Článek
Už jako malý kluk chtěl být František Filipovský hercem. Doslova hltal hvězdu němých filmů Charlieho Chaplina. Jenže se dlouho nezdálo, že by se mohl prosadit. Ovšem svůj komediální a herecký talent dokázal prodat i v reálném životě. Když přišel do Prahy, pracoval jako účetní ve firmě, která obchodovala s benzinem. Horlivý úředníček objevil nedoplatek, který u jeho zaměstnavatele měla jistá Marie Hübnerová, v té době obrovská herecká hvězda.
A tak jí Filipovský poslal korespondenční lístek, kde ji na dluh upozornil. Herečka soptila, tím spíš, když vyšlo najevo, že dluh nebyl její a účetní udělal chybu. Filipovský se jí pak šel osobně omluvit. Ovšem předvedl dokonalou scénku, když se mu podařilo rozplakat tak usilovně, že mu Hübnerová hned odpustila.
Lidé umírali všude
Jeho život však nebyl jen procházka růžovou zahradou. Na začátku třicátých let minulého století se nechal přesvědčit, aby dělal průvodčího ve zvláštních vlacích. Ty převážely Poláky z jejich země do Francie, kde doufali v práci. Jenže štěstí se dočkalo jen opravdu málo z nich. Vlaky se často měnily v peklo. „Viděl jsem vysílené nebožáky umírat na sedadlech, na zemi, pod koly vozů. Byl jsem svědkem sebevražd i náhodných neštěstí. Ty chvíle vám z paměti už nikdy nevymizí,“ vzpomínal Filipovský.
Asi by o prožitých hrůzách nikdy nemluvil, pokud by nechtěl, aby si i další generace pamatovaly, jaké strašné věci se děly. On byl přitom přímo u toho, jako průvodčí těchto vlaků měl oficiálně na starost zdraví a pohodu cestujících. Realita však byla evidentně naprosto jiná.
Bojoval o rozhlas
Naštěstí Filipovskému konečně začalo přát štěstí. Větší či menší role se začaly kupit a on začínal být vyhledávaným hercem. Navíc si vzal svoji lásku Hildu, na začátku války se jim pak narodila dcera Pavlína Filipovská. Mimochodem, herec v květnu 1945 byl doma, když slyšel, že se na Vinohradech bojuje o rozhlas. Dceru dal babičce a spěchal do budovy. Společně s několika dalšími byl v posledním „bezpečném“ studiu, odkud se stále vysílalo.
Jen pár týdnů po válce pak Filipovský dostal nabídku z Národního divadla. Nepřemýšlel ani minutu a přijal. Zůstal tam až do roku 1992, kdy už nemohl hrát kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům. A exceloval i ve filmech, samozřejmě se také stal hvězdou dabingu.
Soudruzi a pan Greifenberg
Když propůjčil hlas Louis de Funèsovi, který ztvárnil četníka Cruchota, stala se z toho senzace. Dokonce sám slavný francouzský herec se chtěl s Filipovským setkat, obdivoval ho za to, jak úžasný hlas mu propůjčil. Jenže komunisté byli proti, jejich setkání zabránili. Dva herci, kteří si byli podobní vzhledem, ale prý i povahou, se tak bohužel nikdy osobně nepotkali.
Filipovskému to samozřejmě „pilo krev“. Ale ještě víc ho možná vytáčel jistý pan Greifenberg. Ten mu byl totiž tak neuvěřitelně podobný, že si spousta lidí myslela, že jde o slavného herce. A pan Greifenberg toho náležitě využíval. Nasekal dluhy, nechával se s nadšenými fanoušky pohostit. A dokonce se nezdráhal dorazit do Filipovského rodné Přelouče, kde vytočil řadu jeho kamarádů, když se k nim „nehlásil“. Což ani nemohl, protože to nebyl on, vysvětlovalo se to však velmi složitě.
Geniální František Filipovský zemřel 26. října 1993 v Praze, rozloučit se s ním přišlo opravdu velké množství lidí.
Zdroje: krajskelisty.cz, ahaonline.cz, kafe.cz, blesk.cz, dvojka.rozhlas.cz, idnes.cz, denik.cz
