Článek
Jako na rytíře, který nikdy neváhal bránit slabší, na Borise Rösnera vzpomínala jeho kolegyně, herečka Hana Igonda Ševčíková. Možná se měl narodit v jiné době, třeba v 17. století, kdy se jeho předek Sixtus von Rösner zamiloval do mladičké ženy. Nebyl v tom ale sám, stejné city choval i jeho švagr a pánové se to jali řešit soubojem. Sixtus sice soka přemohl a zabil, jeho podváděná žena však proklela nejen Sixta, ale i jeho potomky. Nikdo se tak neměl dožít vyššího věku, než její manžel - tedy 55 let.
Na jedno oko neviděl
Boris Rösner této kletbě věřil. Důkazem pro něj byla skutečnost, že jeho maminka zemřela v 53 letech, tatínkovi bylo ještě o čtyři roky méně. Proto tušil, že ani on nebude žít o moc déle. Na malér měl zaděláno už jako kluk, když mu do oka vlétl střep z prasklé žárovky. Operace nepřipadala v úvahu, Rösner tak na oko už nikdy neviděl, navíc trpěl velkými bolestmi hlavy. Nakonec se však „kletba“ přeci jen vyplnila, herec s rakovinou plic sice bojoval velmi statečně, byla ale nad jeho síly. Slavný herecký bard zemřel v pětapadesáti letech.
Měl milenky, třeba Asterovou
Rösner byl čestný, hrdý muž, který nikdy neuhnul. Tak o něm mluvili jeho přátelé i kolegové. Přitom se hercem málem vůbec nestal. Toužil po studiu medicíny, jenže měl špatný kádrový profil. Jeho matka totiž byla pro soudruhy trnem v oku, nakonec ji nechali vyhodit z chebského divadla. Trpěl tím i její syn, navíc odmítl vsotupit do KSČ. Vysněnou školu tak dělat nemohl, proto se přihlásil na DAMU. Pro český film a divadlo báječný krok. Mimochodem, jeho rodiče očekávali, že se narodí holčička a měli vybrané jméno Doris. Boris byla pak zkrátka „nejblíž“.
Na DAMU se budoucí velikán seznámil se sympatickou Alicí, kteoru si později vzal. Žili spolu v Liberci a narodila se jim dcera Gabriela. Pro Rösnera byla vším a sám sebe neustále přesvědčoval, že právě on je posledním nositelem rodinného prokletí a jeho holčičce se nic špatného určitě nestane. Přesto, že rodinu zbožňoval, manželku často podváděl, například s Jitkou Asterovou, za kterou chodil po představení do šatny.
Dočkal se vysněné role
Rösner s oblibou tvrdil, že herec musí na jevišti chcípnout. Do všeho šel naplno, chtěl být vždy dokonalý. A nutno říct, že se mu to v drtivé většině případů povedlo. Razil teorii, že herec se musí do herečky na place zamilovat, aby dokázal předvést nejlepší výkon a aby mezi nimi klapala opravdová chemie. Hluboký cit choval například k Janě Preissové, když spolu účinkovali v Národním divadle. Přesto, že z nich doslova stříkaly city, nepřestali si nikdy vykat a jejich vztah zůstal navždy platonický.
Jeho vysněnou rolí byl Cyrano z Bergeracu. Snad proto, že se v něm viděl - romantický muž, který vyhledává souboje a krásné ženy. Dočkal se v Divadle pod Palmovkou a předváděl výkon, ze kterého naskakovala husí kůže. V té době se však začaly objevovat zdravotní problémy, kterým napřed nepřikládal váhu. Diagnóza zněla nekompromisně, rakovina plic se pro něj nakonec stala osudnou. Zemřel 31. května 2006 v Kladně.
Zdroje: denik.cz, lidovky.cz, blesk.cz, vlasta.cz, dvojka.rozhlas.cz, zeny.iprima.cz, reflex.cz
