Našel Petr Stach z Ulice svou lásku? Sám o sobě říká, že je stará duše a single životu dává přednost

Chuť slávy pocítil herec Petr Stach až kolem čtyřicítky, kdy si ho polská filmová režisérka a scenáristka Agnieszka Holland vybrala do minisérie Hořící keř, kde si zahrál bratra Jana Palacha. Dramatickou roli ztvárnil tak přesvědčivě, že mnozí nepochybovali, že z něj roste nová hvězda světového formátu.

On sám ale po slávě nikdy moc netoužil, ačkoliv je za profesní úspěch vděčný a přistupuje k němu s velkou pokorou. S rozhovory šetří jako šafránem a na první pohled budí dojem nedostupného muže, který je uzavřený před světem. Svým kolegům dává na place znát, že to není ani zdaleka pravda, ale sám o sobě rád říká, že je vlastně taková „stará duše“.

Loni v červnu oslavil Petr Stach padesáté narozeniny, narodil se v Jablonci nad Nisou. Studoval na pražské DAMU alternativní a loutkové divadlo, ještě předtím se ale svého snu o herectví na chvíli vzdal a vyučil se v oboru kuchař-číšník. Dva roky dokonce pracoval v jedné restauraci v Jablonci, v kuchyni byl i na vojně. „Já opravdu vařit neumím, takže to bylo docela komické. Ale vojenské vaření to je, že všechno pokrájíte, namelete, naházíte do hrnce a šup, šlichta je na světě. Dneska už to je jinak. Profesionální vojáci by si asi nenechali líbit to, co jsme si jako záklaďáci museli tehdy nechat líbit my,“ vzpomínal.

Přesto v něm zřejmě hlodal nějaký čas červíček pochybností, že to možná není cesta, jakou se chce vydat. A správně udělal, protože v roce 1999, ještě během studií, nastoupil do divadla Minor. A pak už ho čekala role ve filmech Tobruk, Lidice, Balada o Pilotovi, Můj život s Bohuslavem Martinů nebo Případ se štěnicí. Objevil se také v řadě seriálů, kromě Ulice například v Případech 1. oddělení, První republiky, Labyrint nebo Bohéma.

Ačkoliv má sedmiletého syna Filípka, rodinu Stach nikdy nezaložil. „Pořád žiju sám, Filípkova maminka s ním za normálních okolností žije jinde. Po určitých životních zkušenostech jsem usoudil, že je pro mě single život příhodnější. Mám svoji samotu rád. A myslím, že to tak vyhovuje i Filípkově mamince,“ řekl před pěti lety v jednom z rozhovorů.

„Dělá mi velkou radost, začínám se v něm vidět. Mám v něm takové zrcadlo, třeba vidím, že vztek vůbec k ničemu nevede. V téhle době mám příležitost s ním být hodně a intenzívně. Pomaloval jsem stohy omalovánek a najezdil kilometry s autíčky. Teď se těším, že jak povyroste, koupím mu batoh a společně vyrazíme do těch hor,“ dodal o svém synovi, kterému byly v době rozhovoru dva roky.

O Filípkově mamince sice nemluví, je však známo, že je právničkou. Synovi se tak dostalo zajímavé kombinace genů, se kterou se jednou ve světě určitě neztratí. „Žádnou oficiálně určenou střídavou péči stanovenou nemáme. Normálně se dohodneme, jsme v přátelském kontaktu a vycházíme si maximálně vstříc. Nepochybuji o tom, že to tak bude i nadále. Formální střídavá péče by u mě vzhledem k nepravidelnému rozvrhu nefungovala. Lidé se musí domluvit, a je-li vůle na obou stranách, neměl by být problém,“ prozradil Stach, že s bývalou partnerkou vždy dobře vyjde.

Zda má ale teď ve svém životě novou lásku, to není známo. Své soukromí si přísně střeží, a i když je díky seriálu Ulice velkou televizní hvězdou a na zájem fanynek si jistě nemůže stěžovat, zdá se, že přeci jen dává přednost sobě a své svobodě. Ale kdo ví…

Zdroj: Český rozhlas, novinky.cz, iDNES.cz