Václav Postránecký: Do poslední chvíle se ptal lékařů, kdy se vrátí do práce. Smrt si nepřipouštěl

Když herci Václavu Postráneckému diagnostikovali vážné onemocnění jícnu, on i jeho blízcí věřili, že díky včasnému záchytu a operaci vše dobře dopadne. Bohužel se po roce stav začal zhoršovat. Přesto herec neztrácel naději jediný den. „Do poslední chvíle, kdykoliv u nás byl nějaký doktor, se ptal: ‚Kdy už budu moct jít do práce? Kdy už budu moct začít dělat?‘ Tím byl úplně posedlý,“ vzpomíná Helena Postránecká. Podobně mluvil i on sám za svého života. „I ta nejmenší energie účasti je pro mne nad všechny léky. Proto se také všem těm, kdo podporují mé šance, snažím odměnit. Tím, co pro ně ještě stačím udělat,“ říkal tehdy novinářům Postránecký.

Smrt si podle slov manželky vůbec nepřipouštěl a snažil se zůstat aktivní, jak jen mu to síly dovolovaly. Poslední měsíce strávil v domácí péči, po které sám toužil. I když už mu lékaři nedávali naději, on stále bojoval. Ke konci, kdy už se jeho mysl kvůli nemoci začala „toulat“, prý své ženě říkával, že mluvil se svými zesnulými kolegy. Tehdy jeho rodině došlo, že konec se blíží.

Příběh Václava a Heleny začal jako z romantického filmu u jedné limonády v Náměšti nad Oslavou. Helena, tehdy studentka baletu na brněnské konzervatoři, radila mladému Václavovi, jak správně skočit salto pro jeho roli Puka v Mahenově divadle. „Už v té hospodě to začalo jiskřit. Jeli jsme pak spolu autem do Brna a já dodnes cítím ten dotek malíčku, jak jím projela elektřina,“ vzpomínala Helena Postránecká v nedávném rozhovoru pořadu Face to Face.

Vzali se po dvou letech, ačkoliv média často píší, že už po roce. Prožili spolu ale neuvěřitelných 52 let. Václav byl prý manžel s velkým smyslem pro humor, který dokázal každou hádku okamžitě obrátit v žert. Zároveň byl ale nesmírně náročný na sebe i na své okolí. Neexistovalo, aby přišel na zkoušku a neuměl text. Své role se učil dokonce i v dopravních zácpách, kdy si scénář lepil na přední sklo auta.

Jejich manželství vydrželo celé ty roky bez skandálů, hádek i odloučení. Postránecký to za svého života přikládal tomu, že ani jeden se toho druhého nesnažili měnit. Přijali se takoví, jací byli a žili opravdově. Upřímně. „Nikomu nemohu dávat žádný recept. Tyhle věci se tvoří z nepatrných každodenních maličkostí. Velkými gesty, velkými slovy nic nedokážete, ale drobnou trpělivou činností určitě ano,“ řekl za svého života.

Jejich manželství bylo jedním z mála idylických v českém showbyznysu. V roce 2017 oslavili i zlatou svatbu. Nikdy nelitoval, že do manželství skočil po hlavě. „Bylo mi čtyřiadvacet let. Tenkrát se kluci ženili hned po vojně,“ poznamenal herec.

V soukromí byl Postránecký hlavou rodiny, která pro něj byla posvátná. K dětem, synu Vilémovi a dceři Lucii, byl sice přísný, ale svou ženu před nimi vždy bezvýhradně bránil. „Vždycky dětem říkal: ‚Maminka má vždycky pravdu, i když ji nemá,‘“ vyprávěla s láskou Helena. Syn Vilém nakonec po otci zdědil organizační talent a stal se úspěšným produkčním, stál například za seriálem Vyprávěj nebo hitem Vyšehrad. V jednu chvíli se také objevoval coby partner herečky Denisy Nesvačilové.

Dcera Lucie se našla v oboru umělecké kadeřnice. Ta se od té běžné liší především tím, že nepracuje jen v salonu se zákazníky, ale její hlavní doménou je svět filmu, divadla, televize a módních přehlídek. Její práce vyžaduje nejen řemeslnou zručnost, ale i velkou dávku fantazie a historických znalostí. Musí umět vytvořit účesy, které odpovídají konkrétní době. Pokud se točí film z 19. století, musí přesně vědět, jak se tehdy ženy česaly. Často také spolupracuje s maskéry a kostýmními výtvarníky, aby celkový vzhled postavy dával smysl.

Václav Postránecký byl mužem mnoha tváří. Málokdo ví, že byl původně vyučený zámečník. Přestože hrál ve filmech už jako dítě, jeho otec herectví nepřál. Proto v 17 letech utekl z domova a začínal u divadla v Českých Budějovicích doslova od píky jako technik, kulisák a tahal oponu.

Přestože ho národ miloval v komediích jako S tebou mě baví svět, on sám byl posedlý charakterními a dramatickými rolemi, které měl mnohem raději. Ve volném čase se herec zabýval neobvyklými koníčky. Fascinoval ho vesmír, hvězdy a dokonce se pokoušel sestrojit perpetuum mobile. Také rád vařil. Chtěl se pořád učit něco nového. Jako prezident Herecké asociace roky usiloval o vybudování speciálního domu pro seniory z uměleckých kruhů, což se mu bohužel do jeho smrti nepodařilo zrealizovat.

„Václav Postránecký v úterý 7. května ve 22:40 v kruhu nejbližší rodiny podlehl dlouhému statečnému souboji se zákeřnou nemocí,“ sdělil tehdy mluvčí Národního divadla. „Netrpěl a odešel v pokoji, a to je velký dar. Svůj odchod už ani nevnímal. Jsme za něho vděčni a šťastni,“ řekla rodina novinářům.

Jeho hlas zazněl posmrtně v komedii 3Bobule, která měla premiéru v březnu 2020. V předchozích dvou dílech si zahrál, ale natáčení třetího už se nedožil. Na žádost producenta snímku ale stihnul před svým úmrtím natočit zvukový záznam, který zní celým filmem, jenž mu byl dokonce věnován. Letos se natáčí pokračování, mělo by nést název Bobule a bobulky. První klapka padne v květnu.

Zdroj: blesk.cz, pořad Face to Face, lifee.cz, TV Nova, hn.cz, iDNES.cz, expres.cz, super.cz