Článek
Kdo by čekal, že známá herečka bude bydlet v okázalé vile, mohl by být při návštěvě Zvole překvapen. Dům Ljuby Krbové (68) a spisovatele Ondřeje Neffa (81) totiž na první pohled nijak neupozorňuje na své obyvatele. Stojí v běžné zástavbě nedaleko Vraného nad Vltavou a z ulice působí spíš nenápadně. To podstatné se ale odehrává za plotem. Tam manželé už téměř tři desetiletí vytvářejí zahradu inspirovanou japonskou tradicí. „Neusilujeme o chrámovou zahradu v Kjótu. Říkáme tomu česká zahrada s japonskými prvky,“ usmívala se herečka známý třeba ze seriálu Ulice.
Vytře na pět namočení hardu
Krbová s Neffem se do Zvole nastěhovali v roce 2005. Do Zvole se Ljuba Krbová s Ondřejem Neffem přestěhovali na podzim roku 2005. Jejich dům jim měl nabídnout především klid mimo Prahu a zároveň možnost zůstat s metropolí v poměrně snadném dosahu. „Máme poměrně malý dům se skromným obývákem. Vzhledem k tomu, že je tam Ondřejova pracovna, tak na bydlení nezbývá tolik prostoru a přízemí vytřu na pět namočení hadru – což jde,“ vysvětlovala Krbová.
Je to vlastně docela sympatický kontrast. Zatímco u známých osobností bývá představa bydlení často spojená s velkou vilou, bazénem a několika obytnými zónami, u Krbové a Neffa je největším „pokojem“ něco úplně jiného. Zahrada. „Máme s Ljubou mezi sebou to, čemu odborníci říkají šílenství ve dvou neboli francouzsky folie à deux. Jsme oba posedlí japonskými zahradami,“ tvrdil Neff.
Ljuba Krbová už řadu let hraje v seriálu Ulice Aničku Liškovou
Za zdí vznikl další obývací pokoj
Japonské zahrady pracují mimo jiné s principem soukromí a postupného odhalování prostoru, čehož manželé využili. Kolem zahrady vybudovali zeď a vytvořili tak místo, které Krbová přirovnává k dalšímu pokoji. Z obyčejného pozemku se postupně stal členitý prostor s výškovými rozdíly, kameny, vodou a rostlinami. Základní podobu zahrady pomáhala v roce 1998 vytvořit zahradní architektka Naděžda Žaludová. Důležitou roli sehrála především tím, že nechala původně rovnou plochu zvlnit.
Dnes tak zahrada nepůsobí jako jeden velký obraz, který návštěvník přečte jediným pohledem. Člověk postupně objevuje její jednotlivé části. Cesta se stáčí, terén se mění a některé prvky zůstávají schované až do chvíle, kdy k nim člověk dojde. To je jeden z principů, který japonskou zahradní tvorbu odlišuje od klasické okrasné zahrady. Nejde jen o to ukázat co nejvíc rostlin a dekorací, ale vytvořit prostor, který se mění podle místa, odkud se na něj díváte. A manželé ho navíc stále předělávají.
Obří kameny se nestěhovaly snadno
Výraznou součástí zahrady jsou velké kameny, mimo jiné ze sedlčanské žuly. Z nich vznikly také kompozice pojmenované Loď a Lotos. Jejich umístění není náhodné – v japonské zahradě mají kameny důležitou kompoziční úlohu a často představují stabilitu, trvalost nebo přirozenou dominantu prostoru. Ještě zajímavější je způsob, jakým se některé z nich na místo dostávaly.
Krbová s Neffem se při budování zahrady nechtěli spoléhat pouze na těžkou techniku. S přesouváním balvanů si pomáhali tradičněji, například pákami, kulatinami nebo nakloněnými rovinami. Práce tak nebyla jen otázkou zahradního designu, ale také pořádné fyzické námahy.
Krbová navíc přiznává, že péče o zahradu je v podstatě nekončící práce. „Jsem právě ve fázi zaštipování borovic… jestli to znáte… mravenčí práce…na dlouho… tak si čistím hlavu. Ale zahrada se odmění. Pořád mě baví, tak až budou ty borovice hotové, bude dobře.“ Pprávě borovice jsou jedním z důvodů, proč zahrada nepůsobí jako obyčejný český pozemek.
Jezírko jako součást každodenního života
Jedním z nejvýraznějších míst je vodní plocha u domu. Původně se přitom počítalo se suchým jezírkem. Teprve později přišel nápad vytvořit skutečné jezírko a přiblížit ho k terase. Dnes je voda viditelná přímo z obytné části domu. V jezírku žijí japonští koi kapři, nechybí potůček, kamenná pítka a další prvky inspirované japonskými zahradami.
Výhled na vodu je přitom důležitější než nějaká dekorace uvnitř domu. Velká okna a prosklené dveře totiž propojují interiér se zahradou. Člověk tak nemusí být venku, aby měl pocit, že je její součástí. A to je důležité především proto, že manželé doma nemají televizi.
Nešlo podle Krbové o žádné zásadní rozhodnutí ani demonstrativní odmítnutí televizního vysílání. „Nemít televizi nebyl nějaký vzdor, ale při stěhování najednou televize nebyla a pak už jsme zjistili, že ji nepostrádáme,“ uvedla herečka. Je to ostatně logické. Z obývacího pokoje mohou sledovat, co se děje venku, aniž by museli někam chodit. Zahrada se během roku mění a každé období jí dává trochu jiný vzhled. Krbová dokonce říká, že nejraději ji má v zimě, kdy vyniknou terénní nerovnosti, kameny i tvary jednotlivých stromů. Sníh navíc zahradu zjednoduší a některé detaily, které během léta zanikají v množství zeleně, najednou vystoupí do popředí.
Altán místo další místnosti
Protože je dům malý, velkou část života manželé přesouvají ven. V zahradě mají místa k posezení a oblíbený je například altán, kde snídají. V tomto ohledu se jejich způsob bydlení vlastně příliš neliší od jejich přístupu k zahradě. Nic není samoúčelné. Pokud nějaký prostor nepotřebují, nemají důvod ho mít jen proto, aby dům vypadal větší.
Na jejich bydlení je zajímavé i to, že nevypadá jako projekt, který byl jednou dokončen a od té chvíle se pouze udržuje. Dům zůstává relativně skromný, zatímco zahrada se mění podle toho, co manželé zrovna vymyslí. Jeden strom se vytvaruje, jiný doroste, kameny získají nový význam, jezírko se promění podle ročního období. I po 28 letech je tedy jejich zahrada stále ve fázi vzniku.
Zdroje: autorský článek s využitím
