Článek
Ondřej Hejma se do Asie vydal v době, kdy se v Československu ještě běžně nejezdilo na podobné výpravy. S kamarádem Štěpánem zamířil do Nepálu a cestou projížděli zeměmi, kde se museli obejít bez dnešních vymožeností. Jenže na íránských hranicích se jejich putování zadrhlo. Hejma měl vízum propadlé o jeden den a místní úřady s ním neměly slitování. „Nikomu bych to nepřál. Zabásli mě za to, že jsem o den přetáhl tranzitní vízum,“ vzpomínal hudebník.
Dva dny za mřížemi
Zadržení se odehrálo na íránských hranicích. Podle pozdějších zpráv se úřady zabývaly také podezřením ze špionáže. Hejma se tak ocitl v situaci, kdy nemohl vědět, jak dlouho bude muset zůstat za mřížemi a jak celý případ dopadne. Mezi vrahy a kriminálníky prožíval peklo. Nakonec byl po dvou dnech propuštěn.
Některé české weby později psaly, že mu hrozilo bičování, a dokonce trest smrti. Tyto dramatické podrobnosti však nejsou ve veřejně dostupných výpovědích doložené tak přesvědčivě jako samotné zatčení kvůli vízu. Jisté je, že na pobyt v íránském vězení Hejma nevzpomínal jako na nic příjemného.
Ondřej Hejma na tiskové konferenci ke koncertu Illumination 17
Přes Afghánistán by dnes už nejel
Hejmova cesta do Nepálu trvala přibližně měsíc a vedla také přes Afghánistán. Ten byl v sedmdesátých letech ještě průjezdnou součástí podobných pozemních výprav. Hudebník se po letech vrátil i k tomu, jak se tehdy cestovalo a proč by si stejnou trasu dnes už nevybral. „Jel jsem tam měsíc, bylo to v době hluboké totality, tehdy se ještě dalo jet přes Afghánistán. Na to bych si dneska netroufl,“ měl jasno. V té době se musel spoléhat na doklady, informace získané na cestě a vlastní úsudek.
Jak vidno, tak jediný den po platnosti víza mu stačil k tomu, aby místo dalšího putování skončil v cele. Ačkoli se nakonec dostal ven, podobná zkušenost se člověku z paměti jen tak nevymaže. Ani v Nepálu neměl Hejma klid. Tam ho zase tam zatkli kvůli podezření z nedovoleného převážení peněz a nákupu letenek na černém trhu. Výlet byl tedy také pořádný adrenalin.
Žlutý pes, televizní soutěže a roky na scéně
Než se Hejma prosadil jako zpěvák, vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy angličtinu a čínštinu. Uplatnil se také jako překladatel a novinář. Hudba ho ale nakonec přivedla k Žlutému psu, který začal hrát v roce 1978. S kapelou nazpíval řadu známých písní, mezi nimi Modrá je dobrá nebo Sametová.
Jeho tvář později začali znát i lidé, kteří rockovou hudbu příliš nesledují. Hejma zasedl do poroty soutěže Česko hledá SuperStar a stal se jednou z jejích výrazných postav. Zatímco televizní diváci ho mají spojeného hlavně s hudbou a soutěžními pořady, jeho cesta do Asie patří k mnohem méně známým epizodám jeho života.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://www.tyden.cz/rubriky/ondrej-hejma-ve-vezeni-neuverite-jak-se-tam-dostal_312967.html
https://www.expres.cz/celebrity/celebrity-ve-vezeni.A231124_123445_dx-celebrity_opae/3
https://www.securitymagazin.cz/security/hudebnik-ondrej-hejma-dny-hruzy-v-iranskem-vezeni-mezi-vrazhy-nasilniky-a-brutalnimi-dozorci-1404061683.html
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/ondrej-hejma-zluty-pes-rozhovor.A250320_093803_hudba_jgo
