Článek
Mladý zpěvák a herec Simon Opp v Koťák Live vysvětlil, proč opustil pomalejší bluesovou náladu a přidal víc rock’n’rollu. Podle něj se tím koncerty úplně otočily: lidé místo smutku odcházeli se smíchem a z publika začaly létat podprsenky.
Simon Opp působí jako člověk, který se narodil o pár dekád později, než by jeho bílé tílko, kérky, Harley a láska k rock’n’rollu chtěly. Koťák ho v Koťák Live nejdřív označil za „startup“, do kterého se vyplatí investovat. Jenže Simon pak rychle ukázal, že není jen mladý talent s dobrým vizuálem, ale hlavně muzikant, který hledá, jak má jeho hudba fungovat naživo.
V rozhovoru vysvětloval, že začínal s pomalejší, bluesovější muzikou. Byla temnější, kytarová a spíš smutná. Jenže když s ní začali koncertovat, došlo mu, že kdyby byl on sám v publiku, možná by se trochu nudil.
To je docela poctivé přiznání. Hudebník si často musí přiznat, že to, co dobře funguje ve studiu nebo v hlavě, nemusí fungovat na pódiu. A Simon přesně tohle pochopil. Začal s kapelou psát rockovější písničky. Takové, které je baví hrát a které mají naživo větší tah.
Pak přišla změna. Jak sám říká, najednou se atmosféra úplně otočila. Lidé místo toho, aby z koncertu odcházeli s brekem, odcházeli se smíchem. A začaly létat podprsenky.
Je to věta, která zní jako z rockové autobiografie, ale u Simona funguje i jako vysvětlení celé jeho současné energie. Nechce dělat hudbu, která publikum jen dojímá. Chce, aby se něco dělo. Aby to mělo tělo, pot, kapelu, kytary, zpocené pódium a trochu nebezpečí.
Koťák se samozřejmě hned ptal, jestli na to existuje nějaký hack. Simon odpověděl po svém: bílé tílko, kérky, dobrý kytarista, dobrá kapela, rock’n’roll a ideálně ještě plivání vody. V tu chvíli se rozhovor přiblížil spíš instruktážnímu kurzu pro začínající frontmany.
Zajímavé ale je, že Simon tuhle rockovou polohu kombinuje s překvapivě civilními věcmi. Nepije jako stereotypní rocker. Koťák mu připil mlíkem, protože Simon už měl svoji alkoholovou kvótu vyčerpanou. Drogy nebere, protože měl v šestnácti špatnou zkušenost s trávovými koláčky a od té doby ví, že jeho hlava na podobné věci není.
Do toho je bývalý zdravotní bratr. Za covidu pracoval na urgentním příjmu na Bulovce, potom na ortopedických sálech a zdravotnictví ho pořád láká. Dokonce přemýšlí, že by si jednou dodělal záchranáře nebo se do nemocnice vrátil aspoň na malý úvazek.
Právě tenhle kontrast je na něm silný. Rock’n’rollový frontman, který staví Harleye z roku 1983, ale zároveň mluví o urgentním příjmu s respektem a vděčností. Člověk, který chce na pódiu rozpálit sál, ale doma přemýšlí, jak potěšit babičku českou písničkou.
Protože i to je důležitá část jeho nové hudební cesty. Simon dlouho zpíval anglicky, protože měl ambici hrát v zahraničí. Jenže pak zjistil, že české publikum se s českým textem spojí mnohem víc. A hlavně: babička mu anglicky nerozuměla. Tak mu řekla, jestli už by konečně nemohl nahrát něco česky. Simon řekl, že jasně. A začal psát české EP.
Na první pohled je tedy Simon Opp mladý kluk s rockovou image. Jenže po tomhle dílu je jasné, že ta image má víc vrstev. Je v ní kapela, babička, zdravotnictví, staré motorky, čeština, blues, country i rock. A pokud má pravdu, že po přidání rock’n’rollu začaly létat podprsenky, možná našel přesně tu cestu, která mu sedí.
