Článek
Publikum si Libuši Havelkovou (†92) spojilo především s rolemi maminek, tetiček a později babiček — postav, které jí seděly nejen typově, ale i lidsky. Měla v sobě přirozený klid, vlídnost a jakousi samozřejmou důvěryhodnost, díky nimž působila autenticky i v těch nejmenších rolích. Sama přitom zůstávala nohama pevně na zemi a k profesi přistupovala s pokorou, kterou si nesla z dětství i z válečných zkušeností.
Druhá světová válka plány zničila
Narodila se v Českých Budějovicích do rodiny drobného obchodníka. Otcovo hokynářství se však potýkalo s finančními problémy a po jeho smrti se situace ještě zhoršila. „Mně umřel tatínek, když mi bylo šest let. Měla veliké starosti, aby všechno obstarala,“ vzpomínala. Rodina se proto přestěhovala do Prahy, kde hledala nový začátek. Právě tam se naplno rozvinula její láska k hudbě a divadlu. Zajímavé je, že rozhodně nepatřila k tichým a vzorným dětem. Sama později s úsměvem vzpomínala, že byla temperamentní a spíš klukovská než ukázněná. „Bratři mě naučili různé lumpárny,“ usmívala se.
Možná i díky nim si uchovala nadhled, který byl pro její herectví typické. V patnácti letech se dostala do Kühnova dětského sboru a chvíli to vypadalo, že se vydá pěveckou dráhou. Nakonec ale zvítězilo herectví a přihlásila se na konzervatoř. Jenže do jejích plánů brutálně zasáhla druhá světová válka. Patřila k ročníkům nuceně nasazeným v nacistickém Německu. Místo studií tak skončila jako dělnice v Berlíně a později pracovala hluboko v solných dolech, kde se vyráběly součástky do letadel. Byla to tvrdá zkušenost, která by mnohé odradila, Havelkovou ale spíš utvrdila v odhodlání.
Libuše Havelková byla velice krásná
Vztah s Rážem nevyšel
Po válce se vrátila domů plná energie a studium dokončila. Právě do tohoto období spadá i její velká studentská láska s hercem Vladimírem Rážem, pozdějším princem Miroslavem z Pyšné princezny. Jejich vztah měl všechny znaky romantického příběhu: tajné výlety za Prahu, každodenní setkávání i silné city. Happy end se ale nekonal. Ráž měl slabost pro ženy a jejich cesty se rozešly. „Vím, že jednou budeš šťastná,“ napsal jí herec v dopise. Havelková na něj přesto nikdy nezanevřela. Jeho dopisy si uchovávala celý život a když se po letech znovu potkali v Národním divadle, zůstala mezi nimi tichá úcta.
Jejím manželem se později stal hudební skladatel Svatopluk Havelka, s nímž se seznámila během angažmá v Ostravě. Měli spolu dvě děti, Ondřeje a Danielu, ale manželství po dvanácti letech skončilo rozvodem. Herečka se už znovu nevdala. „Nějak jsem nebyla do světa, nebo jak to mám říct. Vždy jsem se cítila spíš upozaděná a ty muže jsem ani nějak nevyhledávala,“ zmínila.
Babičku z ní udělala Česká televize
Vedle herectví zanechala výraznou stopu také na DAMU, kde dlouhá léta vyučovala a později působila jako docentka a proděkanka. Studenti na ni vzpomínají jako na pedagožku, která vyžadovala pravdivost a civilnost, tedy přesně to, co bylo vlastní i jejímu herectví. Mezi její žáky patřily výrazné osobnosti české scény a mnozí z nich na její vedení dodnes vzpomínají s respektem.
Pro široké publikum se stala ikonickou „televizní babičkou“, zejména díky pořadu Kouzelná školka. Děti ji milovaly, protože nepůsobila přehnaně sladce ani mentorujícím dojmem. Uměla být vlídná i přísná tak akorát, zkrátka jako skutečná babička. Paradoxně přitom tahle škatulka vznikla trochu náhodou. „Babičkovský šátek na hlavu mi nasadila Česká televize. Přidaly se k němu bačkory a v mžiku jsem byla starší o dvacet let,“ vysvětlovala. Je pravda, že role laskavých žen u ní převažovaly, ale její herecký rejstřík byl širší.
Vladimír Ráž okouzlil i Libuši Havelkovou
Objevila se například v oscarových Ostře sledovaných vlacích nebo v historickém filmu Poslední růže od Casanovy, kde si střihla i koketnější polohu. Tyto výjimky jen potvrzují, že její talent byl mnohem variabilnější, než jak ji veřejnost často vnímala.
Rodina pro ni byla vším
Umělecké geny se v rodině neztratily. Syn Ondřej Havelka se prosadil jako herec, režisér a výrazná osobnost swingové hudby a k umění mají blízko i další členové rodiny. Pro samotnou Libuši Havelkovou ale byla rodina především zázemím. Ke konci života, kdy ji trápila Ménierova choroba a postupně přicházela o sluch i jistotu pohybu, pro ni představovala hlavní oporu.
Poslední roky strávila v péči gerontologického centra poté, co už samostatné bydlení nezvládala. Zemřela 6. dubna 2017 ve věku 92 let. Rozloučit se s ní přišli i kolegové a tvůrci Kouzelné školky a symbolicky i loutka František.
