Článek
Jeden čas to bylo v médiích velké téma. Politik Marian Jurečka převedl firmu na svou ženu. A tak se dostala Jarmila Jurečková do hledáčku médií. Tím spíš, když se začalo mluvit o tom, že firma pobírá eurodotace. Původně je přitom Jarmila učitelka a co je vysoká politika, to poznávala po boku svého muže.
Paní Columbová
Na veřejnosti platí Jarmila Jurečová tak trochu za paní Columbovou. Na veřejné akce nechodí, do společnosti po boku svého muže už vůbec ne. Její role v ministrově životě přitom není ani zdaleka zanedbatelná. Řídí totiž rodinnou firmu Juronka, na kterou Marian Jurečka už skoro 11 let podle svých slov nemá žádný vliv.
Společně mají pět synů - a dva poslední už se narodili během jeho kariéry ministra zemědělství. Sláva, která s politikou přišla, jeho rodinu pochopitelně ovlivnila. „Beru to jako nemoc, se kterou jsme vůbec nepočítali, ale musíme se s ní nějak vypořádat,“ řekla ministrova manželka. „Netvrdím, že Marian dělá něco špatného, ale pro rodinu to moc prospěšné není, zvlášť když mě přemluvil ke čtvrtému miminku, a teď ho doma skoro nevidíme. Hlavně aby mi pak nevyčítal, že jsou děti nevychované,“ dodala v roce 2014 Jarmila, která je původní profesí učitelka na prvním stupni základní školy. Jenže, když se stal její muž součástí vlády, neměli doma jen plný dům dětí a rozjetou firmu, ale také rekonstruovali dům. Jarmila tak dostala nesmírně těžký úkol, na který byla z velké části sama.
„Uvědomuju si, že jsem do politiky vstoupil v hrozně blbém věku. Za patnáct dvacet let by to bylo něco jiného,“ nechal se slyšet Jurečka před 11 lety.
Jak se seznámili?
Se svou manželkou se Jurečka seznámil kdysi na křesťanském táboře. Prý už tam to mezi nimi bylo tehdy tak vážné, že se rozhodli, že budou mít tři až pět potomků. To se jim povedlo. Koupili velký rodinný statek v Rokytnici u Přerova a na polích pomáhají všichni. Když má Jurečka chvíli volna, sedá za traktor a pomáhá také. Čistí si tím hlavu.
Na takový svět byl zvyklý už odmala. Rodiče Mariana Jurečky začali hospodařit v roce 1990 ve velkém a zapojit se museli všichni. „Někdy jsem do školy nosil omluvenky typu navážka prasat nebo setí. Učitelé byli tolerantní, zvlášť na střední škole, protože jsem tím vlastně získával nadstandardní praxi,“ vzpomíná. V oboru zůstal i v dospělosti, vystudoval Střední zemědělskou školu v Přerově a pokračoval na obor rostlinolékařství se specializací na ochranu rostlin na Mendelově univerzitě v Brně.
Zdroj: novinky.cz, expres.cz, agris.cz, blesk.cz
