Článek
O sourozencích moderátora Jana Krause se ví jen velmi málo, přesto pochází z opravdu početné rodiny. Doma jich bylo celkem sedm – rodiče a pět dětí. Jan byl jediným ze sourozenců, který v minulosti neemigroval do zahraničí, a už v šedesátých letech naplno rozvíjel svou hereckou kariéru.
Jedním z jeho bratrů je také spisovatel Ivan Kraus, jehož životní příběh je mimořádně silný. Narodil se 1. března 1939 v Praze, jen pár měsíců před začátkem druhé světové války, která jeho dětství výrazně poznamenala.
Když mu byl rok, otce zatklo gestapo
V roce 1940 byl jeho otec, spisovatel a novinář židovského původu Ota Kraus, zatčen gestapem. Ivanovi byl tehdy pouhý rok. Jeho tatínek přežil Terezín, Osvětim, Sachsenhausen i Buchenwald. Nejdelší část věznění během válečných let strávil v Osvětimi, jako vězeň číslo 73046 mužské sekce BIId. Spolu se svým spoluvězněm Erichem Schoenem-Kulkou se tehdy rozhodli vzdorovat táborovému režimu po svém. Pomocí šroubováku a kusu drátu předstírali, že mají za úkol opravit kliku u jednoho z baráků. A jejich záminku jim bez potíží uvěřili jak dozorci, tak důstojníci SS.
Postupně si zřídili malou zámečnickou dílnu, která oficiálně sloužila pro opravy a údržbu zařízení v táboře. „Ve skutečnosti poskytovali služby pro spoluvězně a roznášeli zprávy a materiály pro tamější podzemní hnutí. Dílna se později rozrostla na nejméně šest dělníků a stálého dozorce. Protože se drželi strategie přílišného nevybočování z řady, chovali se vstřícně a jejich řemeslo bylo užitečné pro správu tábora, byli vyjmuti z pracovního nasazení v pomocných táborech a přežili jak období nejhoršího vyvražďování, tak epidemii tyfu, která v táboře vypukla v roce 1943,“ citují dokumenty z Památníku Terezín. Po osvobození se Kraus a Schoen-Kulka pustili do psaní knih o hrůzách holocaustu. Díky svědectví svému i dalších přeživších vznikly slavné publikace Noc a mlha a Továrna na smrt, které byly přeloženy do mnoha jazyků po celém světě.

Ivan Kraus v roce 2021
Útěk do zahraničí
Nejstarší syn Oty Krause Ivan pak strávil velkou část života v zahraničí. Jeho životní láskou se stala Naděžda Munzarová, která v té době za sebou měla už jedno nevydařené manželství. A to s hercem Luďkem Munzarem, se kterým měla dceru Johanu. Dnes ji můžete znát jako herečku, a to například ze seriálu Vyprávěj.
Krátce po sovětské okupaci v roce 1968 pak Munzarová emigrovala s Ivanem Krausem do Německa. Vyjel na zahraniční zájezd a už se nevrátil. „Když jsme odcházeli, tak mi máma řekla, když budou těžké chvíle a ony přijdou, tak mysli na tátu, Auschwitz, koncentrák… A to mi ohromně pomohlo. Neměl jsem na Coca colu, neměl jsem na cigára, ale nebyl jsem za dráty,“ vzpomínal Ivan Kraus v televizním pořadu 13. komnata. Emigrace ale posílila nejen jeho manželství, protože si byli se ženou velkou oporou. Zpětně takový krok hodnotil jako správný i pro sebe. „Stálo to za to, měl jsem možnost poznat sám sebe,“ dodal.
„Henry Miller jednou řekl, že teprve odchodem ze země si začnete vážit vlastního jazyka. Nabudete k němu lepší vztah, než když jste obklopen lidmi, kteří s ním hovoří. Měl jsem velkou radost, když tady hráli jednu mou hru, že nechtěl režisér věřit, jak dlouho jsem byl venku. Víš, on si s sebou zřejmě vzal Čapka, Poláčka, Vančuru, odpověděl mu druhý,“ prozradil.
Odsouzeni na rok nepodmíněně
Odchod do zahraničí měl však pochopitelně své důsledky. S manželkou byli v roce 1975 v rodné zemi odsouzeni pro trestný čin opuštění republiky, a to na jeden rok odnětí svobody nepodmíněně. V roce 1988 sice od prezidenta dostali amnestii, ale nepřijali ji. Do Prahy se vrátili až po revoluci. „Honza, který jako jediný zůstal doma, byl místo nás rodičům oporou. V té nečekané roli, kterou dostal a s níž nepočítal, obstál skvěle. Za to má u mě velké plus,“ promluvil Ivan Kraus o svém bratrovi. Jan je dnes úspěšným moderátorem, má svou Show Jana Krause a jít k němu na rozhovor je velká čest.
Stal se také úspěšným hercem a v branži našel také lásku. Vzal si herečku Ivanu Chýlkovou. Není pochyb, že ho s bratrem spojuje neuvěřitelná podoba. Dalo by se říct, že jsou jako vejce vejci.
Ivan Kraus po revoluci dál vystupoval s loutkami v zahraničí, některé jeho knížky byly dokonce na pokračování čteny v Českém rozhlase. „Je úplně jedno, čím člověk je, ale když je v něm něco, co je pěkný, mám ho rád. Naprosto mi nevadí, když udělá chybu. Říkám si: jsi taky člověk a nikdo nejsme bez chyby. Mrzí mě ale, když někdo zametá svou minulost jako liška ocasem,“ zamyslel se před lety v jednom z rozhovorů.
Zdroj: Památník Terezín, Prima ŽENY, ČSFD, vlasta.cz, novinky.cz