Článek
Když se Marie Kyselková narodila 20. srpna 1935 v Brně, nic nenasvědčovalo tomu, že se jednou stane symbolem jedné z nejkrásnějších českých pohádek. Přesto si ji diváci dodnes pamatují jako princeznu Ladu z filmu Princezna se zlatou hvězdou na čele. Paradoxně právě tato role se stala jejím začátkem i koncem herecké dráhy.
Už v mládí působila mimořádně jemně a elegantně. Pro roli princezny byla jako stvořená. Nešlo jen o hezkou tvář, ale o přirozený půvab, díky kterému se bez problémů uplatnila jako manekýnka. V padesátých letech šlo o prestižní práci, kde nestačilo jen dobře vypadat. Bylo třeba zaujmout, mít ladné pohyby a působit přirozeně. A právě tam si jí všimli lidé z filmového světa.
Pohádka, která změnila všechno
Zpočátku se objevovala jen v drobných rolích, ale filmový svět si k ní postupně našel cestu. Zásadní zlom přišel v roce 1959, kdy režisér Martin Frič hledal představitelku princezny Lady. Potřeboval herečku, která nebude působit okázale, ale křehce a lidsky zároveň. Kyselková přesně zapadla do jeho představy. Nejdříve sice uvažoval o Miriam Hynkové, ale ta krátce před natáčením vážně onemocněla. Později padla volba na Evu Klepáčovou, skutečnou manželku Josefa Zímy, představitele princezna Radovana. Když ale otěhotněla padla volba na Kyselkovou. Původně o ní režisér přitom uvažoval jen do drobné roličky jedné z dvorních dam.
Natáčení nebylo jednoduché. Těžké kostýmy, dlouhé hodiny v ateliérech i nepřízeň počasí při venkovních scénách daly všem zabrat. Ona si však nikdy nestěžovala. Pracovala tiše, soustředěně a s respektem ke štábu. I díky tomu vznikla pohádka, která má své kouzlo dodnes.

Princezna se zlatou hvězdou na čele je dodnes jedna z nejoblíbenějších pohádek
Sláva, která ji nelákala
Po premiéře se z ní přes noc stala známá tvář. Lidé ji zastavovali na ulici, chodily jí dopisy od obdivovatelů a veřejnost o ni měla obrovský zájem. Jenže ona po pozornosti netoužila. Herectví brala jako zkušenost, ne jako životní poslání.
Objevila se ještě v několika filmech, například Proti všem z roku 1961 nebo Když nastaly deště, ale postupně se rozhodla filmový svět opustit. Nešlo o útěk ani zklamání. Jednoduše cítila, že chce žít jinak.
Obyčejný život místo reflektorů
Zatímco jiní by se se ztrátou popularity těžko vyrovnávali, ona se vrátila k běžným dnům bez lítosti. Pracovala mimo uměleckou sféru, později dlouhá léta jako vrátná na strahovských kolejích v Praze. Starala se o rodinu a soukromí si pečlivě střežila.
Jejím prvním manželem byl herec Petr Haničinec, se kterým sdílela část života ještě v době, kdy byla veřejnosti na očích. Ani tento vztah však nevyužívala k tomu, aby získala nějaké ty krásné role. Soukromí pro ni bylo svaté, a tak k jejich manželství celou dobu přistupovala.
Lidé ji přesto poznávali i po letech. „Princezno Lado,“ oslovovali ji na ulici. Vždy reagovala s úsměvem, bez hvězdných manýrů, jako někdo, komu sláva nikdy nestoupla do hlavy.
Náročné chvíle se synem
Za svého života se Kyselková médiím svěřila, že se svým synem Ondřejem ale neměla ideální vztah. Holdoval podle všeho drogám, alkoholu a ze své maminky měl mámit peníze. Když mu je přestala dávat, už se spolu nestýkali. Nepochybně to byla pro Kyselkovou obrovská bolest, protože svému muži a synovi obětovala úplně vše. „Chtěla jsem, aby žili jako v bavlnce. Od Petra jsem se za to ale dočkala jen samého zahýbání a ponižování. A syn? Ten se na mne nakonec vykašlal a jenom mě ždímal,“ řekla. „Kdybych chcípla, tak Ondřejovi je to úplně jedno. Ondřej se nám s Petrem prostě nepovedl,“ byla tehdy ostrá.
Na sklonku života už nemohla chodit a pohybovala se jen pomocí chodítka. „Dali mi tam několik šroubů. Ploténky si ale po čase začaly sesedat, tlačí na nervy a vráží se to do nohou. Další operace ale nepřipadá v úvahu,“ vysvětlila. Její zhoršující se stav způsobil, že herečka přestala vycházet z domu a zdržovala se převážně doma.
Marie Kyselková zemřela 21. ledna 2019 ve věku 83 let. Nezanechala po sobě skandály ani okázalé vzpomínky, ale něco mnohem trvalejšího. Pocit klidu, laskavosti a návratu do dětství, který diváky o vánoční čas spojuje dodnes.








