Článek
Leoš Mareš dnes platí za absolutní špičku české moderátorské scény, ale jeho cesta na vrchol nebyla snadná. Zatímco dříve plnil stránky bulváru svými milostnými aférami a divokým životním stylem, dnes je z něj především tatínek, manžel a úspěšný byznysmen. Klíčem k této proměně se stala jeho druhá manželka Monika.
Kořeny v Berouně a touha po pozornosti
Narodil se v dubnu 1976 v Berouně do skromných poměrů. Ale už jako kluk vyrůstající v paneláku věděl, že chce bavit davy. Jeho matka Lenka dodnes vzpomíná, jak doma organizoval divadelní představení pro své spolužáky podle vlastních scénářů.
Jeho kariéra přitom odstartovala nenápadně, pracoval jako dýdžej na maturitním večírku v rodném městě. Díky své precizní přípravě a schopnosti zaujmout, a to třeba i kontroverzním outfitem, se rychle stal vyhledávanou postavou místních diskoték.
Fenomén Evropa 2 a „Pán kožichů“
Zásadní zlom přišel v polovině 90. let. Přes moderování v chebském rádiu Egrensis se Mareš probojoval až do pražské Evropy 2. Od roku 1998 tvoří ranní show, která se stala legendární. Přestože je dnes multimilionářem a ranní vstávání nepotřebuje, rádio zůstává jeho srdeční záležitostí.
Kromě mluveného slova zkusil i hudbu. Přestože sám o sobě s nadsázkou říká, že neumí zpívat, jeho alba a koncerty v největších halách Česka jsou fenoménem. Éra kožichů a plyšových kostýmů mu sice vynesla posměšné přezdívky, ale také zajistila, že na něj nikdo nezapomněl. A koncerty v O2 areně vyprodává opakovaně.
Leoš Mareš je po boku své druhé manželky jako vyměněný
Turbulentní vztahy a drahé lekce
Marešův soukromý život byl ale dlouho tématem číslo jedna. První manželka Monika Poslušná je matkou jeho synů Jakuba a Matěje. A není tajemstvím, že mu dlouho tolerovala nevěry. Dokonce s nadsázkou říkala, že by mohla vést poradnu pro podváděné manželky. Manželství nakonec neustálo jeho románky, například ten s modelkou Gabrielou Dvořákovou.
Po rozchodu s první ženou následovala série vztahů se známými tvářemi, jako byly Hana Svobodová nebo Petra Faltýnová. Zejména vztah s Faltýnovou byl bouřlivý a bulvár měl z jejich opakovaných rozchodů titulky několikrát.
Osudové setkání s Monikou Koblížkovou
Zlom nastal v roce 2015, kdy potkal módní redaktorku Moniku Koblížkovou. Ta do jeho života vnesla klid a udělala z něj úplně nového muže. Pod jejím vlivem Leoš viditelně dospěl, začal na sobě pracovat, změnil životní priority a v roce 2018 se s Monikou oženil.
Dnes je hrdým otcem dcery Alex a na sociální sítě, kde ho sleduje přes milion lidí, už před časem zanevřel. Například v rozhovoru Partyshow Gabriely Partyšové se nechal slyšet, že štěstí už spatřuje v něčem jiném než jen v penězích a úspěchu. Především v klidu a kvalitním čase stráveném s rodinou. Z berounského kluka, který chtěl za každou cenu šokovat, se stal nejvlivnější influencer a promotér v zemi, který si své štěstí musel tvrdě odpracovat.
Monika Marešová je manželkou známého moderátora Leoše Mareše
Zdroj: fotografie ve videu Nextfoto / placená licence, zvuková stopa aplikace SUNO, text autorská tvorba, vlasta.cz, super.cz, blesk.cz, iDNES.cz
Zazpívejte si s námi! Níže najdete text písně.
Kluk z paneláku, hlava plná snů,
chtěl slyšet potlesk, chtěl jít jenom nahoru,
Máma v práci, táta pevnej řád,
on místo ticha chtěl se smát a všechno ze sebe dát.
Na táborech psal si vlastní svět,
rozdával role, smích a příběhy několik let.
Hudba mu hořela někde pod kůží,
už tehdy věděl, že po klidu netouží.
Mixoval písně, noci bez spánku,
a v očích hlad po zázraku.
Říkali blázen, on slyšel jen beat,
netušil, že tenhle svět bude tolika chtít.
Refrén:
Sláva je světlo, co pálí i dává,
jednou tě zvedne, pak s tebou mává,
Tváře se mění, a sny taky,
štěstí se hledá někdy i mezi řádky.
Ale pak přišla ona, smích ostrý jak nůž,
a z bouřliváka byl najednou muž.
Ne všechno, co září, je zlato a hit,
někdy tě zachrání obyčejný klid.
Ráno do éteru, hlas do měst,
lidi vstávejte, z ranní show zní dnes.
Říká: „Zpívat neumím,“ a přesto je slyšet,
plní sály a tohle není jen klišé.
Lásky jak bouře, nahoru, dolů,
jedna odpustí, druhá odchází domů,
Myslel si dlouho, že takhle to má být,
že klid je slabost a vášeň je štít.
Titulky křičí, svět má hlad,
úsměv pro kamery, v sobě trochu chlad.
Každej pád učí víc než sto výher,
jen někdy máš pocit, že není na výběr.
Refrén:
Sláva je světlo, co pálí i dává,
jednou tě zvedne, pak s tebou mává,
Tváře se mění, a přátelé taky,
štěstí se nehledá jen mezi řádky.
Ale pak přišla ona, krásná jak sen,
pohádka, prohru neberem,
Ne všechno, co září, je zlato a hit,
někdy zkrátka stačí tohle všechno chtít.
I když nemusí, vstává pořád dál,
pro ty, kvůli kterým má směr i plán.
Večer je ticho, svět zpomalí,
a v hlavě se ztiší to, co už nebolí.
Sláva je hra s vlastními pravidly,
ale dovnitř už nikdo nevidí.
Z kluka, co chtěl být slyšet a získat si publikum,
je chlap, co ví, že domov je hlavní pódium.
Když se ohlédneš, víš, že to stálo za to,
projít ohněm a jít úplně na dno,
Protože štěstí není potlesk ani sláva,
ale ten, kdo ti doma lásku dává.
Ten, se kterým chceš zažít ranní svit,
ten, kdo ti řekne vstaň a pojď žít.
