Článek
Jedna z nejhezčích chyb se samozřejmě týká toho, co Hujer přinese učitelům ze své zahrádky. Když na začátku filmu Marečku, podejde mi pero položí slavné „švestičky“ na katedru, jsou v její pravé části. Jenže když do třídy vzápětí přijde profesor, balíček už leží vlevo. Nikdo ho mezitím nepřesunul. Hujer tedy zvládne během několika sekund něco, co by mu možná záviděl i jeho legendární systém organizace práce – přesunout švestky aniž by musel dělat jediný pohyb.
Žebřík zmizí přímo před očima
Ještě lepší je pokračování švestkové mise. Hujer se vydá s ovocem za Kroupou do jeho vyvýšené kukaně. Když stoupá nahoru, žebřík je jasně vidět. V dalším záběru už ale Kroupa sedí nahoře a žebřík je pryč. Zůstává pouze červený zvonek.
Hujer je ve filmu posedlý přesností a docházkou. Proto je docela příznačné, že si filmaři neuhlídali jeho píchací kartu. Při scéně, kdy Hujer opakovaně prochází vrátnicí, kartu odloží do jedné přihrádky. Po střihu už ale leží o jednu přihrádku níže. Hujer ji nepřendává, změna vznikla jednoduše mezi jednotlivými záběry.
Kroupa počítá špatně
Ve filmu se občas chybuje nejen v rekvizitách, ale i na tabuli. Když profesor diktuje Jiřímu Kroupovi příklad, má napsat číslo 3457. Kroupa ale na tabuli napíše pouze 345. Přesto pokračuje ve výpočtu tak, jako by zadání opsal správně. U večerní školy je to docela stylové – člověk přijde studovat, aby si zlepšil vzdělání, a hned při prvním příkladu si část zadání jednoduše odpustí.
Ani chemie není ve filmu úplně bez chyby. Na tabuli během hodiny chemie stojí rovnice: 2 Na + 2 H₂O = 2 NaOH Jenže rovnice není vyčíslená správně. Při reakci sodíku s vodou vzniká také vodík, takže správný zápis má obsahovat ještě H₂. Pro běžného diváka jde samozřejmě o detail, který snadno uteče. Na tabuli ale zůstává dost dlouho na to, aby si ho někdo se znalostí chemie všiml.
Hujer gestikuluje k oknu
Další nenápadný moment se odehrává během hodiny, kdy se třída snaží přesvědčit profesora Hrbolka, aby mohli zpívat. Hujer se snaží ostatní uklidnit gestem „pššt“. Jenže problém v tom, kam se při tom dívá. Sedí v poslední lavici vlevo, takže v daném směru má být podle uspořádání třídy pouze okno, nikoliv spolužáci, na které by gestikuloval. Je to maličkost, která děj vůbec neovlivňuje, ale při opakovaném sledování už působí poněkud zvláštně.
Pozorní diváci si mohou všimnout také dalšího přesunu ve třídě. Když starší Kroupa přijde poprvé do školy, má na lavici napsáno „Kroupa je vůl“. Lavice je v levé části třídy. Když má později matematiku jeho syn, stejná lavice s nápisem se objeví uprostřed. Jde opět o typickou chybu v návaznosti jednotlivých scén.
Nesedí ani závěrečné titulky
Jedna chyba se dokonce dostala až do závěrečných titulků. Pavel Vondruška je uveden jako „Pavel VONDUŠKA“, zatímco u Petra Bruknera se objevuje podoba „Petr BRUCKNER“. Tady už tedy nejde o rekvizitu, která se při střihu přestěhovala, ale o obyčejnou chybu ve jménech.
Marečku, podejte mi pero! samozřejmě není film, který by měl být historicky přesný nebo technicky dokumentární. Většina nalezených přešlapů jsou obyčejné chyby v návaznosti – švestky změní stranu katedry, žebřík zmizí, píchačka se přesune, lavice se stěhuje a číslo na tabuli se zkrátí. A možná je na tom nejzábavnější právě kontrast s Hujerem. Postava, která svou pedantností, ochotou a organizovaností přivádí všechny kolem k šílenství, se pohybuje ve filmu, kde si samotní filmaři občas s pořádkem příliš hlavu nelámali.
Zdroje: autorský článek s využitím
