Článek
Zatímco ostatní turisté fascinovaně sledovali, jak moře podivně ustupuje a voda začíná „vřít jako pivo“, desetiletá Tilly Smith tušila, že je zle. Většina dětí by tyto úkazy považovala za zajímavý přírodní úkaz, který stojí za fotku. Stejně jako další dospělí. Tilly v nich ale viděla blížící se smrt.
Osudová hodina zeměpisu
Jen čtrnáct dní před odletem na dovolenou seděla Tilly v lavici školy Danes Hill v anglickém Surrey. Její učitel Andrew Kearney jim tehdy ukazoval záběry ničivé vlny z roku 1946 na Havaji. Učil je také varovné signály. Moře, které se náhle stáhne hluboko do vnitrozemí, bublající pěna na hladině nebo podivné syčení. A to si Tilly zapamatovala.
„Bude tsunami! Musíme okamžitě pryč!“ začala Tilly křičet na své rodiče ve chvíli, kdy tyto varovné signály viděla naživo. Její matka Penny zpočátku nechápala. Obloha byla jasná, slunce svítilo. Jenže Tilly nepolevila. Její panika byla tak naléhavá, že její otec Colin nakonec své dceři uvěřil. A správně udělal.
Díky křiku malé dívky se podařilo hotelovému personálu včas evakuovat celou pláž. Jen několik minut poté, co rodina a desítky dalších turistů vyběhli do druhého patra hotelu, dorazila první vlna. Byla vysoká devět metrů a smetla vše, co jí stálo v cestě.
Anděl z thajské pláže
Tsunami v Indickém oceánu ten den zabila přes 230 000 lidí. Celé pláže v Phuketu byly vymazány z mapy. Ale na pláži Mai Khao, kde byla Tilly, nezemřel ani jeden člověk.
Dívka, která dostala přezdívku „Anděl pláže“, se později setkala s Billem Clintonem i představiteli OSN a připomněla světu, jak důležité je vzdělání. I když se jedná o předměty, o kterých si mohou studenti myslet, že je v budoucnu nikdy nevyužijí.
Její příběh je dnes v učebnicích po celém světě, a není divu. Ukazuje totiž, že vzdělání není jen o známkách, ale o schopnosti rozpoznat pravdu v momentě, kdy na tom záleží nejvíc. Později Tilly přiznala, že neměla největší strach z toho, že se bude mýlit, ale z nedůvěry dospělých. Učitel Andrew Kearney se stal doživotním přítelem celé rodiny a pro Ameriku symbolem, jak může být jeden pedagog důležitý i na druhém konci světa.
Tiché nebezpečí
Událost z 26. prosince 2004 nebyla jen obyčejnou přírodní katastrofou. Šlo o třetí nejsilnější zaznamenané zemětřesení v historii o síle 9,1 až 9,3 Richterovy škály, které mělo takovou energii, že se celá planeta zachvěla o několik milimetrů a v některých oblastech se dno oceánu zvedlo až o patnáct metrů. Zemětřesení u pobřeží Sumatry uvolnilo energii odpovídající 23 000 atomových bomb svržených na Hirošimu.
Tsunami na hlubokém oceánu není vidět. Je to vlna, která je jen pár desítek centimetrů vysoká, ale pohybuje se rychlostí tryskového letadla (přes 800 km/h). Jakmile se však přiblíží k pobřeží, kde je mělko, vlna zpomalí a vyroste do výšky až 30 metrů.
Příběh Tilly je unikátní v tom, že identifikovala tzv. stažení moře. Před úderem tsunami totiž oceán často ustoupí a odhalí dno, mořské korály a ryby, které zůstaly na suchu. V roce 2004 to pro tisíce lidí byla past. Místo aby utíkali, šli se na obnažené dno podívat, sbírali mušle a fotili si úkaz, který nikdy neviděli. Tilly byla na pláži Mai Khao jediná, kdo věděl, že tenhle ústup znamená blížící se smrt.
Zdroj: UNISDR, Instagram, American Red Cross
