoho posměšků. Slavnou hlášku „o Matýskovi, který se pos*al“, upřímně nenávidí a nejraději by na ni zapomněl.

Herecká dráha Lukáše Pelánka skončila v podstatě dříve, než vůbec začala. Role v komedii století byla jeho první a zároveň poslední zkušeností před kamerou. Svět showbyznysu ho nikdy nelákal a po skončení školy se vydal úplně jiným směrem. Místo červených koberců a filmových ateliérů zvolil zaměstnání, které má k herectví velmi daleko. Dnes se Lukáš živí jako pošťák.

Ve skutečném životě byste v něm ono malé batole v pletené čepici hledali jen marně. Vyrostl z něj dospělý muž, který si chrání své soukromí a slávu nevyhledává. O natáčení mluví jen zřídka a mnohem raději se věnuje své práci a běžným starostem.

Samotné natáčení filmu S tebou mě baví svět provázela řada neuvěřitelných příhod, které divák na plátně nevidí. Marie Poledňáková byla známá svým perfekcionismem, ale práce s dětmi v drsných horských podmínkách vyžadovala obrovskou dávku improvizace. Například scéna s koupáním v historické vaně nebyla pro malé herce vůbec příjemná. Voda byla studená a děti se skutečně třásly zimou. Režisérka však potřebovala autentické emoce, a tak se točilo dál. Dětští herci si pak na scénu dlouho stěžovaly, protože se jim kvůli tomu spolužáci posmívali. Podobně to bylo i s pověstným sjížděním kopce v noci. Děti měly strach a tma v lese jim na klidu nepřidala.

Poledňáková v jednom z rozhovorů také zavzpomínala na to, jakým způsobem u představitele Matýska, Lukáše Pelánka, vyvolávali pláč. S účinným trikem tehdy přišla chlapcova vlastní maminka. Poradila štábu, aby mu dali do úst polévku a ve chvíli, kdy ji začne polykat, s ním nečekaně a prudce trhli.

Tento postup zafungoval okamžitě a malý herec se rozplakal přesně podle potřeb scénáře. Sama režisérka si tento nápad velmi pochvalovala. Podle jejích slov to bylo mnohem lepší řešení než dřívější úvahy o používání špendlíků a dalších podobných nesmyslů, které by dítě zbytečně trápily. To už by dnes na natáčení s dětmi jistě neprošlo. Dokonce ve scéně, kdy se kočárek řítí z kopce, byl Lukáš v něm nepřipoutaný.

Zajímavostí je také to, jak se vybírali představitelé dospělých rolí. Július Satinský, Pavel Nový a Václav Postránecký vytvořili nezapomenutelnou trojici, ale původně uvažovala režisérka i o jiných hercích. „Nikdy jsem neviděla, aby byl třeba nevrlý či rozčílený. Byl obrovsky noblesní. Měla jsem ho moc ráda. Když Jula zemřel a novináři ze Slovenska se mě ptali, co to pro mne znamená, odpověděla jsem, že je to to samé, jako kdyby mi řekli, že už není Karlův most,“ vzpomínala Jana Šulcová na kolegu Satoranského. „Natáčení to lehké nebylo, podmínky v exteriérech a práce s dětmi… to bylo náročné! Děti samozřejmě občas zlobily. Ale pamatuji si, že právě Jula si s nimi stále hrál, něco pro ně vymýšlel – sám tehdy ještě děti neměl. Když zlobily, řešil to Jula,“ dodala.

Právě jejich vzájemná chemie a schopnost dělat si legraci sami ze sebe nakonec rozhodly o tom, že film funguje i po tolika letech. Július Satinský byl na place vyhlášeným bavičem a i mimo kamery neustále vtipkoval, což pomáhalo udržovat dobrou náladu i v momentech, kdy venku mrzlo, až praštělo.

Dášenka, kterou hrála Zuzana Gutheisová, nebo představitel Bertíka, ti všichni museli projít náročným sítem. Režisérka nehledala jen hezké tváře, ale děti, které měly v očích jiskru a dokázaly přirozeně reagovat na dospělé herce. Pro mnohé z nich to byla životní zkušenost, na kterou vzpomínají s nostalgií, i když se herectví dále nevěnovali. Film se natáčel v oblasti Dolního Dvora v Krkonoších, přestože děj mluví o Beskydech. Chalupa Apalucha dodnes stojí a je cílem mnoha turistů, kteří chtějí na vlastní oči vidět místo, kde se odehrávaly ty nejvtipnější scény.

Jednou z nejméně známých perliček je fakt, že při natáčení byl překročený rozpočet a tvůrčí tým za to dokonce dostal pokutu. NIkdo tehdy netušil, že se natáčí komedie století. I kostýmy, které dnes působí úsměvně, byly v té době vrcholem tehdejší módy pro pobyt na horách. Pletené svetry, kamaše a čepice s bambulemi se staly symbolem československé zimy osmdesátých let.

Film S tebou mě baví svět byla v roce 1998 vyhlášena nejlepší českou komedií století. Tento titul si zasloužila především díky své lidskosti a humoru, který neuráží, ačkoliv dnes už by scénář zřejmě musel vypadat úplně jinak. Lukáš Pelánek alias Matýsek se dozvěděl o tom, že je miminkem ve známém filmu, až v sedmi letech. A svou slávu vnímá spíše jako břímě. Pro miliony lidí ale zůstává symbolem čisté dětské radosti a nejznámějším batoletem u nás. Jeho příběh pošťáka, který nechce mít s filmem nic společného, je ale důkazem toho, že filmová sláva nemusí být vždy cestou ke štěstí.

A ani k vzájemným sympatiím. Protože ačkoliv Pepíno a Dášenka prožívali ve filmu svou dětskou lásku, ve skutečnosti se nesnášeli. Když se vypnuly kamery, hned se začali prát. Na zážitky spojené s natáčením ale nezapomene zřejmě nikdo. Alespoň ti, kteří si je pamatují.

Zdroj: iDNES.cz, blesk.cz, csfd.cz, blesk.cz, extra.cz, novinky.cz