Článek
Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí byl na začátku letošního roku průměrný důchod v České republice 20 694 korun (o rok dříve šlo o 19 438 Kč, například v roce 2019 byl průměr 13 487 Kč). Z toho vyplývá, že senioři se mají stále lépe minimálně pokud jde o navyšování jejich důchodů. Nikomu jinému v této zemi příjmy tak rychle nerostou.
Přesto si mnoho důchodců stále stěžuje, že mají málo peněz. „Měli bychom mít víc. Za celoživotní práci si to zasloužíme,“ má jasno Jan Novotný, který se do Prahy přestěhoval s rodiči už jako malý kluk z jedné moravské vesničky. Považuje se za pražského patriota a tvrdí, že by už jinde bydlet nechtěl. „Jsem tu doma. Mohl jsem se vrátit na Moravu, máme tam statek. Ale to není pro mě.“
Karibik, nové auto a vybraná vína
Bývalý státní úředník si stále rád zajde do kina, do divadla, na dobrou večeři s přáteli. Dokonce aktivně sportuje, hraje nohejbal a občas tenis. „Není to o běhání, spíš o poziční hře,“ směje se. Také mu vyhovuje, že má blízko lékaře a veškerou pomoc, kterou by případně mohl potřebovat. „Zdraví naštěstí stále ještě slouží. Ale nikdy nevíte, kdy se to změní.“
Zároveň je bezdětný, dalo by se tedy říct, že k životu nepotřebuje mnoho. Někomu by se tak mohlo zdát, že důchod nad 26 tisíc nemá šanci utratit. „To ale není pravda. Rád cestuji, loni jsem byl dvakrát v Karibiku. Potřebuju něčím jezdit, samozřejmě to nesmí být vrak, ale důstojné auto. Moc nevařím, takže chodím do restaurací apod.,“ vypočítává své náklady.
Kromě toho také kouří, někdy i víc než krabičku cigaret denně. S kamarády chodí do vinárny, potrpí si zejména na španělská vína. „Chce mi to snad někdo vyčítat? Víte, jak dlouho jsem si odtrhával od úst, abych za komunistů vůbec přežil? Tak teď mi to stát musí vracet. Nemakal jsem jen tak,“ má naprosto jasno, jak by to mělo fungovat.
Důchodce by si měl užívat, ne živořit
Pan Novotný argumentuje tím, že například v Německu je průměrný důchod v přepočtu téměř 38 tisíc korun, v Rakousku nad 35 tisíc korun apod. „Když to jde tam, proč by to nešlo tady. Jenže to by politici nesměli hrabat jen pro sebe, ale myslet i na obyčejné lidi. Jaké asi budou jejich důchody, až budou mít věk? Raději ani nedomýšlet.“
Ze svého životního stylu nehodlá slevit, spíš právě naopak. Věří, že důchodce by neměl živořit, ale užívat si dny, které mu zbývají. „Nikdo mi v tom nezabrání. A kdyby peníze došly, tak si půjčím. Stejně peníze nesplatím, kdo ví, kolik let mám na světě ještě vyměřených. Omezovat se však rozhodně nebudu.“
