Článek
Kdybyste hledali ženu kolem padesátky, která myslí pozitivně a stále se raduje ze života, museli byste ukázat na sympatickou Petru. Má v sobě tolik energie a síly, že by se mohla s kýmkoli podělit a ještě by jí dost zbylo pro sebe. Chtělo by se tedy říct, že jí nic nechybí. Tak to ala není. Potřebovala by všechno s někým sdílet, pro někoho žít. Partnera však už nějaký ten pátek nemá a stále ne a ne najít toho pravého. Navíc se kvůli tomu dostala do sporu s lidmi, které má kolem sebe.
Seznamka byla katastrofa
Pro Petru bylo vždycky důležité mít rodinu. Jenomže manžel ji opustil krátce poté, co oslavila čtyřicítku, našel si totiž o deset let mladší milenku, u které nakonec začal bydlet. „Nejprve jsem byla na dně, ale pak mě to motivovalo. Řekla jsem si, že takhle teda ne a začal jsem na sobě makat. Myslím, že se to docela povedlo, cítím se lépe, než ve svých dvaceti,“ usmívala se půvabná plavovláska. Z toho by tak mohlo logicky vyplývat, že nemá problém najít si někoho nového. Opak je však pravdou, je sama a v dohledu nikdo, kdo by to změnil.
Nějaké to rande sice proběhlo, ovšem bez valného úspěchu. „Mám pocit, že jsem v takovém divném věku. Mladší chlap s padesátkou nikam jít nechce a starší muži mají zájem o ještě mladší ženy, než jsem já. Takový začarovaný kruh, ze kterého není moc úniku,“ postěžovala si. Dokonce to začlo tak daleko, že se Petra přihlásila na seznamku. Jenže to vzdala po první schůzce, na kterou přišel úplně někdo jiný, než s kým si několik dní psala. Bylo to pro tak velké zklamání, že si přísahala, že internet už nikdy. Navíc jí došlo, že by to mohlo být i nebezpečné, protože reálně neví, kdo na druhém konci sedí u klávesnice.
Místo otce našla syna
Na pohodě jí nijak nepřidává ani to, že její blízcí a známí se na ni dívají dost divně. Podle nich se nehodí, aby ve svém věku aktivně hledala partnera. „Jsou to konzervy. Asi by byli nejraději, kdybych seděla doma a vyšívala. To ale ani náhodou, na to budu mít dost času po osmdesátce.“ Když už si zoufala, že je snad zakletá a že chlapa nikdy nenajde, přišel zajímavý zvrat. V jedné kavárně si začala povídat s mužem, který o ni měl evidentně zájem. Byl zhruba ve věku jako ona, měl sebou zhruba dvacetiletého syna. Všechno vypadalo na dobré cestě, na Petru si vzal číslo s tím, že si spolu někam vyrazí.
Zpráva, na kterou žena čekala, přišla ani ne za dvě hodiny. Zval ji následující den do kina. „Moc ráda jsem přijala, těšila jsem se, že konečně půjdu někam s chlapem, kterého znám a který mě opravdu zajímá.“ Když ale přišla na místo schůzky, zůstala stát jako opařená. Místo chlapíka, kterého čekala, tam stál jeho syn. Mával na ni lístky do kina. Petra chtěla spustit, co to jako má znamenat, ale mladík ji předešel. Přímo na ni vypálil něco, co nečekala ani omylem.
S jeho tátou už mluvit nechtěla
Mladý muž se jí totiž svěřil, že ještě neměl dívku. Požádal ji, jestli by ho nezasvětila do tajů lásky s tím, že jeho otec jí určitě napíše, ale že o jeho kroku samozřejmě netuší. „Nejprve jsem kategoricky odmítla. On ale začal prosit tak úpěnlivě, až se mi ho zželelo. S odstupem času musím říct, že na to nejsem moc pyšná, navíc jsem si to ani ani moc neužila. Ale dlouho jsem nikoho neměla, tak jsem nakonec souhlasila.“ O mladíkovi už nikdy neslyšela. Ovšem ani o jeho otci. Ne, že by nechtěl, ale Petra by s ním nikam nemohla.
Několikrát ji napadlo, že udělala chybu a že by možná s chlápkem z kavárny nakonec byla šťastná. „Pak jsem si ale říkala, že jsem alespoň jednomu klukovi pomohla získat sebevědomí. To také není špatné. A já stále věřím, že někoho najdu. Samozřejmě v mém věku, se „zajíčky“ jsem skončila.“
Zdroj: autorský článek
