Článek
Roman a Jakub Tomešovi jsou dvojčata. A oba dva se živí herectvím. Potkali se spolu v seriálu Slunečná, kde hrál Roman bývalého kriminálníka Tonyho, který našel svůj domov na místním statku. Jeho bratr Jakub tam ale dostal roli bezdomovce. Na televizních obrazovkách se jinak Jakub příliš neobjevuje. Jeho bratr Roman má kromě více hereckých příležitostí ještě jedno výsostné privilegium - je o pět minut starší.
„Odmala nás táta bral za náš dům na pole, kde s námi lyžoval. Vždycky u nás bylo hodně sněhu, takže jsme trávili hodně času lyžováním nebo bobováním, bruslením. Bylo to krásné dětství, za které jsem rád. Myslím, že jsem dítě hor. Nicméně, na vrcholu Sněžky jsem nikdy nebyl, což je trochu ostuda. Měl bych to napravit. Tak snad až vyrostou moje děti,“ vzpomínal Roman před časem na své dětství ve Vrchlabí.
Umělecké geny v rodině
Za svůj vztah k umění vděčí Roman s Jakubem zřejmě mamince, která hraje ochotnické divadlo. A ačkoliv Jakubova zkušenost ve Slunečné byla jen malou rolí - a nezdá se, že by získal poté větší, dnes byste ho našli v divadle v Uhříněvsi.
„Mě napadlo, že bych mohl poslat životopis Kuby, který vystudoval Vyšší odbornou školu herectví. Vede divadlo v Uhříněvsi, dělá různé workshopy, má herecké kroužky pro děti. Nakonec to dopadlo tak, že mamku neobsadili, ale Jakub dostal tuhle roli,“ prozradil Roman před lety, když si jeho bratr zahrál ve Slunečné bezdomovce.
Podle webu divadla U22 je Jakub Tomeš pedagogem, odpovídá za produkci pohádek, divadelních her a koncertů. Jeho bratr Roman si jen pár kilometrů od toho postavil s manželkou moderní srub.
Na bratra Roman prozradil, že má samotářskou povahu. „Rád chodí po lese a medituje. Bere život pomaleji, je spíš duchovně založený,“ řekl.
Rodina je pro něj nejdůležitější
Nejen vztahy s bratrem jsou pro Romana důležité. Štěstí nachází celý život v rodině. „Jsem rodinný typ a měl jsem v životě momenty na pokraji života a smrti, kdy člověku dojde spousta věcí – třeba že žádná práce, žádná kariéra, žádné úspěchy nemají vyšší hodnotu než tvoje rodina. Někdy se mi stává, že jedu na dva tři dny na zájezd a už první den je mi smutno po dětech, po rodině, po tom zázemí, teple domova. Občas si říkám, že jsem v tom až moc velká ženská. Třeba jsem si vždycky přál mít holčičky, mám kluky a jsem šťastný za to, že je mám, protože představa, že mám holky, tak bych se o ně tak strašně bál. Nikam bych je nepouštěl. Bojím se i té samoty, která přijde, až děti odejdou,“ svěřil se v jednom z rozhovorů.
Zdroj: aplausin.cz, super.cz, Seznam Zprávy, ahaonline.cz
