Nezkrotný živel Menšík: Muž, který honoráře propil a přepsal si občanku, aby mohl jít dřív do penze

V soukromém životě prošel Vladimír Menšík dvěma manželstvími. Jeho první ženou byla Věra, se kterou měl syna Petra a dceru Vladimíru. Tento vztah však nevydržel nápor jeho bohémského stylu života a rostoucí pracovní vytíženosti v Praze.

Druhou a celoživotní partnerkou se stala Olga Menšíková. S ní měl další dvě děti, dceru Martinu a syna Jana. Olga byla pro herce velkou oporou. Tolerovala, že nebyl moc doma, náročné návraty z oslav i zhoršující se zdravotní stav. Menšík byl známý tím, že rodinu miloval, ale jeho vnitřní neklid a potřeba být neustále ve společnosti přátel mu nedovolovaly být klasickým „tátou od rodiny“.

Herec se nikdy netajil tím, že má k alkoholu blízko. V určitém období jeho života se pití stalo velkým problémem, který měl dopad i na jeho práci. Dokonce se mu mělo kolikrát udělal zle přímo na jevišti. Přestože byl schopen propít vysoké honoráře a hostit celé společnosti, kolegové i diváci mu jeho prohřešky odpouštěli pro jeho neuvěřitelný talent.

Největším břemenem pro něj bylo těžké astma, které ho provázelo od mládí. Aby mohl vůbec vystupovat, musel si sám v zákulisí aplikovat silné léky. Často si píchal injekce i přes kalhoty, aby mohl okamžitě vyjít na scénu. Kvůli nemoci s ním na natáčení jezdila i jeho osobní lékařka, která mu podávala infuze přímo v maskérně.

Zlom nastal po léčbě u docenta Skály, po které Menšík několik let úspěšně abstinoval. K alkoholu se paradoxně vrátil kvůli lékům na astma, které obsahovaly lihové složky. Tato kombinace byla pro jeho organismus zničující, ale on přesto odmítal polevit v pracovním tempu.

Jeho život měl velké kouzlo, a to už proto, že v něm bylo všechno tak trochu jinak. Podle některých zdrojů se například nejmenoval Vladimír, ale Vladislav po tatínkovi. Jméno si tehdy změnil na radu E. F. Buriana, asi to mělo znít pro diváka lépe.

Podivnosti se však šíří i kolem roku jeho narození. V knize Smích a slzy Vladimíra Menšíka vyprávěl herec Oldřich Velen, že legendární herec tehdy využil situace, aby si trochu přilepšil: „Rozený byl 1929. Když jsem Láďu jednou přitlačil ke zdi, přiznal, že všechny papíry postupně předělal na rok 1924. Inspiroval ho ledabylý zápis úřednice při vystavování nové občanky. Napsala devítku jako čtyřku… A Láďa toho využil. Proč to udělal? Nakonec kápl božskou a povídá mi: ,Oldo, já bych chtěl jít dřív do penze!‘ Kolem dat Ládi Menšíka byl pak trvale binec. Pletli to v novinách, všude. Když měl ,jako‘ padesátku, bylo mu pětačtyřicet – dostal zasloužilého umělce.“

Dokonce i titul národního umělce měl dostat „tak trochu náhodou“. Gustavu Husákovi se tehdy zdálo, že tam není nikdo slavný a vzpomněl si na Menšíka, kterého viděl v televizním Silvestru. To byly nesmírně populární pořady a televize je opakují dodnes. Nutno říct, že je zkrátka nikdo ještě nepřekonal, ať se televize snaží sebevíc.

Vladimír Menšík byl umělcem, který svou práci odváděl naplno i ve chvílích, kdy mu docházel dech. Přestože ho trápilo podlomené zdraví, na jeho výkonech to divák nepoznal. Bral každou roli, aby uživil rodinu, ale nikdy nic neodflákl. Jeho genialita a schopnost improvizace byly tak výjimečné, že se ho mnozí snaží napodobit dodnes. Lidé milovali jeho vyprávění, u kterého mohli zapomenout na vlastní starosti. Menšík si byl vědom svých slabostí i divokého životního stylu plného flámů, který mu na zdraví nepřidával, ale humor ho neopouštěl ani v těžkých chvílích.

O jeho nátuře vypovídá i příhoda, kterou sdílel doktor Miroslav Plzák. Když herce přepadl silný astmatický záchvat, neztrácel čas vysvětlováním a vzal situaci do vlastních rukou. Přímo na ošetřovně si zkušeně jednou rukou aplikoval lék do žíly, zatímco udivený personál jen přihlížel. Působil při tom tak suverénně, že si jedna ze sester dokonce myslela, že se v nemocnici natáčí film. Jakmile se mu ulevilo a mohl se konečně nadechnout, prohlásil, že to má za sebou, a hned si zapálil cigaretu. Nikdo mu v tom nedokázal zabránit, tak silná byla jeho osobnost a autorita.

Znali ho po celé republice. U doktorů byl jako doma, ale nikdy se nevzdával. Své poslední vystoupení v pořadu Abeceda absolvoval jen dva dny před smrtí. Diváci v sále i u obrazovek viděli usměvavého baviče, nikdo však netušil, že umělec bojuje o každý nádech a trápí ho prasklý žaludeční vřed.

Vladimír Menšík zemřel v květnu 1988, čímž skončila éra herce, který pro zábavu ostatních neváhal obětovat vlastní život. A dodnes tak mohou mnozí spekulovat, kolik mu bylo vlastně let.

V roce 2016 zavzpomínal Petr Menšík na svého slavného otce i na rodinné vztahy, které nebyly vždy jednoduché. Petr dříve v Brně provozoval kavárnu pojmenovanou po svém otci, ale kvůli finančním potížím ji musel zavřít. Se svými sourozenci se dnes příliš nevídá. Prozradil, že jeho sestra Vlaďka vystudovala ekonomii a pracuje jako účetní, zatímco bratr Jan působí u filmu jako producent. Jedinou další známou tváří z rodiny je tak sestra Martina Menšíková, kterou diváci znají jako herečku z mnoha seriálů a filmů, například z Kriminálky Anděl nebo snímku Přítelkyně z domu smutku.

Petrova maminka, první manželka Vladimíra Menšíka, zůstala po rozvodu sama a už se nikdy nevdala. Pracovala jako elektromechanička v blanenské Metře a i po rozchodu si s bývalým manželem zůstali blízcí. Rodiny se tehdy snažily držet pohromadě, společně jezdily na dovolené na Vranov nebo na chatu do Řícmanic, díky čemuž spolu děti z obou manželství vycházely jako vlastní sourozenci. Osud tomu chtěl, že oba rodiče skončili ve stejnou dobu v brněnské nemocnici u svaté Anny, jen kousek od sebe. Když Vladimír Menšík zemřel, jeho první žena ho následovala jen o týden později. Oběma bylo v té době pouhých osmapadesát let. Jak tehdy řekla Petrova babička, jejich společná cesta začala v mládí ve skautu a společně také ze světa odešli.

Zdroj: lidovky.cz, mujRozhlas.cz, ctidoma.cz, iDNES.cz