Maminka Jiřiny Bohdalové byla nádherná. Služebná Marie si životní sen splnila až díky slavné dceři

Jen těžko byste hledali herečku s tak výrazným talentem, nezdolnou energií i životem plným vzletů i pádů. Jenže herečka Jiřina Bohdalová musela odmala přijmout fakt, že život se s ní mazlit nebude.

Tatínkem Jiřiny Bohdalové byl František Bohdal, vyučený truhlář. Velkou oporou i životním průvodcem se jí ale stala maminka Marie Bohdalová, rozená Brunnerová, která ve třicátých letech minulého století pracovala jako služebná. Už jako dítě snila o kariéře herečky, ale to se jí nikdy nesplnilo. A pár drobných rolí v žižkovském ochotnickém spolu její touhu po slávě a uměleckém směru zkrátka neuspokojilo. A tak, když se narodila dcera Jiřina s velkým talentem, měla maminka jasno, kam bude dcerku směřovat.

Když se Jiřina Bohdalová narodila, zapsala ji maminka do baletní školy Niny Gordon-Mládkové, a hned poté do komparzu. Pro některé by to mohlo znamenat jen bláznivý sen rodičů, a uspět mezi zástupy dalších dětí, to není jednoduché. Jenže pro Bohdalovou osud kariéru herečky přichystanou měl, a už v devíti letech, kdy navštěvovala obecní školu na Žižkově v ulici Štítného, ztvárnila několik dětských rolí. Pro její maminku to byl splněný sen. Najednou skutečně viděla, jak vypadá ten velký svět plný natáčení, užívala si skrz dceru ty úspěchy, pochvaly, ale i prostředí, které nemělo slitování.

Roli dostala například v němém filmu Pižla a Žižla na cestách z roku 1937 nebo ve snímku Zlatý člověk, který se natáčel o dva roky později. O to větším překvapením bylo, že když se po maturitě na soukromém dívčím gymnáziu Charity školních sester hlásila na DAMU, tamní kantoři o ni nestáli. Přijali ji až po třetí. Mezitím se Bohdalová živila v Ostravě jako učitelka, kde se seznámila se svým budoucím manželem Břetislavem Stašem, otcem dcery Simony Stašové.

Jenže slitování s ní neměl ani komunistický režim. Slibně se rozvíjející studia na divadelní fakultě musela po druhém ročníku přerušit. Důvody byly dva. Tím radostnějším byla svatba a narození dcery Simony, tím tragickým pak nečekaný zásah Státní bezpečnosti. V roce 1954 zatkli jejího otce Františka Bohdala za to, že měl podíl na přípravě emigrace jiné osoby a ukrýval zbraně a munici pro odbojovou skupinu. „Byl to ministr Feierabend z Benešovy vlády. To jsem věděla, protože táta byl za to odsouzen na 15 let a odseděl si skoro sedm let ve Valdicích,“ řekla Bohdalová po letech. O osudu rodiny ale Bohdalová nikdy moc nemluvila. „To víte, že mě za to nechválili. To vám nebudu vyprávět, to si snad každý dovede představit. Nehledě na to, že o tom nerada mluvím, protože je to bolestivá stránka naší rodiny,“ vysvětlila.

Později požádala Bohdalová o ocenění pro svého otce za protikomunistickou činnost, které mu bylo uděleno v době, kdy by se býval dožil 111. narozenin. I sama herečka se před lety soudila kvůli tomu, že ji komunistická Státní bezpečnost vedla od roku 1959 ve spisech jako svou agentku. Až před 21 lety se jí podařilo prokázat, že její jméno bylo na seznamu neoprávněně.

Situace byla tehdy složitá pro celou rodinu. Její maminku postihla těžká srdeční slabost, a Jiřina tak zůstala úplně sama na obživu celé rodiny. Starala se o nemocnou matku, mladší sestru Jaroslavu, která nedávno zemřela, ale zanedlouho i o novorozenou dcerku. A manžela Staše měla v té době na vojně. „U nás doma nepřipadalo v úvahu sníst něco ze špajzu a nezeptat se. Maminka měla jídlo přesně rozpočítané, maso bylo jenom v neděli, a vždycky mi připomínala: Ušetřit můžeš jenom na hubě,“ vzpomínala, že její maminka ani ve chvílích největší nouze neztrácela hlavu a snažila se udělat vše proto, aby rodina dál fungovala.

Aby rodinu uživila, brala jakoukoli práci a peníze si vydělávala například i praním prádla pro cizí lidi. „Měla jsem dvanáctiletou sestru, maminku, která se zhroutila, a já byla jediná, kdo mohl tu rodinu živit. A to jsem byla na škole. A ještě v jiném stavu. Takže jsem se k tomu musela nějak postavit, zapisovala jsem si každý padesátník. A na té hubě jsem pro ně ušetřila, dala jsem jim, ale sama jsem jedla strašně. A od té doby mám v hlavě zakódováno, že musím myslet neustále ‚na pak‘,“ svěřila se. Teprve po čase se mohla vrátit na školu a dokončit studia. Touha ušetřit každý halíř se s ní poté nesla i do dospělosti. A musela se učit, že i ona si sama pro sebe něco zaslouží. „Ale to já si umím dopřát. Ale musím si předtím říct, vždyť si to můžeš dovolit! A když jde o pohostinnost? To já ráda, ráda, ježišmarjá! U mě se dveře netrhnou a plotna nevychladne,“ řekla.

Po absolutoriu si jejího talentu všiml Jan Werich, který ji angažoval do Divadla ABC. Později zakotvila v Divadle na Vinohradech, které se stalo její celoživotní domovskou scénou. Před kamerou i na divadelních prknech dokázala bavit stovky lidí. Diváci milovali její role ve filmech Světáci, Dáma na kolejích nebo v mrazivém dramatu Ucho. Za snímky Nesmrtelná teta a Fany si později odnesla dva České lvy. Mamince se splnilo, o čem snila. Z dcery měla herečku, které si herecká společnost vážila. A váží dodnes.

V televizi pak vytvořila legendární bavičskou dvojici s Vladimírem Dvořákem v pořadu Televarieté. V osobním životě se s ní osud nemazlil ani v lásce. První manželství s Břetislavem Stašem sice skončilo rozvodem, ale po celý život spolu zůstali velmi blízkými přáteli. Její druhou velkou láskou byl herecký kolega Radek Brzobohatý. Prožívali spolu bouřlivý vztah plný vášně i společné práce, ale po dvanácti letech se jejich cesty kvůli partnerově nevěře se slovenskou herečkou Hanou Gregorovou bolestivě rozešly. Herečka rozchod nesla velmi těžce a trvalo dlouhá léta, než svému bývalému muži dokázala odpustit a znovu s ním stanout před kamerou ve filmu Vrásky z lásky. Zanedlouho na to Brzobohatý zemřel a byla to tak jedna z posledních chvil, kdy se mohli bývalí manželé usmířit. V médiích je nyní často spojována se slovenským podnikatelem Ľubomírem Fockem, ale o svém soukromí už mluví jen velmi málo.

A možná, že život Jiřiny Bohdalové nebyl jen samý úspěch a sláva, ale nelze ji odepřít, že svou pílí a talentem mamince splnila sen. Stala se herečkou, na kterou jednou jen sotva někdo zapomene.

Zdroj: denik.cz, blesk.cz, novinky.cz, kafe.cz, iDNES.cz, iDNES.cz, ceskylev.cz