Noblesní Dana Medřická neměla lehký osud. Musela se vyrovnat se smrtí syna i žárlivostí manžela

Herectví lákalo Danu Medřickou od dětství, a tak se nakonec přihlásila na pražskou konzervatoř. Jenže dlouho tam nepobyla. Už během studia jí přišla nabídka, která se neodmítá. A nastoupila do angažmá v Brně. V roce 1940 proto školu opustila a rovnou skočila do skutečného divadelního života, který ji vítal s otevřenou náručí. A kritici i diváci rychle poznali, že papír s razítkem není důležitý, když má někdo vrozený talent a charisma.

„Znamenala svou prostou existencí opozici všemu zlému a nízkému. Proto ji celý národ miloval, proto se s ní nikdo dodnes ani nechce rozloučit. Rozdávala vrcholné umění, ale také sílu čelit příkořím života,“ napsal o ní režisér Petr Weigl po jejím odchodu. Dodnes na ni diváci vzpomínají s láskou a patří mezi naše největší herečky. Snad možná i proto na ni manžel Václav Vydra žárlil. V jednu chvíli ho totiž zastínila natolik, že byla větší hvězdou než on.

Do jejího života se ale vepsala i politika. Když po roce 1968 Medřická vystoupila z komunistické strany, stala se po okupaci nepohodlnou pro mocné, kteří umění ovládali. Zášti a intrik si užila dosyta. K šedesátinám jí pak nebyl udělen titul národní umělkyně, později kádrově vadil i druhý manžel Španěl. „Erži v závěru Kočičí hry říká: Kdybych měla začít svůj život znova, nežila bych jinak. Pěkný život to byl. Říkám to s ní pokaždé i za sebe,“ řekla Medřická kdysi se svou typickou noblesou.

Místo na výsluní si ale vydobyla navzdory složité době. A ačkoliv dnes známe Danu Medřickou hlavně z českých filmů a seriálů, objevila se i v zahraničních produkcích. V 70. a 80. letech hrála v německých filmech jako Der Schneider von Ulm nebo Tag der Idioten. Nebyly to sice hlavní role, ale bezesporu měla Medřická dobré jméno i za hranicemi. Pro herečku z Československa, kde režim bránil volnému působení v cizině, to byl opravdu velký úspěch.

Soukromí Dany Medřické ale nebylo jen šťastné. S manželem Václavem Vydrou mladším přišli o prvního syna, který se nedožil ani prvního roku. Bolest, kterou žádná z žen nechce zažít, nesla statečně. A našla také sílu myslet si na další dítě. Musela ale souhlasit s tím, že pokud se narodí znovu chlapec, bude to zase Václav. Taková byla tradice v dynastii Vydrů.

Z pochopitelných důvodů dlouho ani nevěřila, že je těhotná. Jako by si bála připustit, že i ji může v životě čekat nějaké to štěstí. A jelikož měla během požehnaného stavu velkou chuť na citrony, začali narozenému synovi Václavovi říkat Citrónek. Dnes je Václav Vydra uznávaným hercem i moderátorem, také letitým komentátorem pořadu Prostřeno. Za manželku si vzal prvně herečku Danu Homolovou, podruhé herečku Janu Bouškovou.

Nejen péčí o syna Dana Medřická ukazovala, kolik lásky ve svém srdci má. Oporou byla také svému manželovi, když odcházel. Vážně onemocněl a péče o něj nebyla jednoduchá. „Otec už byl hodně nemocný, měl roztroušenou sklerózu, špatně chodil, bylo to s ním opravdu těžké. Máma se o něj úžasně starala. To, že zemřel, bylo vlastně vysvobození, jak pro něj, tak i pro mámu,“ řekl jeho syn Václav.

Začátky jejich lásky přitom nebyly jednoduché. Vydra byl o osmnáct let starší, tehdy už slavný herec, ona začínající herečka. Rychle se novomanželé stali terčem tehdejšího tisku. Snad nikdo by si tehdy netroufnul tvrdit, že ho jednou Medřická ve slávě předčí. Ale stalo se, což nenesl lehce. Přesto se o něj starala do poslední minuty, ačkoliv jejich syn Václav říkal, že když otec onemocněl, jeho maminka měla doma další dítě.

Na konci života ale zažila Dana Medřická ještě jednu velkou lásku. Španělský ekonom Artemio Precioso Ugarte jí roky posílal anonymně květiny, až se nakonec seznámili. Vzali se a plánovali nový společný začátek v cizině. Jenže jejich štěstí trvalo krátce. V roce 1983 Dana Medřická náhle zemřela na srdeční zástavu. Bylo jí jen 62 let a Luděk Munzar tehdy označil její smrt za krutě nespravedlivou.

Mezi její velké role dodnes patří Slávka Hlubinová v Měsíci nad řekou, Marie Dočkalová v Romeo a Julie na konci listopadu, také maminka Hanáková v Taková normální rodinka nebo MUDr. Fastová v Nemocnici na kraji města. A když hrála Erži Orbánovou v Kočičí hře, Miroslav Horníček jí napsal: „Když tam ta paní stojí s jednou botou a s jednou bačkorou, myslel jsem na dánského prince, na klauny, na Chaplina, na vznešenost smíchu. … Díval jsem se na Tebe a říkal si: Šťastná to žena.“

Zdroj: zena-in.cz, epochtimes.cz, Akademie věd, CNN Prima News, iDNES.cz, denik.cz