Kam zmizela první světová modelka Twiggy? Na začátku ji bulvár ničil, dnes se změnila k nepoznání

Měla obrovské oči, řasy jako z kresleného filmu a tělo, které připomínalo spíše dospívajícího chlapce než ženský sex symbol. A obrátila svět vzhůru nohama. Řeč je o Lesley Hornby, která se proslavila pod přezdívkou Twiggy, což je anglický výraz pro našeho „hubeňoura“. Twig je totiž v doslovném překladu větvička. V dobách své největší slávy měřila Twiggy 168 centimetrů, vážila 41 kilo a její míry byly 79-58-81. Naprostý protiklad tehdejšího ideálu krásy.

Dnes je Lesley váženou ženou, má za sebou obdivuhodnou kariéru, a i když se změnila k nepoznání, snad jako by vůbec nestárla. A pořád si udržovala tvář ženy, která dobývala světová mola. Navíc se dodnes přezdívkou Twiggy představuje. A na kariéru, o kterou původně ani nestála, je patřičně hrdá.

Stala se vůbec první supermodelkou v módní historii. A i naše herečka Jana Švandová před lety přiznala, že ženy její generace toužily být jako Twiggy. A ona sama trpěla tím, že se jí podle jejích úvah vůbec nepodobala. „Jednou mě naštvalo, že se někde psalo, že mám umělé poprsí. Já se přitom odmala za své přednosti styděla, chodila jsem shrbená, protože tehdy byla v módě Twiggy. Profesně to ale pro mě v té době moc výhoda nebyla, protože jsem nepasovala do škatulky takových těch socialistických žen,“ vzpomínala Švandová, která si pak vysloužila přezdívku „česká Bardotka“. Mezitím ale Twiggy stále víc dobývala svět.

Bylo jí 16 let a módní průmysl jí zkrátka ležel u nohou. Odstartovala tehdy éru štíhlosti. Za vše přitom mohla náhoda. Ještě jako studentka chodila na brigádu do nóbl londýnského kadeřnictví a majitel si na ní chtěl vyzkoušet nový účes. Druhá verze mluví o tom, že si šla koupit šampón, majitel si jí všimnul a ostříhal jí na kluka, aby zvýraznil její krásný obličej. Nalíčil ji tak výrazně, že vypadala jako mrkací panenka.

Buď jak buď, fotografie, které ze stříhaní vznikly, visely na stěnách kadeřnictví. A tam si jich všimla Deirdra McCharry, módní redaktorka Daily Expressu. Ten Twiggy nafotil znovu a nazval ji tváří pro rok 1966. A vše nabralo rychlý spád. Ačkoliv sama Twiggy šílenství kolem své osoby nechápala, protože svůj vzhled nenáviděla, začala vydělávat horentní sumy, měla vlastní módní kolekce, a dokonce podle ní vznikla panenka Barbie.

Její otec, který byl vyučený tesař a nábytkář, ji po celou dobu kariéry velmi intenzivně chránil. „Nikdy jsem nešla nikam cokoliv fotit bez toho, abych měla někoho se mnou. Myslím, že právě díky tomu jsem celé toto období přestála bez újmy. Neměla jsem s nikým žádné problémy a ani jsem na ně nepomýšlela, ale můj táta zjevně ano. Pracoval ve filmových studiích a stavěl tam kulisy, takže možná leccos zažil, i když mi o tom nic neříkal,“ vzpomínala později.

„Vždycky jsem byla dost rozumná, i když sklenku růžového si občas dám. I za to nejspíš vděčím tátovi. Tu svoji vyrovnanost mám po něm,“ dodala. Nikdy se nedotkla drog, nebyly kolem ní skandály. Možná i tím novináře tak trochu rozčilovala. Toužili po divoké šelmě, která bude plnit titulky. Jenže Twiggy dělala svou práci a občas přemýšlela nad tím, že si vlastně tak krásná ani nepřipadá.

