Článek
Michal Thomes v Koťák Live popsal ročník, který festival málem položil. Bouřky, škody, nevystoupení Faith No More a výpadky příjmů znamenaly dluh kolem deseti milionů korun, ze kterého se Rock for People dostával několik let.
Když návštěvník přijede na festival, většinou vidí pódia, kapely, světla, stánky, pivo, kamarády a pár dní, kdy se neřeší skoro nic jiného než hudba. Michal Thomes v Koťák Live ukázal druhou stranu stejného světa. Tu, kde jedna bouřka může z několika dní svobody udělat několik let splácení.
Koťák se ho ptal na nejhorší ročník Rock for People. Michal se vrátil do roku 2012. Tehdy měl festival rozpočet kolem 50 milionů korun a po problémovém ročníku zůstal zásek zhruba 10 milionů. V kontextu dnešních rozpočtů to může znít menší, ale pro tehdejší festival to byla obrovská rána.
Problém nebyl jen v jedné položce. Přišly bouřky, vznikly škody, část věcí byla pojištěná a část ne. Když se v areálu ničí technika, plachty a další vybavení, nejde jen o nepříjemnou historku. Jde o faktury, které někdo musí zaplatit.
Nejvíc bolelo nevystoupení Faith No More. Kapela byla v areálu, ale kvůli počasí a poškozeným podmínkám se hrát nedalo. Michal popisoval, že za nimi šel, oni mu řekli, že musí odjet a že hrát nemohou. Z festivalového pohledu je to noční můra. Hlavní jméno, kvůli kterému si část lidí kupuje lístek, nevystoupí. Kapela je zaplacená předem a peníze se nevrací. Část vstupného se ale návštěvníkům vracet musí.
K tomu se přidala další věc, o které návštěvník často nepřemýšlí. Festival nežije jen ze vstupenek. Velká část příjmů stojí na tom, co lidé v areálu utratí za jídlo, pití, parkování nebo kempování. Když počasí festival spláchne a lidé odcházejí nebo méně konzumují, vypadne i tahle noha rozpočtu. A právě to se tehdy stalo.
Michal v rozhovoru zdůraznil, že je podržely vztahy s dodavateli. Měli s nimi dlouhodobě dobré vztahy a díky tomu nemuseli všechno zaplatit najednou. Několik let fungovali přes splátkové kalendáře. Doma se podle něj rozbíjela všechna prasátka, ale klíčové bylo, že dodavatelé dali festivalu šanci situaci postupně řešit.
Zajímavé je, že nikdy nechtěli jít cestou, kdy by zrušili starou firmu a začali znovu přes jinou. Michal říká, že se k tomu vždycky stavěli tak, že se všemi jednali. To je možná méně efektní než historka o hvězdné kapele v backstage, ale pro důvěru festivalu mnohem důležitější.
Faith No More se nakonec vrátili až o několik let později. Podle Michala se zachovali férově, dali festivalu slevu a vystoupili. Tím si mohli odškrtnout jednu bolestivou kapitolu. Jenže samotný průšvih z roku 2012 zůstal pro Rock for People velkou zkušeností.
Od té doby se festival výrazně posunul hlavně v bezpečnosti a přípravě. Dnes má Rock for People v Hradci areál Park 360 v celoroční správě. To znamená, že už nejde o akci, která se za dva týdny postaví a po víkendu zmizí. Areál se dá chystat dlouho dopředu, vylepšovat a víc promýšlet.
Michal říká, že právě díky tomu může festival fungovat v dnešním rozměru. Na Linkin Park dorazilo kolem 55 tisíc lidí a takový objem už by podle něj ve starém režimu rychlé stavby a bourání nešel zvládnout stejně kvalitně. Festival dostal i evropskou cenu za bezpečnost, což ukazuje, kam se po nejhorších zkušenostech posunul.
Díl s Michalem Thomesem tak připomíná, že za každým velkým festivalem je mnohem víc než lineup. Je tam počasí, pojištění, dodavatelé, důvěra, splátky, nervy a schopnost vstát i po ročníku, kdy by bylo jednodušší říct, že to celé končí. Rock for People z toho neudělal konec. Udělal z toho zkušenost, která ho nakonec posunula dál.
