Z kluka z Kriminálky Anděl vyrostl idol: Krasavec Oskar Hes míří nahoru rychleji, než kdokoli čekal

V Kriminálce Anděl zjistil, jak pestrý může svět temných příběhů být. „Uvědomil jsem si díky tomu, kolik zločinu i tu u nás ve střední Evropě je a jak moc je různorodý,“ říká herec, který do týmu zkušených vstupoval jako nejmladší z nich. Proti rolím podezřelých prý jeho poručík Fišer tolik hereckého prostoru nenabízí, což ho překvapivě baví i brzdí zároveň.

Zkušenosti z opačné strany barikády shrnuje bez okolků. „Řekl bych, že na straně podezřelého je víc co hrát: nervozitu, nejistotu… U kriminalisty máte pořád v ruce ten zápisníček, jste trochu na koni, vyzvídáte, ptáte se, ty postupy jsou dané… takže bych řekl, že kriminalista je trochu nuda. Doufám, že mě teď neukamenuje nějaký herec, co hraje kriminalistu dlouhodobě, ale myslím, že druhá strana zločinu je prostě v herectví zábavnější. U kriminalisty se to brzo vyčerpá,“ sdílel s typickou otevřeností.

Taneční soutěž přinesla Oskarovi zážitky, které se nedají zapomenout. „Byla to šílená jízda ve všech směrech. Přirovnal bych to asi k jízdě na pěti horských drahách najednou, kdy vám ruce i nohy jedou jiným směrem a vy to musíte korigovat. Pořád měníte směr, jedete nahoru dolů a už nemáte vůbec sílu,“ popsal období, kdy se propadal únavou a zároveň získával nečekané zkušenosti.

Tréninky přinášely i ostré momenty. „Vztekám se na sebe hodně, když mi něco nejde. Nejdřív na sebe, pak do prostoru. Na Kateřinu (taneční partnerka Kateřina Hrstková, pozn. aut.) samozřejmě ne, ta za to nemůže, že mi něco nejde. Je to prostě moje chyba, a to k tomu patří. Stejně jako k tomu patří radost, když se něco povede,“ přiznal k vlastnímu tlaku na výkon. Přestože byl občas na dně, soutěž ho nakonec donesla až k vítězství.

Náročná práce před kamerou i na parketu od něj vyžaduje maximální přípravu. „Snažím si vždycky nastavit hlavu na to, že teď třeba dva měsíce nebudu nemocný. Přesvědčit ji, že teď se mi opravdu nehodí být nemocný a dělám všechno pro to, abych měl tělo připravené na všechno. Nadopuju se přírodními látkami, houbami, čínskou medicínou, vitamíny a tak dále,“ vysvětluje svůj rituál, který zní téměř jako obranné kouzlo před vyčerpáním.

Podobně přemýšlí o své generaci. „Myslím si, že tato charakteristika je aplikovatelná spíš na jednotlivce… moje ambice vždycky byly a jsou velké, možná až nedosažitelné,“ popsal pohled na tzv. snowflakes (generaci sněhových vloček, jak se říká dnešní dospívající generaci). Tahle ambice je patrná v každém jeho kroku.

Ať už jde o film, seriál nebo tanec, jeho cesta začala dávno před první kamerovou scénou. „S bráchou jsme běžně chodili na taneční zkoušky tatínka i maminky, která byla baletka a často nás brávala do divadla. Už jako dítě jsem tu a tam hrál a brácha vlastně taky, takže my jsme se k tomu dostali opravdu velmi brzo. Byli jsme na prostředí divadla a později filmu zvyklí, a mě to strašně bavilo,“ prozradil. Díky tomu působí dnes přirozeně, jako by se svět reflektorů stal jeho druhým domovem.

Oskar Hes se zdá být typem, kterému nedělá problém přepínat mezi žánry, postavami ani tempem života. A možná právě v téhle schopnosti je jeho skutečný talent i vítězství. Zatím se totiž zdá, že je vůbec jedním z nejvýraznějších představitelů své generace. A fanoušci ho zkrátka milují.

Zdroj: ČD, iDNES.cz, extra.cz, Seznam Zprávy