Z puberťáka Michala z Pelíšků je fešák. Beran hrál v Ordinaci a měl nahradit Mádla ve Snowboarďácích

Michael Beran, který v sedmnácti letech ztvárnil postavu Michala Šebka, oslavil své 45. narozeniny a dnes představuje jednu z nejzajímavějších proměn v českém filmovém rybníčku. Zatímco mnoho dětských hvězd se křečovitě drží záře reflektorů i v dospělosti, Beran se vydal opačnou cestou.

Dnes totiž patří k nejdůležitějším lidem v zákulisí brněnského studia České televize. Jeho příběh je ale dodnes spjat se vznikem jednoho z nejúspěšnějších tuzemských filmů všech dob, který původně vůbec neměl ambice stát se vánočním kultem a národním pokladem, bez něhož si Češi svátky už neumí představit.

Snímek Pelíšky vznikal v druhé polovině devadesátých let ve velmi skromných podmínkách a doprovázela ho obrovská nedůvěra producentů. Ti nevěřili, že by retro komedie o roce 1968, navíc s hořkým koncem, mohla v tehdejší době někoho zajímat. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský se opřeli o povídky Petra Šabacha a vytvořili mozaiku lidských osudů, které se střetávají v jedné košířské vile.

Právě do tohoto světa vpadl Michael Beran, student brněnské konzervatoře. Na castingu zvítězil především díky své obyčejnosti. Mezi tisíci jiných adeptů vynikal tím, že vlastně nic nehrál. Byl takový, jakého ho štáb potřeboval. Oním vyzáblým, zmateným klukem, kterého scénář vyžadoval pro postavu Michala, beznadějně zamilovaného do sousedky Jindřišky.

Zásadní roli v úspěchu filmu sehrála i jeho naprostá souhra s filmovými rodiči. Miroslav Donutil jako major Šebek a Simona Stašová jako maminka vytvořili s Beranem rodinný trojúhelník postavený na neustálém napětí a improvizaci. Donutil byl tehdy v obrovské tvůrčí formě a na place Michaela rozhodně nešetřil, což nejen, že přidalo filmu na autentičnosti, ale také to přispělo k tomu, že se mnoho diváků v postavách našlo.

Legendární scény, jako bylo měření osmičlenek nebo předvádění maršála Malinovského, byly výsledkem momentální inspirace, na kterou musel mladý Beran bleskově reagovat. Právě ty momenty, kdy Michael vypadá, že skutečně neví, co se bude dít dál, patří k těm nejlepším a nejreálnějším v celém snímku.

Simona Stašová dodnes na natáčení vzpomíná s nesmírnou láskou. Její postava tvořila v košířské vile onen nezbytný lidský štít, který tlumil výbušnou povahu majora Šebka a vnášel do domácnosti klid. „Pelíšky byl jednoduchý filmeček, který se hodně dobře dělal. Že z něj bude legenda, nás ani ve snu nenapadlo. Pelíšky jen odkryly normální lidi, kteří se i za komunistů snažili žít,“ vzpomínala nedávno.

Stašová často vypráví o tom, jak se na place cítili jako skutečná rodina, a právě tato vřelost a tehdejší vztahy jsou patrně jedním z důvodů, proč se diváci k Pelíškům neustále vracejí.

Natáčení bylo plné výzev a drobných triků, které musely vypadat naprosto přirozeně. Proslulé umělohmotné lžičky z NDR byly vyrobeny ze speciálního materiálu, který měl extrémně nízký bod tání, aby se v horké kávě zkroutily přesně ve chvíli, kdy o nich Donutil začne s nadšením mluvit.

Také scéna s hořícím vánočním stromečkem nebo legendární hádka o noky vyžadovaly precizní načasování. Michael Beran musel v tomto kolotoči hereckých es a technických nástrah obstát jako rovnocenný partner, což se mu podařilo natolik, že se stal pro miliony diváků tváří jedné celé dospívající generace. Přesto měl pár chvil, kdy z něj kolegové nadšení nebyli. „Chtěl jsem žít život filmové hvězdy. Jezdit na natáčení a být zaopatřený. Myslel jsem si, že půjdu z role do role, a stouplo mi to do hlavy. Kvůli tomu jsem se v divadle choval trochu povýšeně, procházely mi věci, které by mi jindy neprošly, jako sarkastické poznámky,“ vzpomínal na chvíle, kdy ho úspěch převálcoval.

Po nevídaném úspěchu Pelíšků se zdálo, že má Beran kariéru u filmu jasně narýsovanou. Objevil se sice v několika dalších projektech, jako byli Snowboarďáci po boku Jiřího Mádla a Vojty Kotka, nebo v seriálu Ordinace v růžové zahradě, ale postupně začal zjišťovat, že ho herecké řemeslo jako celoživotní poslání nenaplňuje. Mimochodem, kdyby se býval natočil film Snowboarďáci o pár let dřív, Michael by byl jeho hlavní hvězdou. Režisér Karel Janák ho totiž spolu s Martinem Písaříkem původně chtěl do hlavní role. Jenže než se dalo celé natáčení dohromady, Písařík s Beranem už byli na roli puberťáků zkrátka staří.

Nálepka „Michala z Pelíšků“ byla příliš silná a Michael se nechtěl stát vězněm jedné jediné role. Rozhodl se proto pro racionální a odvážný krok. Po absolvování JAMU v oboru divadelního manažerství se definitivně přesunul na druhou stranu kamery a slavným hercem se nakonec nestal. Ačkoliv, kdyby tehdy býval chtěl, herecký svět by ho vítal s otevřenou náručí. „Nyní dělám vedoucího koordinace výroby, což je spíše taková administrativní práce, ale alespoň mám jistotu, že zabezpečím rodinu. Dělám tuto práci rád. Kdybych byl herec a musel jezdit natáčet do Prahy, tak bych byl nešťastný, že bych nemohl trávit tolik času se svým ročním synem a manželkou,“ řekl v roce 2019.

Zdroj: Český rozhlas, csfd.cz, dotyk.cz, blesk.cz, Blesk pro ženy