Napravený hříšník Jan Révai: Na první velký konkurz si odskočil z kriminálu, svou minulost netají

Dnes je z herce Jana Révaie z minisérie Extraktoři vyrovnaný muž, otec dvou synů a uznávaný umělec, který o své minulosti mluví bez příkras, aby ukázal, že druhá šance existuje pro každého, kdo o ni skutečně stojí.

Všechno to začalo nenápadně v době, kdy se lámal režim a mladí lidé hledali své místo ve světě. Jan Révai byl sice pohybově nadaný, ale v dospívání se zapletl se špatnou partou. To, co začalo drobnými krádežemi a vykrádáním aut, se postupem času nabalovalo jako sněhová koule. Skutečný problém však nastal ve chvíli, kdy mladý tanečník propadl hazardu.

Hrací automaty se staly jeho zkázou a během krátké doby v nich „utopil“ sto tisíc korun. V té době šlo o nepředstavitelnou částku, kterou snad ani nebylo možné legální cestou rychle vydělat. Dluhy narůstaly, věřitelé tlačili a Jan cítil, že mu dochází čas i možnosti.

Chtěl zaplatit všechny své závazky a znovu začít normálně žít, ale pod tlakem okolností udělal to nejhorší možné rozhodnutí. Peníze se pokusil získat přepadením čerpací stanice. Na obsluhu tehdy použil pepřový sprej a ukradl peněženku s tržbou. Pár tisíc korun, které v ní našel, mu ale v jeho finanční tísni nepomohlo. Naopak, tento čin mu vynesl trest tři a půl roku nepodmíněně. „Bylo tam osm. Prostě totální amatér, až je mi to dneska směšný,“ vzpomínal.

Ve svých devatenácti letech se tak místo na divadelní prkna stěhoval do vězeňské cely. Byl to tvrdý náraz do reality, který ho donutil přemýšlet o tom, co se svým životem udělal a kam chce dál směřovat.

Pobyt ve vězení Jana Révaie utvrdil v tom, že tohle není svět, do kterého by chtěl patřit. Velmi rychle pochopil, že pokud se nechce za mříže nikdy vrátit, musí se od základů změnit. Všechno si srovnal v hlavě a začal na sobě v rámci možností tvrdě pracovat. Ve vězeňské tělocvičně byl jako doma. Zatímco ostatní vězni zabíjeli čas, on posiloval, trénoval taneční choreografie a udržoval se v kondici. Kromě fyzické přípravy se věnoval i té duševní. Začal číst o východních filozofiích, které mu pomohly najít vnitřní klid a disciplínu, kterou do té doby postrádal.

Tato proměna nezůstala bez odezvy. Za dobré chování byl po necelých dvou letech navržen na podmínečné propuštění. Klíčový okamžik jeho budoucí kariéry se ale odehrál ještě v době, kdy nosil vězeňský oděv. Dozvěděl se o velkém konkurzu do připravovaného muzikálu Dracula. Díky propustce za odměnu mohl na tento konkurz odjet. Předvedl takový výkon, že tvůrce okamžitě zaujal. Den po svém podmínečném propuštění v roce 1993 už podepisoval profesionální smlouvu se skupinou Uno. Tento moment znamenal definitivní tečku za jeho kriminální minulostí a začátek nové cesty, na které už nebylo místo pro automaty ani špatné party. „Byl to férový kluk a strašně poctivý. Na trénincích byl vždycky první a odcházel jako poslední,“ vzpomínal na něj pak Richard Hes.

Úspěch v Draculovi mu otevřel dveře do světa velkých muzikálů. Jan se prosadil jako špičkový tanečník, ale brzy se ukázalo, že má i nesporné herecké nadání. Zlomem v jeho kariéře byl rok 2001, kdy ho režisér Filip Renč obsadil do hlavní role Šimona v retro muzikálu Rebelové. Film se stal obrovským hitem a z Révaie udělal přes noc celonárodní celebritu a idol dívčích srdcí. Následovala řada rolí v populárních televizních seriálech, jako byly Velmi křehké vztahy, kde hrál zápornou postavu Roberta Krátkého, nebo později seriály Krejzlovi, V.I.P. vraždy a Sex O'Clock.

Kromě herectví se Jan stal pevnou součástí televizní zábavy jako porotce v taneční show StarDance. Jeho hodnocení byla vždy věcná, přísná, ale spravedlivá, což mu vyneslo respekt u kolegů i diváků. Dokázal zúročit své zkušenosti z tanečního parketu i životní nadhled, který získal díky svým dřívějším zkušenostem. Přestože je dnes uznávanou osobností, na svou temnou životní etapu nezapomíná. Není na ni pyšný, ale nebojí se o ní mluvit, a to ani před svými dvěma syny, které má s partnerkou, slovenskou herečkou Zuzanou Šulajovou. Chce, aby věděli, že každý skutek má svůj následek, ale také to, že z každé situace vede cesta ven, pokud má člověk pevnou vůli.

V posledních letech si Jan Révai získal srdce diváků i jako cestovatel a milovník motorek. Společně s hereckým kolegou Pavlem Liškou a kameramanem Hynkem Bernardem založili projekt Vandráci Vagamundos. Na svých motorkách projeli Střední Ameriku a později se vydali i na divokou a nebezpečnou Papuu Novou Guineu. Jejich cestopisné dokumenty, knihy a přednášky ukazují Jana v úplně jiném světle. Není to jen ten uhlazený herec z televize, ale drsný chlap, který se nebojí spát pod širákem, jíst u domorodých kmenů nebo opravovat motorku uprostřed džungle.

Tyto výpravy pro něj představují absolutní svobodu, kterou po zkušenosti s vězením vnímá mnohem intenzivněji než kdokoli jiný. Cestování ho učí pokoře a radosti z maličkostí. Dnes, ve svých jednapadesáti letech, působí Jan Révai vyrovnaně a spokojeně. Dokázal, že lidská minulost sice může být zatížena chybami, ale nemusí definovat celou budoucnost člověka.

Důležitou součástí jeho života je rodina. Po bouřlivějším období v mládí a rozvodu s první manželkou Danielou našel klid po boku Zuzany Šulajové. Společně tvoří stabilní pár, který si chrání své soukromí. Jan přiznává, že otcovství ho velmi změnilo a dalo jeho životu nový rozměr. Své syny vede k lásce k pohybu, přírodě a především k čestnosti. O svém pobytu ve vězení jim řekl pravdu sám, dříve než by se ji dozvěděli z médií nebo od někoho jiného. Považuje to za důležitou lekci o tom, jak se postavit k vlastním chybám čelem.

Jan Révai je dnes mužem mnoha tváří. Je to talentovaný herec, brilantní tanečník, přísný porotce, neohrožený cestovatel a milující otec. Jeho životní cesta ukazuje, že pád na dno může být někdy tím nejlepším odrazovým můstkem, pokud se člověk rozhodne, že už se nikdy nechce vrátit zpět. „Měl jsem zásadu, že to budu říkat všem a vždycky. Není se čím chlubit, ale na druhou stranu jsem nikomu nic netajil. Až v televizi třeba poběží něco o vězení a syn se mě zeptá, co je vězení, já mu o tom budu vyprávět, protože jsem tam byl. Tys tam vážně byl, tati? zeptá se mě a já mu řeknu: No jasně, já byl totiž děsně zlobivej kluk a to se nevyplácí, víš,“ uzavřel.

Zdroj: denik.cz, Dvojka Rozhlas, iDNES.cz