Ačkoliv mohla dobývat svět ještě několik let poté, svou kariéru supermodelky ukončila už po čtyřech letech. „Strašně mě to nudí, už se nedá jít dál,“ řekla tehdy. „Než mě objevili, chtěla jsem navrhovat šaty. Neplánovala jsem se stát modelkou, byl to jen takový vzdálený sen, ale myslela jsem si, že jsem na to příliš hubená, malá a stydlivá. Navíc jsem byla z dělnické rodiny a všechny tehdejší modelky pocházely ze středních a vyšších vrstev společnosti. Osud to zařídil jinak, ale hluboko ve mně vždycky byla zakořeněná obsese návrhářstvím a oděvní tvorbou,“ dodala.

„Přece nebudu věšákem na šaty až do smrti,“ řekla v té době. A začala natáčet filmy, hrát divadlo i zpívat. Dokonce za roli ve filmu Kamarád po boku Kena Russella získala dva Zlaté glóby.

„Všichni se mi v kariéře herečky snažili zabránit, protože v jejich očích jsem nebyla nic než modelka. A v té době panoval názor, že modelky jsou tak trochu hloupé. Filmaři z toho tudíž byli dost nervózní. Ale Ken prohlásil, že beze mě do toho nejde,“ svěřila se před lety.

Měla vlastní pořady, dokonce i na stanici BBC a ITV. A když napsala svou vlastní autobiografii, stal se z ní bestseller. Dařilo se jí vše, na co jen pomyslela. Pro mnohé neuvěřitelné. Navíc se o to ani moc nesnažila - zkrátka žila, pracovala a dělala si věci po svém. Říkávalo se, že byla rebelkou už od začátku, do všeho mluvila a nic si nenechala líbit. Možná právě proto ji bulvár občas krutě zkoušel. A nejen proto, že kolem ní žádné kauzy nebyly.

Ačkoliv se stala ikonou stylu, mnozí ji nazývali ošklivkou nebo až děsivě vyzáblou. Kritici tvrdili, že její štíhlost je nezdravá, a že kazí ideál ženské krásy. Některé deníky ji dokonce označil za „reklamu na hlad“. Kvůli její extrémně hubené postavě se neustále spekulovalo, že trpí anorexií nebo bulimií – i když Twiggy opakovaně tvrdila, že nikdy žádnou poruchu neměla a že je přirozeně drobná. Jeden čas s ní prý dokonce maminka často navštěvovala lékaře, aby nic nepodcenili, ale ona byla vždy zdravá jako rybička. Přikládala to tomu, že kolem domu, kde s rodinou žili, nebyly žádné velké supermarkety. A tak vždy jedli čerstvé potraviny, pro které její maminka každý den chodila do místních obchodů.

Když se rozhodla skončit s modelingem a začít zpívat a hrát, bulvár ji zesměšňoval – tvrdil, že si hraje na herečku, a že je jenom „přežitek ze šedesátek“. Předvídali jí rychlý pád, ale mýlili se. V té době jí přesto novináři byli v patách takřka neustále. Psali o láskách, rozchodech, možných těhotenstvích. Spekulovalo se takřka o všem. A ona všechno ustála s grácií a svou hlavou.

Když dostala v roce 2019 Řád britského impéria, tehdejší britský princ Charles řekl, že už bylo načase. Twiggy zanechala v móde nesmazatelnou stopu. Éra vyzáblých modelek vládla přehlídkovým molům ještě nedávno a bylo takřka nemyslitelné, aby žena kyprých tvarů mohla do takového průmyslu. Dnes už to dávno neplatí, přesto je pro mnoho tvůrců z módního průmyslu ideálem krásy právě Twiggy.

Dnes je z ní babička, a ačkoliv vnoučata jí prý musí říkat Mimi, na své vrásky je hrdá. „Všichni známe v zábavním průmyslu lidi, kteří jako by neustále měli hlavu v oblacích, že? Taková já nejsem. Miluji chodit do supermarketu a mezi lidi, prostě takové ty obyčejné věci. Miluji svou práci, ale skutečný život je pro mě ten s Leighem a dětmi, vnoučaty a přáteli,“ vysvětlila. S prvním manželem Michaelem Whitneym má dceru Carly, jejím dalším životním partnerem se stal herec a režisér Leigh Lawson. Dodnes je Twiggy osobou veřejně činnou a s radostí dává rozhovory. Ačkoliv dnes už jsou spíše plné vzpomínek.

Zdroj: novinky.cz, marianne.cz, reflex.cz, iDNES.cz, Pražský deník