Článek
Patří mezi generaci, která oplývá sebevědomím. Už jako dvacetiletý se Patrik vydal do USA, kde pracoval jako uklízeč. Vypracoval se a stal se platným členem IT firmy. Vydržel to dva roky, vydělal spoustu peněz a vrátil se do České republiky. Společnosti se o něj doslova prali. „Pracuji tři dny v týdnu. Mám za to hodně přes sto tisíc korun a mohu si užívat života. Mohl bych tedy mlčet. Ale nechci. Jasně říkám, že platit na dnešní důchodce mi přijde diskriminující.“
Měli si odkládat peníze
Podle něj by se měl každý postarat sám o sebe a připravovat se na to, že bude jednou starý. „Já si samozřejmě odkládám peníze. Nedělám si iluze, já žádný důchod mít nebudu. A co jako? Mám plakat, držet nataženou ruku a hulákat, aby mi stát dal víc? Ani náhodou, tak hluboko neklesnu. Stejně tak to měli dělat dnešní důchodci. Měli dost času, aby se zabezpečili. Mohli si ukládat peníze a dnes z nich žít. Někteří to udělali. Jiné jen koukali, co se stane.“
Z peněz, které vydělal v USA, si Patrik v Praze koupil byt. A plánuje, že do nemovitostí bude investovat i dál, vidí je jako jednu z mála komodit, které neztratí na ceně. „A kdyby ano, alespoň budu mít kde bydlet. A nájem z dalšího bytu mi bude stačit na nějaké základní potřeby. Uvažoval jsem i o tom, že bych odjel někam do zahraničí a zůstal tam. V Česku se mi ale líbí. Jen mi zkrátka vadí lidé, kteří neustále pláčou a sami nejsou schopni něco pro sebe udělat.“
Sice souhlasí s tím, že ne všichni mají startovní podmínky. To je ale celé, co je ochoten uznat. „Každý se může vypracovat. Já uklízel, makal jsem od rána do večera, abych se vůbec uživil. A čekal na šanci. Když přišla, tak jsem ji využil. To ale nejsem jen já, takových lidí je mnoho. A pak jsou ti, kteří jen čekají, že jim něco spadne do klína.“
Potřebným ano, ne důchodcům
Patrik říká, že přispívá pravidelně na charitu. Ale pouze na konkrétní projekty či konkrétní případy. „Třeba maminky, které zůstaly s dětmi a nemají ani na základní potraviny. Tam pomáhám, tam je to dle mého názoru potřeba. Navíc jsem tyhle ženy nikdy neviděl někde demonstrovat a tleskat lidem, kteří chtějí tuhle zemi jen podojit. Jasně, každý má právo dělat si, co uzná za vhodné. Ale pak nemůže počítat s tím, že s ním bude někdo solidární.“
Mladý muž si prý uvědomuje, že jeho názory se někomu nemusejí líbit. Ale stojí si za nimi a kdyby mohl, peníze posílané do sociálního systému by investoval jinde. „Potřebným bych je dal, o tom to není. Ale prostě ne důchodcům. Ne těm, kteří jen natahují ruce. Z těchto lidí je mi zkrátka špatně.“
Zdroj: autorský článek
