Maminka Lucie Bílé byla půvabná. Dnes jako by jí slavná dcera z oka vypadla, krásu mají v genech

Rodným jménem se Lucie Bílá jmenuje Hana Zaňáková, dnes je z ní Hana Filipi. I její maminka byla Hana Zaňáková, a zpěvačka měla jasno, že pokud bude mít někdy dceru, bude to také Hanička. Dítě si velmi přála. Říkala, že by bylo sobecké, aby byl její syn Filip sám, a že je dobré, když se dítě umí s někým dělit. Tohle přání jí ale osud nesplnil.

Přesto v rodině vždy viděla tu největší hodnotu. Rodiče pro ni byli velmi důležitou oporou při budování její kariéry. Maminka jí vštípila pokoru a respekt. A tak slavná zpěvačka v rozhovorech vždy říkala, že je úplně obyčejná holka, jen všichni znají její příběh. Pravdou je, že s novináři uměla vždy pracovat, psalo se o ní a její život byl plný karambolů i úspěchů, dokázala se ale stát ženou, kterou fanoušci milují napříč generacemi. Snad i proto, že vždy zůstávala stát nohama na zemi. Tak, jak jí rodiče vštípili.

Na svou rodinu byla Lucie Bílá vždy náležitě pyšná. Podle svých slov podědila po rodičích selský rozum a intuici, po tátovi smysl pro humor a po mamince diplomacii. Nepochází z umělecké rodiny, a dokonce ji ani nepřijali na konzervatoř, tak se vyučila dámskou krejčovou.

Jejich rodina je plná rybářů a o svých rodičích vždy mluvila jako o převlečených andělech. Brali se 14. června 1960 a prožili manželství plné lásky a opory. I proto po smrti maminky zpěvačka prožívala těžké období a měla pocit, jako by se už neměla kam schovat. Ztratila přístav, ve kterém bylo vždy bezpečno. Často opakovala, že se narodila do fantastické rodiny, kde maminka byla milující anděl a tatínek sice přísný, ale spravedlivý muž s úžasným smyslem pro humor. Její bratr Karel je pak kombinací obou rodičů.

Její milovaný tatínek Josef brzy oslaví devadesáté narozeniny. Čas od času se zpěvačka pochlubí na sociálních sítích společnou fotkou a je znát, jak vitální muž a elegantní gentleman navzdory svému věku je. Lucie Bílá se svěřila, že s láskou nosí tátův dárek, jeho snubní prstýnek, a denně si představuje ten okamžik, kdy mu ho maminka před mnoha lety navlékala.

Ta odešla v roce 2016 ve věku 76 let. Dva roky předtím po mozkové mrtvici upadla do kómatu a její stav byl velmi vážný. Poté se její stav na nějakou chvíli zlepšil, Lucie si ji brávala domů. Paní Zaňáková se pak dokonce vrátila na čas domů ke svému manželovi. O osm měsíců později ale prodělala další příhodu. „Nevypadá to dobře. Řečeno zkráceně: je ve špatném stavu. Lucka je s tím smířená. Život je i o smrti a ta se blíží každému z nás. Někomu dřív, někomu později a máma je bohužel na řadě,“ řekl tehdy bratr Lucie Bílé Karel Zaňák.

Smrt maminky byla tehdy pro Bílou velkou ranou, ale už svou bolest nedávala na odiv. Už pár dní poté stála na divadelních prknech a odehrála představení. Kolegové ji pak označili za profesionálku, která své pracovní závazky plní za každých okolností.

Když se Lucie narodila, nečekaly ale její maminku lehké roky. Dcera měla vrozenou vadu kyčlí, kvůli které musela být téměř dva roky připoutaná k dřevěné desce postrojovými řemeny. Skoro rok a tři čtvrtě musela být takto upevněná na prkně, takže ji maminka nemohla klasicky nosit a chovat v náručí. Její bráška si tehdy dokonce myslel, že je autíčko, protože konstrukce měla čtyři obrovské šrouby, kterými se nožičky utahovaly. Klouby v nožkách zkrátka nebyly na správném místě a v tehdejší době se tato vada léčila tímto způsobem.

Nakonec měla obrovské štěstí. Drastická léčba pomohla a ve dvou letech se holčička rozeběhla do světa. Jakmile ji lékaři z popruhů pustili, okamžitě začala běhat a řádit. To bylo pro její povahu nakonec zásadní. Sice si to z raného dětství nepamatuje, ale věří, že právě tam se v ní zrodila její velká bojovnost a síla nikdy nic nevzdávat.

Bratr Lucie Bílé se už dříve nechal slyšet, že to byla právě sestra, na kterou byli rodiče ve své výchově přísnější. „Na ni byli rodiče ostřejší, ale nedokážu si vysvětlit proč. Když máma vzala řemen, že mě sešvihá, tak ona nastavovala svůj zadek. Ona je ochranářka. Musí každého ochraňovat včetně mě,“ vzpomínal.

„Já jsem nebyl vybaven talentem ani zbla. Všechno to vyfasovala Lucie. Ale nebyla vedena rodiči k muzice ani zpěvu. Že zpívá, je zásluhou toho, že jako malá školačka šla zpívat na nějakou schůzi do kulturáku a všimly si jí nějaké učitelky z lidové školy umění a začaly se jí věnovat,“ dodal Karel Zaňák, který je dnes ředitelem Divadla Lucie Bílé. Tam pracuje i její syn Filip a rodina očekává, že podnik jednou převezme.

Ačkoliv manželství rodičů bylo pro Lucii Bílou vždy velkým vzorem, sama štěstí na lásku dlouho neměla. Její vztah s Petrem Kratochvílem, otcem jejího jediného syna Filipa, nakonec zkrachoval a ona zůstala na všechno sama. Tehdy našla největší zázemí právě u svých rodičů, kteří neváhali a nabídli jí zpátky její dětský pokojíček.

Malý domeček o rozloze sotva čtyřicet metrů čtverečních si pak pořídila s hudebníkem Stanislavem Penkem, kterého si také vzala za manžela. Toto manželství však vydrželo jen pouhý rok. Později se stala manželkou zpěváka Vaška Noida Bárty, ale ani s ním nenašla vytoužené rodinné štěstí.

Skutečný klid našla až u Radka Filipiho. Původně se za něj sice jen schovala před dotírajícími fanoušky a z legrace tvrdila, že je to její partner, ale Radek ji nakonec přesvědčil, že jejich vztah má velkou budoucnost. Musel ji sice požádat o ruku mnohokrát, než svolila, ale dnes jsou z nich manželé a patří mezi nejstabilnější páry v českém showbyznysu. Vzorem fungující lásky je dlouholeté manželství jejích rodičů dodnes.

Zdroj: iDNES.cz, blesk.cz, blesk.cz, Prima ŽENY, csfd.cz