Článek
Byla neuvěřitelně krásná. Byl to její dar, ale svým způsobem i prokletí. Na Vlastu Fialovou kolegové vždy vzpomínali jako na skromnou a úžasnou ženu, která nikdy neměla problém pomáhat ostatním. Život se s ní ale příliš nemazlil. I proto, že nikdy nevstoupila do komunistické strany, její kariéra se odvíjela trochu jiným způsobem, než si sama představovala. Její lidské a morální hodnoty byly obdivuhodné.
Doba jí nepřála
Věrná zůstala i brněnské divadelní scéně, kde působila mnoho let. Nabídek z Prahy přitom byla celá řada. V roce 1949 se totiž z Fialové stala hvězda první velikosti, když získala hlavní roli ve filmu Divá Bára a doslova zazářila. Jenže padesátá léta a následná normalizace nebyly ničím, co by jí dělalo radost. Výrazné osobnosti jako ona zkrátka v této době neměly na růžích ustláno. Přesto si ji můžeme pamatovat z několika dalších filmů, například ztvárnila kněžnu ve vynikající pamětnické televizní inscenaci Jiráskovy Lucerny. Měla ale na víc. Snad kdyby se narodila v jiné době.
Přitom herečka byla už jako malá zvyklá tvrdě dřít. Věděla, že úspěchy nejsou zadarmo. Narodila se do rodiny brněnských operních pěvců a na svých rodičích viděla, co všechno je třeba udělat, aby byl člověk ve svém řemesle výborný. Dětství neměla jednoduché, vzpomínala na něj ale v dobrém. Třeba na období, kdy spávala v zákulisí divadla v koších na kostýmy. Později nastoupila na konzervatoř, jenže Němci školu v roce 1943 zavřeli, dokončila ji až v roce 1947.
Osudoví muži
Někdy v té době si ji všiml režisér Vladimír Čech a obsadil ji do hlavní role svého filmového zpracování Divé Báry. To Fialové změnilo život nejen herecký, ale i osobní. Provdala se sice za kolegu Jiřího Tomka, bylo to ale zvláštní manželství. Nikdy s ním nebydlela v jedné domácnosti, ostatně jako s žádným jiným mužem předtím ani potom. Navíc jakmile se Tomek vrátil z vojny, tak se s ním rozvedla. Přesto se jim narodil syn Jiří, na kterého však byla Fialová víceméně sama, otec o něj příliš zájmu nejevil.
Jejím druhým osudovým mužem se stal další herec Zdeněk Kampf. Byli spolu přes třicet let až do jeho smrti v roce 1987. Opět spolu ale nebydleli, nicméně se zdálo, že spolu vcelku souzní. Zřejmě se podporovali v těžkých chvílích a také společně sdíleli svoji velkou zálibu - cestování. To byla jedna z mála věcí, kterou si Fialová za minulého režimu opravdu užívala.
Nečekaná smrt
Když její manžel zemřel, jakoby se s ním z jejího života vytratila pohoda a radost. Zůstala opuštěná, dalšího muže už si nikdy nenašla. Občas sáhla po alkoholu a zdálo se, že nemá moc důvodů žít. Naštěstí jí zůstala alespoň práce, které se oddala ještě víc než kdy předtím. Jenže to nestačilo. Přesto byla její smrt nečekaná, do hereckého nebe odešla jen týden předtím, než by oslavila sedmdesáté narozeniny.
Mrtvou ji našli v jejím bytě v Brně v pasáži Alfa. Nikoho příliš nepřekvapilo, že v době smrti byla uprostřed práce, připravovala se na své další vystoupení. Jen nedlouho předtím natočila své poslední televizní záběry - jako babička Eugenie se objevila v divadelní hře Stromy umírají vstoje.
