Článek
S odhadovaným IQ mezi 250 a 300 body nechal William James Sidis veškeré tehdejší i dnešní kapacity daleko za sebou, přesto jeho životní cesta neskončila vědeckým triumfem, ale v osamění a zapomnění.
Dítě, které nestíhalo dětství
William se narodil v roce 1898 v New Yorku do rodiny špičkových intelektuálů. Jeho otec Boris Sidis byl uznávaným psychologem a matka lékařkou. Rodiče se rozhodli, že z něj vychovají zázračné dítě pomocí agresivních vzdělávacích metod. Výsledky byly šokující. V pouhých 18 měsících četl New York Times, ve čtyřech letech psal v řečtině a v osmi letech ovládal osm jazyků včetně latiny, ruštiny, němčiny a francouzštiny. Dokonce si vytvořil svůj vlastní jazyk, který nazval vendergood.
V devíti letech byl přijat na Harvard, ale univerzita mu dovolila nastoupit až v jedenácti, protože byl považován za emočně nezralého. Už jako teenager přednášel harvardskému matematickému klubu o čtyřrozměrných tělesech. Jeho genialita však byla vykoupena neschopností navázat běžné sociální vazby. Místo her s vrstevníky trávil čas řešením rovnic a studiem abstraktních teorií, které přesahovaly chápání i jeho profesorů.
Útěk před slávou do anonymity
Tlak veřejnosti a neustálé sledování tiskem Sidise brzy zlomily. Po krátké dráze pedagoga, která skončila neúspěchem kvůli jeho nízkému věku a posměchu studentů, se rozhodl radikálně změnit směr. Prohlásil, že touží po „dokonalém životě“, který pro něj znamenal život v ústraní. Začal střídat podřadné úřednické práce, kde mohl zůstat v anonymitě. Jakmile ho někdo poznal, okamžitě podal výpověď a odstěhoval se do jiného města.
Sidis se zcela distancoval od své rodiny a vědecké komunity. Zatímco Einstein měnil tvář moderní fyziky, Sidis sbíral jízdenky na tramvaje a psal obsáhlé knihy o historii Ameriky nebo o meteorologii pod různými pseudonymy. Jedním z jeho mála významných děl, která publikoval pod vlastním jménem, byla kniha The Animate and the Inanimate, ve které už v roce 1920 spekuloval o existenci černých děr a termodynamické rovnováze vesmíru, čímž v mnoha ohledech předběhl svou dobu.
Smutný konec největšího mozku
Tragédie Williama Jamese Sidise vyvrcholila v roce 1944. Zemřel v malém nájemním bytě v Bostonu na krvácení do mozku ve věku pouhých 46 let. V kapse měl jen pár drobných a svět o jeho smrti téměř nevěděl. Jeho životní příběh je dnes vnímán jako varovný memento o tom, že velká inteligence nemusí automaticky znamenat úspěch nebo štěstí.
Sidis byl mužem, který měl potenciál vyřešit největší záhady vesmíru, ale místo toho se stal obětí systému, který neuměl s jeho nadáním pracovat. Jeho osud ukazuje, že i ten nejjasnější intelekt může být ve špatném čase spíše břemenem než darem. I když svými schopnostmi předčil největší vědce své éry, do historie se zapsal především jako „zázračné dítě“, kterému svět nikdy nedovolil dospět.
