Článek
Už teď je zřejmé, že porotkyni Janu Burkiewiczovou (44) diváci StarDance milují. Je vřelá, lidská a soutěžícím dává rady bez špetky nadřazenosti. Dobře si totiž uvědomuje, že před ní stojí nejen profesionální tanečníci, ale také slavné tváře, pro které je parket úplně novým prostředím.
Mnohé ale zaujala také svou odvahou. Nelze si nevšimnout, že její outfity jsou odvážnější, než bývá v pořadech České televize obvyklé. A není to náhoda. Burkiewiczová má řadu přátel ve světě módy a designu a ráda představuje práci talentovaných českých tvůrců. K umění má zkrátka blízko, i díky svému muži Jiřímu Mackovi.
Na designu si manželé zakládají
Jak nároční umějí manželé být i na prostředí, ve kterém chtějí žít, ukázali při hledání vysněného domova. Když je magazín Dolce Vita v roce 2022 navštívil, nad jídelním stolem visela obyčejná žárovka ověšená jmelím. Byla tam už třetím rokem, protože se stále nemohli shodnout na lustru, který by se líbil oběma. Podobnou trpělivost měli i při hledání samotného bytu. Než objevili ten pravý, uplynuly více než dva roky.
Nakonec našli byt ve funkcionalistickém domě na Malé Straně. Až od předchozích majitelů se dozvěděli, že se kdysi počítalo s jeho propojením se sousedními byty, aby tam mohla vzniknout velká cukrárna. Burkiewiczová s Mackem si tu ale chtěli vytvořit domov pro život ve třech. Během hledání se jim totiž narodil syn Mikuláš.
Jana Burkiewiczová je výraznou tváří současného tance
Před nastěhováním jim s úpravami pomohl architekt Jan Rosický. Původně tu byla maličká kuchyň a pokojík pro služebnou. Dvě místnosti spojili a získali jeden velký prostor, kde se dá vařit, jíst i posedět. Staré kliky a litinové radiátory si nechali. A když se pak rozhodovali, čím vybavit obývák, vedle knihovny od Maxima Velčovského klidně postavili lavičku z IKEA. Dočasně jim sloužila jako stolek ke gauči.
Zvláštní místo má u Jany velký obraz Jakuba Tomáše. Bylo to první větší dílo, které si pořídili společně. Jiří zase v Hospodářských novinách mezi oblíbenými věcmi vyzdvihl právě Velčovského knihovnu, do které se mu vedle knih vejdou i drobnosti, které sbírá. A doma má podle Jany talent ještě na něco jiného. Když jí vybírá boty, umí se jí trefit do vkusu.
Jiří Macek na fotografii z roku 2013 s Terezou Ramba a Janou Zielinski
Jiří Macek začínal i u televizního Paskvilu
Ještě než se jeho jméno začalo spojovat hlavně s českým designem, podílel se Macek na televizním hudebním pořadu Paskvil. Později vedl časopis Blok a s Janou Zielinski (51) stál u zrodu cen Czech Grand Design i značky Křehký. Společně také hledali pro Designblok místa, kde se dá vystavovat trochu jinak než v galerii, a připravovali výstavy od Prahy až po světové Expo v Šanghaji. Na začátku roku 2026 přišla zpráva, že Macek po šestadvaceti letech ve společnosti Profil Media končí.
Burkiewiczová se ve stejném prostředí pohybovala po svém. Připravovala choreografie módních přehlídek a pracovala také na předávání cen Czech Grand Design. Po letech zakázkových show si ale chtěla zkusit udělat představení podle sebe. V roce 2015 založila soubor Burkicom a uvedla Divočinu, marnivost ptačích per. Právě v jejím souboru dnes Macek působí jako dramaturg.
K tanci se dostala náhodou ve 12 letech, kdy ji na ulici v Opavě oslovila paní z divadla díky její chůzi a postavě
Společně píšou o robotech i o vyhoření
V divadle se jejich jména sešla už u inscenace Největší přání, k níž společně napsali libreto. S Tomášem Luňákem pak vytvořili scénář k inscenaci Slunce, v níž se na jevišti probouzí skupina robotů s lidskou tváří. Jana ji režírovala a vytvořila choreografii. Letos na jaře měli na pražských Jatkách78 premiéru dalšího společného díla, tentokrát jen se dvěma tanečníky.
K inscenaci Směj se, pořád se směj! Janu přivedla knížka o slovenských horských nosičích. Dostala ji k Vánocům a zaujala ji otázka, jak člověk pozná, kolik toho ještě unese. S Mackem z toho napsali představení o tlaku na výkon a vyhoření, do něhož se vešel i recept na slovenské halušky. Jiří přidal text závěrečné písně, Jana se opět ujala režie a choreografie. Společně jim to v práci zkrátka klape na jedničku.
Pro soutěžící bývá hodnocení Jany Burkiwiczové plné rad a pochopení
K tanci ji přivedla cizí paní na přechodu
Když dnes Burkiewiczová hodnotí tanečníky ve StarDance, sama dobře ví, jaké to je přijít do sálu a zjistit, že ostatní mají roky náskok. Bylo jí asi dvanáct, když ji a její maminku na přechodu v Opavě zastavila paní, která si všimla její chůze a pozvala ji na lekci baletu. Jana tam přišla mezi děvčata, která tančila odmala, a první tréninky ji pořádně bolely. Přesto se do půl roku dostala na jeviště a do roka nastoupila na konzervatoř v Praze. Ještě další dva roky podle svých slov doháněla, co jí proti spolužačkám chybělo.
Nabídku do poroty ale přijala hned. Při přípravách StarDance Tour totiž strávila s týmem skoro rok a už věděla, s kým bude pracovat. První živý přenos pro ni přesto znamenal pořádnou dávku adrenalinu. „Není mi blízké hodnotit, jestli je někdo lepší nebo horší. Každý máme své silné a slabé stránky,“ zamyslela se v jednom z rozhovorů. „Hodnocení je čím dál těžší a u posledního dílu jsem si uvědomila, že teprve teď to bude složité. Mám silnou potřebu, aby to bylo spravedlivé, a v mé hlavě je to docela matematika. Vycházím z něčeho, co je mi vlastní a co dělám denně. Rozdíl je v tom, že můžu bodovat a možná ovlivnit diváka, což je trochu nepříjemný pocit,“ dodala.
„Je skvělé, že existuje pořad, který trochu rozkrývá, co je tanci třeba obětovat, i když je to úplně jiný tanec, než děláme my v divadle. StarDance nechává tanečníka v očích diváka růst,“ uzavřela.
Zdroj: autorský článek s využitím Český rozhlas Dvojka, czechdesign.cz, reflex.cz, novinky.cz, marianne.cz
