Článek
Manžel od ní odešel, kdy se narodila Klárka. V té době bylo Iloně jedenatřicet let, nikoho stálého už si pak nenašla. Pár známostí sice měla, ale nechtěla připustit, aby její dcera vyrůstala s mužem, který pak třeba od nich zase odejde. Chtěla ji ušetřit zklamání, navíc si holčička postupem času se svým pravým otcem přeci jen vytvořila docela fungující vztah. Sice mu nikdy neodpustila, že ji a její maminku odpustil, ale nechala si vysvětlit důvody a nakonec uznala, že člověk má právo na chyby. Nutno říct, že z Kláry vyrostla krásná mladá slečna, která hýřila sebevědomím.
Poznala v něm hřích jedné zimní noci
Ilona se těšila na den, kdy jí její milovaná dcera domů přivede muže, se kterým to bude myslet vážně. Klára samozřejmě měla nejrůznější vztahy, nikdy ale nebyly tak zásadní, aby partnery představovala mamince. „Když mi tedy řekla, že tentokrát by to mohl být ten pravý, byla jsem nadšená. Říkala jsem si, že ve dvacet letech je možná ještě brzy, ale kdo ví, co z toho bude.“ To ale ještě sympatická dáma netušila, s kým se setká tváří v tvář. Dcera ji jen upozornila, že její Kamil je malinko jiný, ale jelikož se u toho usmívala, Ilona tomu nepřikládala žádnou zásadní váhu. Myslela si, že je třeba trošku víc ztřeštěný.
Všechno připravila na slavnostní oběd, oblékla si pěkné šaty a čekala, až její dcera se svým vyvoleným dorazí. Když se ozval zvonek a ona otevřela dveře, krve by se v ní nedořezali. „Znala jsem ho. Před dvěma lety jsem byla s kamarádkou ve Špindlerově Mlýně. Opily jsme se a strávili noc se dvěma kluky. Různě jsme se střídali, zkrátka každý s každým. A ráno jsme zjistili, že jim bylo sotva pětadvacet.“ Ilona tehdy z hor doslova utekla a přísahala si, že rychle zapomene. Styděla se a doufala, že už jí onu noc nikdo nikdy nepřipomene.
Minulost si ji našla
Najednou před ní stál Patrik, který byl ztělesněním její noční můry. Naštěstí pro ni však zareagoval mnohem lépe než ona. Po pár vteřinách trapného mlčení jí podal ruku se slovy, že ho moc těší. Ilona ze sebe vysoukala, že jí také a omluvila se s tím, že musí na toaletu. „Lil ze mě pot, bolel mě žaludek, v hlavě milion kladívek, které mi bušily do spánků. Vůbec jsem nevěděla, co dělat. Jediná, nanejvýš jasná věc byla, že musím ven z toho záchodu. Dřív nebo později. Tak jsem šla.“ U stolu seděla její dcera, Patrika držela za ruku. Na mámě nic nepoznala, naštěstí.
Ilona se snažila o konverzaci, ale dobře věděla, že to drhne. Kláře trvalo pár minut, než jí došlo, že něco není v pořádku. „Vymluvila jsem se na to, že jsem byla ze setkání tak nervózní, že mám křeče v břiše. Spolkla mi to, ale bylo mi jasné, že se nebudu moci vymlouvat věčně.“ Naštěstí nemusela. Zase jí pomohl Patrik, který evidentně někdejší noc ve Špindlu vůbec neřešil.
Pár minut poté, co s Klárou odešli, přišla Iloně zpráva na mobil. „Doufám, že máš pořád stejné číslo. Nikdy jsem ti nepsal. Věděl jsem, že o to nestojíš. Zapomeň na to, co bylo, soustřeď se na budoucnost. Tvou dceru miluji.“ Pro Ilonu to byla obrovská úleva. Došlo jí, že každý má svoji minulost. Osud tomu chtěl, že ona ji potkala v moment, kdy to absolutně nečekala. To ale neznamená, že by se měla hroutit.
