Česká herečka byla pokusným králíkem Mengeleho. Amortová později udávala a chtěla smrt Štěpničkové

Vypočítavá kořenářka ze seriálu 30 případů majora Zemana neměla lehký život, stejně tak jako její představitelka Světla Amortová. Za války si na vlastní kůži prožila nepředstavitelné trauma, které ji provázelo po celý zbytek života. To se ale bohužel promítlo i do jejího chování. Jinak talentovanou herečku ovládla velká nenávist a neváhala kvůli tomu podrazit i své kolegy.

Její tatínek byl známým a velice uznávaným sochařem. Když se Amortová narodila, ani se pořádně nestačila rozkoukat a už ji Vlastimil vezl do Moskvy, kde se podílel na několika proslulých skvostech. Výtvarné umění sice měla také ráda, více ji to ale táhlo k herectví. A tak absolvovala hereckou průpravu a v necelých dvaceti letech už stála jako elévka na prknech Národního divadla. Vystřídala ještě několik scén a osud ji zavál i do Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Tam se jí kromě úspěchu poštěstilo ještě něco – potkala tam svého budoucího manžela Karla Beníška. Její slibně se rozjíždějící kariéru ale zastavila druhá světová válka. Se svým mužem byli členy protifašistického odboje a často vystupovali v rozhlase. A to se jim bohužel stalo osudným.

Bezmála dva roky strávili v koncentračním táboře. A Světla Amortová tam na vlastní kůži zakusila taková zvěrstva, že ji to ovlivnilo na celý zbytek života. Pod taktovkou bestiálního Josefa Mengeleho se stala pokusným králíkem. Nechvalně proslulý „lékař“ na ní zkoušel experimenty s umělým oplodněním v rámci „projektu“, který měl zajistit, že Němky budou rodit dvojčata, případně více dětí najednou.

Amortová kvůli jeho šíleným pokusům už nikdy nemohla mít vlastní potomky. Hrůzy, o kterých se jim s manželem nikdy ani nesnilo, ale nakonec dokázali, byť velice nemocní, přečkat. A kvůli nimž, jak se později všeobecně soudilo, také začala nenávidět lidi kolem sebe. Oni jí buď opláceli stejnou mincí, nebo se jí báli.

Po návratu do Československa se Amortová opět vrhla do práce. Tentokrát se ale kromě divadla začala naplno věnovat i svým povinnostem v komunistické straně a stala se z ní významná funkcionářka. A také udavačka. Dokonce byla jednou z hereček, které žádaly trest smrti pro kolegyni Jiřinu Štěpničkovou. „Nenávisti k lidem a traumatu z války se nikdy nezbavila,“ prozradila Antonie Hegerlíková.

Kolegové se jí prý báli, což by se jim nikdo nemohl divit. Když se někdo „prohřešil“ proti straně, nebo vlastně úplně jakkoli, nezdráhala se to nahlásit. „Herci ji neměli rádi. Byla hlavní komunistický ideolog ve vinohradském divadle, zahořklá, osamocená žena. Nikdo s ní nechtěl být, stranili se jí, protože se báli, že je udá,“ svěřil režisér Václav Vorlíček, který s ní několikrát točil. „Vím stoprocentně, že v rozhlase existovala od paní Amortové černá listina, na které jsem byl,“ dodal zase Ladislav Županič.

Zdroje: super.cz, vlasta.cz, blesk.cz, lifee.cz, dotyk.cz