Článek
Jiří Langmajer starší o sobě říká, že není žádné zlatíčko. A ačkoliv v posledních letech stojí ve stínu svých slavných synů Jiřího a Lukáše Langmajerových, prošel si nesmírně zajímavým životním příběhem a také měl odjakživa velký talent.
Dědictví amerického vojáka a cejch nechtěného dítěte
Všechno to začalo v roce 1945 v Přešticích. Zatímco se svět radoval z konce války, mladá dívka Anynka prožívala románek s americkým vojákem jménem Harry. Ten však po čase odjel a zůstal po něm syn Jiří. V tehdejší době a na malém městě to nebyla lehká situace. Jiří vyrůstal s vědomím, že jeho existence byla pro matku komplikací. V návalech hněvu mu prý dávala najevo, že jí „zkazil život“.
Tento pocit nechtěnosti se stal základním kamenem jeho povahy. Formoval jeho tvrdost, ale i touhu dokázat, že za něco stojí. O svém biologickém otci se dozvěděl až v pubertě od tety. Jediná fotografie, dopisy, které se časem ztratily, a jméno Harry – to bylo vše, co mu zbylo. Tehdy nebyly románky vojáků s místními děvčaty něčím výjimečným. Chybějící otcovský vzor se později promítl i do jeho vlastního rodičovství. Jak sám přiznává, musel se životem protloukat sám, bez nikoho, kdo by mu ukázal správný směr nebo mu řekl, co nemá dělat.
Jiří Langmajer sdílí s otcem zálibu v otužování
Hudba jako únik i pozdní vítězství
Hudební talent v něm objevil dědeček, starý vesnický muzikant, který mu poprvé vrazil do ruky housle. Přestože měl Jiří nesporné nadání, jeho cesta k umění byla klikatá a plná rebelie. V páté třídě ho ovládla parta, cigarety a holky. Peníze na hodiny houslí raději utratil s kamarády a na konzervatoř se napoprvé nedostal. Skončil v učení v elektrárně a později jako technik v plzeňském rozhlase.
Osud ho však k hudbě přitáhl zpět. Díky náhodnému setkání na podnikové chatě na Špičáku, kde si jeho zpěvu u mikrofonu všimli kolegové, začal natáčet první písničky. Rozhodnutí vystudovat konzervatoř přišlo až ve věku, kdy už měl rodinu a děti. Bylo to období nesmírného nasazení. Ráno práce v rozhlase, odpoledne tajné přelézání hradeb, aby stihl vlak do Prahy na školu. Tato urputnost se mu vyplatila. Stal se sólistou opery v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde zářil v klasických kusech jako Carmen.
Syn Lukáš Langmajer, který je úspěšným hercem
Rodinná horská dráha
Vztah Jiřího Langmajera staršího s jeho dětmi – Jiřím, Markétou a Lukášem – by se ale dal popsat jako emocionální horská dráha. Přiznává, že jako otec nebyl vždy ideální. Ženil se v devatenácti letech z nutnosti a sám byl tehdy ještě dítětem. Kvůli divadlu, zpěvu a sportu mu na děti nezbývalo tolik času, kolik by zasloužily. Nejstarší syn Jiří to pocítil nejvíce, což ho možná paradoxně zocelilo pro jeho vlastní náročnou hereckou kariéru.
Velkou trhlinou v rodinných vztazích byl otcův odchod od manželky k jiné ženě. Pro dospívající syny to byla zrada, kterou zpracovávali dlouhá léta. Jiří Langmajer starší ale v rozhovorech vyprávěl, že byl vlastně ještě dítě, když se mu nejstarší syn narodil. A že sám ví, jak nesnesitelný uměl být. Dnes je na své syny nesmírně pyšný. Obdivuje vyzrálé herectví syna Jiřího i Lukášovu lásku k přírodě a cestování. Přesto jejich vztahy zůstávají křehké. „S tátou se nám posledních pár let docela povedlo být na jedné lodi, ale teď už se to zase nějak rozklížilo. Mám je s bráchou oba rád, vím, že máme vnitřní potřebu se vídat, ale brání nám v tom naše složité povahy. Ta poslední léta nejsou ale úplně ideální, protože jsme všichni tři velmi tvrdohlaví,“ popsal jeho syn Jiří.
Jiří Langmajer s manželkou Adélou Gondíkovou
Ledová voda a běh jako lék na samotu
Když před lety skončil v divadelním angažmá, protože se už nechtěl přizpůsobovat moderním režisérským experimentům, našel si nové životní tempo. K otužování ho paradoxně přivedl právě syn Jirka. V osmašedesáti letech poprvé vlezl do studeného bazénu a zažil euforii, která ho už nepustila. Dnes je pravidelným účastníkem otužileckých závodů, včetně slavného Memoriálu Alfreda Nikodéma.
Kromě otužování stále běhá, čtyři dny v týdnu, a v létě vyráží na cyklistické zájezdy na Korsiku. Práce plavčíka na bazénu mu dává řád a kontakt s lidmi, i když přiznává, že chlor v očích a hluk dětí jsou po čase únavné. Jeho život v garsonce s třináctiletým labradorem Matějem je skromný, ale naplněný. Peníze mu sice chybějí, ale svoboda a možnost být sám se sebou jsou pro něj cennější.
Lukáš Langmajer oznámil návrat k manželce Lucii
Smíření a síla poezie
Jiří Langmajer starší je muž, který našel klid v knihách a poezii. Každé ráno při venčení psa recituje verše Fráni Šrámka, čímž trénuje paměť i ducha. Jeho velkým tématem je odpuštění – matce, sobě i druhým. Přestože mu k moudrosti a rozvážnosti podle jeho slov ještě pár let chybí, dokáže se na svůj život podívat s odstupem a bez hořkosti.
Je vidět, že člověk může začít znovu v jakémkoliv věku. Ať už jde o studium, sport nebo budování nových vztahů. I když o sobě říká, že je kontroverzní a spousta lidí ho „nemusí“, on sám se snaží žít tak, aby druhým neubližoval a aby si uchoval radostnou mysl. A je zřejmé, po kom podědily jeho synové takové charisma.
Zdroj: 13. komnata Jiřího Langmajera staršího, blesk.cz, extra.cz, kafe.cz, Prima ŽENY, blesk.cz
