Překonala Ewa Farna hit Boky jako skříň? Z nové písně je manifest unavené generace mileniálů

Když Ewa Farna před lety vydala Boky jako skříň, způsobila poprask. Pro jedny to byla odvážná hymna sebevědomí, pro druhé až příliš drzá provokace. Jenže čas ukázal, že skladba měla mnohem větší přesah, než si tehdy mnozí připouštěli. Farna v ní totiž pojmenovala tlak na ženy, posedlost dokonalostí i neustálé hodnocení vzhledu. A udělala to způsobem, který si lidé zapamatovali.

Jenže zatímco tehdy šlo hlavně o vzdor vůči okolí, dnes zpěvačka bojuje s něčím mnohem neviditelnějším. S tlakem, který už nepřichází jen zvenčí, ale hlavně zevnitř. A právě to dělá z nové písně Perpetuum Mobile něco mnohem silnějšího než obyčejný popový singl.

Farna totiž tentokrát nezpívá jen sama za sebe. Zpívá za generaci lidí kolem třicítky a čtyřicítky, kteří vyrůstali s pocitem, že když budou dost pracovití, všechno se jim splní. Stačí prý makat, vzdělávat se, být flexibilní, nezastavit se a pořád na sobě pracovat. Jenže realita je často úplně jiná. Vysněná stabilita nepřišla, bydlení je pro mnohé nedostupné, ceny rostou rychleji než platy a odpočinek začíná být luxusem. A právě to Farna v nové skladbě trefila až nepříjemně přesně.

Mileniálové bývají často označováni za generaci pohodlných lidí závislých na mobilech. Jenže realita mnohých z nich vypadá úplně jinak. Jsou to lidé, kteří pracují i večer, odpovídají na e-maily v posteli a mají pocit viny pokaždé, když si dovolí nic nedělat.

Právě proto teď Perpetuum Mobile rezonuje tak silně. Nejde jen o text nebo melodii. Jde o pocit, který zná obrovské množství lidí, ale málokdo o něm mluví nahlas. Neustálý pohyb. Nekonečný seznam povinností. Potřeba být produktivní i ve chvílích, kdy už člověk sotva funguje. FOMO syndrom. Imposter syndrom. Pocit, že selhání určuje hodnotu člověka.

Zatímco předchozí generace oddělovaly práci a soukromí mnohem jasněji, dnešní třicátníci a čtyřicátníci často žijí v režimu permanentní dostupnosti. Mobil nikdy neutichne. Sociální sítě vytvářejí pocit, že ostatní všechno zvládají lépe. A k tomu se přidává tlak na perfektní vztah, rodinu, kariéru i vzhled.

Výsledkem je generace chronicky unavených lidí, kteří se usmívají na Instagramu, ale večer usínají s pocitem, že jim život utíká mezi prsty.

Možná právě proto má nová skladba tak obrovský dopad. Farna totiž nementoruje. Nesnaží se lidem vysvětlovat, jak správně žít. Jen přesně pojmenovala atmosféru dnešní doby.

To je ostatně něco, co umí jen málokterý interpret. Skutečný hit totiž nevzniká jen z dobrého refrénu. Musí zachytit emoci, kterou lidé sami neumějí popsat. A během tvorby Perpetuum Mobile se to podařilo.

Mnozí fanoušci navíc upozorňují, že Farna působí uvěřitelně právě proto, že sama nikdy nevypadala jako nedotknutelná celebrita z jiného světa. I když patří mezi největší české hvězdy, pořád dává znát, že je ženou, která v soukromí řeší starosti jako všichni ostatní. Mluví o únavě, mateřství, pracovním tlaku i vlastních pochybnostech bez toho, aby si hrála na dokonalost. A to je v době pečlivě filtrovaných životů na sociálních sítích možná její největší síla.

Mileniálové přitom vyrůstali v úplně jiné náladě. Poslouchali, že budou mít neomezené možnosti. Že mohou být čímkoli chtějí. Že svět je otevřený a budoucnost patří jim. Jenže místo nekonečných možností přišla finanční nejistota, drahé bydlení, vyhoření a pocit, že člověk musí být neustále ve střehu. Řada lidí navíc vstupovala do dospělosti během ekonomických krizí, pandemie nebo období obrovské společenské nejistoty.

A právě proto dnes tolik lidí reaguje na Perpetuum Mobile, sdílí ho na Instagramu a brečí během refrénu, kdy Ewa zpívá: „A jen tak
mezi náma, co je úspěch? Když z toho, co dělám, mizí mi úsměv…“ Fanoušci skladbu nesdílí proto, že by šlo o revoluční hudební experiment. Ale protože v ní slyší sami sebe. Slyší v ní únavu z nekončícího výkonu. Pocit, že člověk musí pořád běžet, i když už dávno neví kam. A také obavu, že když na chvíli zastaví, všechno se rozpadne. A možná díky tomu ví, že ani Ewě nepřináší obrovský úspěch neustále pocit nekonečného štěstí.

Když se dnes mluví o tom, zda Farna překonala Boky jako skříň, nejde ani tak o čísla nebo poslechovost. Jde o dopad. Píseň o těle byla hlasitá, drzá a zábavná. Lidé si je pouštěli na večírcích, zpívali je na koncertech a sdíleli jako ironický vzkaz všem kritikům. K tomu se později přidala v roce 2021 píseň Tělo, která mluvila v podobném duchu. Mířila na kritiku, se kterou se Ewa potýkala celý život. Že má kila navíc, že je moc hubená. Moc krásná, moc výrazná, moc nevýrazná. Bulvár se do ní jednu dobu opíral neustále.

Perpetuum Mobile ale mluví úplně jinak. Není to píseň, kterou si člověk pustí jen proto, aby si zlepšil náladu. Je mnohem temnější, niternější a přesnější. Místy skoro nepříjemně upřímná. A možná právě proto má šanci stát se pro dnešní třicátníky a čtyřicátníky ještě důležitější skladbou než předchozí hity. Protože zatímco dřív Farna bojovala proti tomu, co si o lidech myslí ostatní, dnes zpívá o válce, kterou vedou sami se sebou. A to zná nejeden mileniál.

Zajímavé navíc je, že Perpetuum Mobile přichází právě ve chvíli, kdy Farna stojí na vrcholu kariéry. Chystá velké koncerty v Edenu, patří mezi nejúspěšnější české zpěvačky a pracovní nabídky se jí jen hrnou. Jenže místo triumfální oslavy úspěchu přichází skladba o vyčerpání a nekončícím koloběhu. A právě v tom je možná její nejsilnější moment.

Farna totiž ukazuje něco, co si mnoho lidí nechce přiznat. Že splněné sny automaticky nepřinášejí klid. Naopak někdy vytvoří ještě větší tlak. Člověk má pocit, že nesmí polevit, protože by o všechno mohl přijít. A to je zkušenost, kterou dnes zná překvapivě velké množství lidí. Nejen celebrity.

Kdysi byli mileniálové popisováni jako rebelové, kteří změní svět. Dnes mnozí z nich řeší hlavně to, jak zaplatit hypotéku, zvládnout práci, děti a nezhroutit se z permanentního stresu. A právě proto nová píseň Ewy Farné zasáhla tolik lidí. Nepřináší velká řešení ani motivační fráze. Jen nastavuje zrcadlo době, ve které je odpočinek skoro podezřelý a vypnout telefon na pár hodin působí jako luxus.

Perpetuum Mobile nebude jen obyčejný hit. Možná jsme právě slyšeli tiché přiznání celé generace, která chce být nejlepší. Ale je především unavená.