Milovanou Věru Tichánkovou z Kameňáku osud nešetřil. Smrt vnučky v mladém věku jí zlomila srdce

Tehdy se seznámili v Horáckém divadle v Jihlavě. Pravdou je, že láska na první pohled to mezi Věrou Tichánkovou a Janem Skopečkem nebyla. Ale možná o to silnější spojení spolu nakonec měli. Vydrželo celý život.

Od začátku byli zvyklí, že životem nejdou sami. Když se narodila jejich dcera Marie, které nikdo neřekl jinak než Madla, nastěhovala se k nim domů hereččina maminka. „My jsme s Věrou hodně hráli, takže pomoc se hodila. Tchyně byla výborná ženská, navíc skvěle vařila. Měli jsme spolu hezký vztah,“ vzpomínal Skopeček.

Madla se nakonec zamilovala do Francouze, který tehdy pracoval v Praze. Ale svůj společný domov nakonec našli ve francouzském Lyonu. Když se jim narodila dcerka, která se jmenovala Natálie, Tichánková se Skopečkem o ní pečovali. Než si dcera zařídí vše potřebné, vybaví domov. Trvalo to rok, a aby Natálii nebylo smutno, dokonce jí pořídili pejska. Po roce si dcera pro vnučku přijela, ale pejsek už zůstal bydlet s babičkou a dědou.

Navíc se zeťem si Skopeček moc nerozuměl. Ne kvůli povaze, ale jazykové bariéře. Naopak Tichánková uměla francouzsky velmi dobře, a tak si s ním vždy ráda dlouze povídala a manželovi překládala. Problém to nebyl, všichni si zvykli.

Jenže v mladém věku vnučka Natálie zemřela. Bylo jí pouhých 37 let. „Našli jí nádor na mozku a už s tím nešlo nic dělat. Přišlo se na to bohužel moc pozdě. To víte, že se ta tragédie na nás podepsala,“ svěřil se Jan Skopeček. S vnučkou měli blízký vztah i v její dospělosti, za prarodiči často jezdila. Je pohřbená ve Francii a jejím prarodičům odchod milované Natálie zlomil srdce.

Nebylo to však poprvé, co Skopeček čelil velké bolesti. Za války, kdy byl v koncentračním táboře, mu tam zahynulo minimálně patnáct příbuzných. Jeho tatínek se transportu vyhnul díky vysokému věku, maminka proto, že byla ze smíšeného manželství. „Sestra do koncentračního tábora také nemusela, byla už v té době vdaná. Já jsem jako židovský míšenec šel povinně,“ vzpomínal kdysi. Během těžkých chvil mu tehdy zachránil život herecký kolega Oldřich Nový, který mu během jednoho z transportů zachránil život. Skopečkovi se udělalo zle. „Dostal jsem horečku, najednou ke mně přišel pan Nový, vůbec mě neznal, změřil mi teplotu, dal mi nějaké prášky, půjčil mi deku, seděl u mne,“ řekl Skopeček.

S Věrou Tichánkovou se dali dohromady po válce, ale i ona tehdy v nelehké době prokázala velkou odvahu.

Narodila se na Slovensku, s tatínkem se rodina přestěhovala do Čech. Bavila ji chemie a byla v tom skvělá, tak šla studovat na vysokou školu. Tu pak nacisté zavřeli, tak našla své místo na konzervatoři. Tu také nedokončila, protože byla aktivní v odboji. Pomáhala získávat potravinové lístky pro lidi v ilegalitě.

Byla pak zatčena gestapem a vězněna v Terezíně, Drážďanech a v Lipsku. Životní útrapy manželům úsměv na tváři nikdy nevzali, byť bolesti v srdci měli mnoho. Vždy ale našli sílu jít dál. A možná proto je milovali nejen jejich blízcí, ale i diváci. Společně si přitom zahráli za celý život jen v jediném filmu - a to právě v Kameňáku z roku 2003.

Na konci života bojovala Tichánková s těžkou cukrovkou, měla také problémy se srdcem. Skopeček svou ženu přežil o šest let, odešel v roce 2020.

Zdroj: Prima ŽENY, Magazín Aktuálně, iDNES.cz, iDNES.cz