Článek
Když měl režisér Otakar Vávra v roce 1942 natáčet komedii Přijdu hned, vznikal film, který měl divákům na chvíli umožnit zapomenout na válečnou realitu. Snímek sází na záměnu, hledání ztraceného milionu i typický staropražský humor a dodnes patří mezi nejpovedenější protektorátní komedie. Jenže zatímco na plátně vládla dobrá nálada, mimo kamery se odehrávalo drama, které nemělo šťastný konec.
Letenská hrála s vědomím, že může zemřít
Nejsilnější příběh filmu je neodmyslitelně spojen s Annou Letenskou, představitelkou energické domovnice Koubkové. Herečka se spolu s manželem Vladislavem Čalounem zapojila do pomoci lidem napojeným na odboj po atentátu na Reinharda Heydricha. Právě to rozhodlo o jejím osudu.
Čalouna gestapo zatklo už během léta 1942. Letenskou tehdy překvapivě ponechalo na svobodě, nikoliv z milosti, ale z čistě pragmatických důvodů. Film totiž ještě nebyl dokončen a nacisté chtěli, aby své scény dotočila. Podle řady svědectví se musela pravidelně hlásit na gestapu v Petschkově paláci a teprve poté odjížděla do barrandovských ateliérů, kde před kamerou rozdávala úsměvy. „Já jsem se na ni díval. Zahrála komickou scénu, odešla za kulisy. Tam si sedla a dala si hlavu do dlaní,“ vzpomínal Otakar Vávra.
Je neuvěřitelné, jak dokázala Anna Letenská svoji roli odehrát
Jakmile ale padla klapka, dokázala podat profesionální výkon, jako by se nic nedělo. „Vždy ráno jezdila vozem se Svatoplukem Benešem do ateliéru na natáčení a cestou museli zastavit v Petschkárně. Ona tam nechala balíček pro svého manžela. S jídlem nebo prádlem,“ tvrdil Vávra. Natáčení skončilo 2. září 1942, o den později byla Anna Letenská zatčena. Přes Terezín byla deportována do koncentračního tábora Mauthausen, kde ji nacisté 24. října 1942 zavraždili střelou do týlu. Vánoční premiéry filmu se už nedožila.
Saša Rašilov dal do filmu vlastního psa
Hlavní postavou příběhu je dobrosrdečný vycpavač zvířat Václav Barvínek, kterého si zahrál Saša Rašilov. Na filmu se nepodílel jen jako herec, byl také spoluautorem námětu i scénáře, takže do výsledné podoby komedie výrazně zasáhl. Zajímavostí je i bernardýn Ivan, kolem kterého se točí důležitá část děje. Nebyl to profesionálně vycvičený filmový pes, ale Rašilovův vlastní čtyřnohý společník. Díky tomu šlo natáčení bez větších komplikací a pes na svého pána reagoval naprosto přirozeně.
Julinku ztvárnila Vlasta Matulová, jedna z nejvýraznějších hereček své generace. Přestože bývala přirovnávána k tehdejším filmovým ikonám, publicitu příliš nevyhledávala. Kolegové ji popisovali jako uzavřenou a zdrženlivou ženu, která si přísně oddělovala profesní a soukromý život. Kolem jejího jména se dlouhá léta objevovaly i spekulace o blízkém vztahu s Karlem Högerem. Oba se dobře znali a vzájemně si vážili svého talentu, žádný skutečný partnerský vztah ale nikdy veřejně nepotvrdili.
Při natáčení filmu se navíc objevila ještě jedna zajímavost. Herečka Eva Svobodová, která ve snímku ztvárnila služku Andulu, byla v té době těhotná. Čekala syna Jiřího Stivína, z něhož se později stal uznávaný hudebník a jedna z nejvýraznějších osobností českého jazzu.
Film přežil svou dobu
Přijdu hned je dnes oceňován nejen jako povedená komedie, ale také jako svědectví o době, ve které vznikal. Na jednom place se tehdy potkaly herecké legendy jako Saša Rašilov, Svatopluk Beneš, Růžena Šlemrová, Theodor Pištěk nebo Anna Letenská, jejichž výkony obstály i po více než osmi desetiletích.
Při dnešním sledování se divák snadno nechá unést humorem a spletitou zápletkou. Jen málokdo si ale uvědomí, že jedna z nejvýraznějších tváří filmu už tehdy věděla, že každý natáčecí den může být jejím posledním. Právě tento kontrast dává komedii Přijdu hned mimořádně silný rozměr, který přesahuje samotný film.
Zdroje: autorský článek s využitím
