Kam zmizel Filip Tomsa z Policie Modrava? Slávu vyměnil za profesi, která zachraňuje životy

Když se před několika lety řeklo jméno Filip Tomsa (42), většině diváků se vybavil sympatický policista nebo lékař z některého z televizních seriálů. Hrál v Policii Modrava, Slunečné, Ordinaci v růžové zahradě i desítkách dalších projektů a patřil k hercům, kteří měli práce víc než dost. Přesto dnes není na televizních obrazovkách zdaleka tak často. Mohlo by se zdát, že jednoduše přestal dostávat role. Skutečnost je ale mnohem zajímavější. Tomsa totiž z vlastní vůle ustoupil z prostředí, o které většina herců celý život usiluje.

Tomsa nikdy nepatřil mezi celebrity, které by stavěly svůj život na popularitě. Rozhovory poskytoval spíš výjimečně, soukromí si pečlivě hlídal a mnohem raději než večírky trávil čas s rodinou nebo sportem.

Přesto se mu profesně dařilo. Režiséři oceňovali jeho spolehlivost a diváci si oblíbili jeho Jenže zatímco navenek působilo všechno ideálně, sám herec postupně začal mluvit o tom, že současná televizní výroba se výrazně změnila. Natáčí se rychleji, na jednu scénu zbývá méně času a často je důležitější termín než samotná kvalita výsledku. „Lidi mě pořád vnímají jako herce, ale fakt je, že se té profesi už asi pět let v podstatě nevěnuju,“ řekl v nedávném rozhovoru. Přesto je o něm v médiích slyšet pořád. „To jsou všechno převzaté věci. Mnoho let jsem žádný rozhovor nedělal a dělat nechci. Vy jste taková výjimka,“ řekl pro Radiožurnál na jaře.

Ačkoliv je dnes známý jako herec, mnohem méně se mluví o tom, že jeho dětským snem nebylo stát na jevišti, ale pomáhat lidem. Dokonce prý jako malý říkal, že bude lékařem, aby dokázal vyléčit děti podobné jeho sestře Evě. Právě ona se stala člověkem, který jeho život ovlivnil víc než jakákoli role.

Eva se narodila jako zdravé miminko, po operaci krátce po porodu ale nastaly komplikace, které ovlivnily její mentální vývoj. Zatímco mnoho rodin podobná situace semkne jen na čas, u Tomsových se z péče o Evu stal přirozený způsob života. Přijali situaci takovou, jaká je a každý si z toho vzal své. Pro Tomsu to znamenalo, že měl od dětství jasně dané priority a hodnoty. Věděl, že rodina a zdraví jsou to nejcennější.

O tom svědčí i to, že herec nikdy nemluvil o zdravotním stavu sestry jako o nějaké životní tragédii. Naopak opakovaně říká, že vyrůstal v prostředí, kde její handicap nikdo nebral jako důvod k sebelítosti. Rodiče děti vedli k tomu, aby spolu fungovaly co nejpřirozeněji, a právě díky tomu dnes Tomsa tvrdí něco, co může znít překvapivě. „Troufám si říct, že jsem díky sestře spíš získal než ztratil. Kdoví, jak by se můj život odvíjel, kdyby byla úplně zdravá,“ svěřil se před lety.

„Když jsem se narodil, ségře bylo pět. Nebylo co řešit, předtím jsem nezažil nic jiného, abych mohl posuzovat, jaké sourozence mají jinde. Naši nás skvěle vedli k tomu, abychom spolu dokázali fungovat. Byly určité výkyvy, když jsem jako dítě stárnul a překvapovalo mě, že Eva ještě neumí, co já už dávno ano, ale protože jsem vedle jejího handicapu žil každý den, ta její odlišnost mě vůbec nestresovala,“ vzpomínal.

Člověk, který vyrůstá vedle sourozence s postižením, se podle Tomsy dívá na svět jinak. Zatímco jiní řeší kariérní úspěchy nebo peníze, on měl od dětství před očima úplně jiné starosti. Sám přiznává, že sestra mu pomohla srovnat si hodnoty. Naučila ho pokoře, trpělivosti i tomu, že některé věci prostě nejde změnit. „Nechci, aby to vyznělo špatně, ale z postižení své sestry spíše profituju. Její onemocnění mi ukázalo pravé hodnoty života, a proto na spoustu věcí koukám jinak než ostatní. A za tento dar jsem sestře hrozně vděčný,“ řekl.

To je také důvod, proč nikdy nepřipustil, že by se o Evu jednou nepostaral. Dnes žije jeho sestra s rodiči, ale Filip otevřeně říká, že až péči nezvládnou, přestěhuje se k němu. Nepovažuje to za hrdinství ani oběť. Prostě to bere jako samozřejmost. Jeho manželka Eva, se kterou má Tomsa dvě děti, navíc opakovaně uvedla, že si ani neumí představit, že by její švagrovou dali do nějakého zařízení.

Dnes není z Tomsy hvězda filmového plátna, ale profesionální hasič. Tím se nestane člověk přes noc. Musel projít fyzickými testy, psychologickým vyšetřením i odbornou přípravou. Dnes slouží v běžném provozu a vyjíždí ke stejným událostem jako jeho kolegové. Požáry, dopravní nehody nebo záchrana lidí v krizových situacích se pro něj staly každodenní realitou.

Sám přiznává, že právě tahle práce mu dává pocit smyslu, který v posledních letech v herectví hledal jen těžko. To neznamená, že by s herectvím skončil. Když přijde role, která ho zaujme, rád ji přijme. Rozdíl je ale v tom, že dnes už není na filmových nabídkách existenčně závislý. Může si vybírat. „Bohužel jsem se musel zamyslet nad tím, co jsem za poslední roky natočil, u čeho jsem se naskytl, a bylo mi z toho trochu smutno. Zároveň se tím člověk potřeboval živit,“ má jasno. Výjimku udělal nedávno pro Primu, kdy s nimi natočil dvě série seriálu Pod hladinou, před třemi lety také Půlnoční zpověď. Rozhodně už ale není mužem, který čeká na zavolání produkce a musí vzít každou roli jen proto, aby uživil rodinu. Takové časy už jsou pryč. A kdo ví, zda se někdy ještě Tomsa naplno do hereckého světa vůbec vrátí. Zatím totiž vše svědčí o opaku.

Zdroj: autorský článek s využitím kafe.cz, Český rozhlas Radiožurnál, expres.cz, csfd.cz